Výstava masožravek & EEE 2005

termín konání výstavy: 15. 9. – 25. 9. 2005 (čt–ne)
termín konání Euroburzy (EEE): 17.–18. 9. 2005 (so–ne)

on-line reportáž z Výstavy 2005 očima Michala Rubeše: den -2., den -1., den 0., den 1., den 2., den 3. a 4., den 5., den 6., den 7., den 8., den 9., den 10. den 11.

konečná bilance Výstavy 2005

Přetištěno z časopisu Trifid č. 4/2005:

Jana Rubešová (fotografie k článku © Michal Rubeš)
Pokud jste se nemohli přijet osobně podívat na letošní Euroburzu a výstavu masožravých rostlin, která se konala 15.–25. září v Botanické zahradě UK v Praze Na Slupi, a ani nemáte přístup na internet, kde byly každý den aktuální články z dění na výstavě, pokusím se vám přiblížit průběh celé akce v následující reportáži.

Na vytvoření pyramidy bylo potřeba opravdu hodně rukou a hlavu.
Zleva: Richard Pichl, Michal Žabka, kousek Jitky Jiříkové, Michal Kouba, Rosťa Kracík, Stáňa Srbová, Jana Rubešová, Zuzana Khodlová a ta hlava uprostřed patří Martinu Spoustovi.

Přípravy, přípravy, přípravy,…

Přípravy začaly v podstatě již před rokem, kdy si Darwiniana (zastoupená Mirkem Srbou) vyjednala odklad termínu na letošní podzim. Loni jsme si také vyzkoušeli, jak nám organizace takové výstavy půjde. Ale Euroburza byla vskutku nepoměrně náročnější. Již v lednu jsme začali obesílat všechny světové partnerské organizace pozvánkami, a dále pravidelnými aktualizacemi informací s prosbou o jejich další šíření. Vytvořili jsme samostatné stránky na webu a e-mailovou adresu pro tyto účely. Nikdo se neozýval. Vzhledem k tomu, že nebylo potřeba nic rezervovat dlouho dopředu, čekali jsme, že se budou účastníci ozývat přibližně dva měsíce před akcí. Jakoby se nikomu nechtělo být tím prvním, všichni před potvrzením své účasti pátrali, kdo všechno se nám již zaregistroval, a tak jsem měla za chvíli pocit, že jsem v začarovaném kruhu. Nakonec se ledy hnuly a během jednoho měsíce jsme začali mít obavy, zda nám zapůjčený velký skleník bude stačit. Také přihlášek na společný večer ve Fatě Morganě se najednou sešlo více, než byla plánovaná kapacita a i po uzávěrce chodily další a další.

Takhle vypadala pokladna a výpočetní středisko. Na snímku jsou zleva Markéta Juppová, Rosťa Kracík, Michal Rubeš a Jakub Fišer.
Ale kdo to fotil, když jsem na snímku?

Nízkou návštěvnost jsme tedy mohli vyloučit. Veškerá organizační činnost skončila dva dny před zahájením, kdy jsme měli všechno domluveno a po všech možných změnách a improvizacích zajištěno. Mentálně vyčerpaní jsme se tedy měli konečně vyčerpat i fyzicky. První schůzku realizačního (tedy dělnického) týmu jsme měli v pondělí 12.9. Vše jsme si promysleli, upravili a předpřipravili skleník na úterý, kdy nám měla firma přivést stoly. Tak se také stalo, i když s malým zpožděním. Takže úterý bylo ve znamení šoupání a vrzání. Večer jsme opouštěli skleník čekající na své kytičky. První vystavovatelé a prodejci měli dorazit ve středu, ale ráno jsme ještě museli potáhnout stoly igelity, aby nedošlo k poškození. Pak se obložily bedýnkami s rašelinou a instalace rostlin začala. Ten den jsme nemohli jít spát, aniž bychom vše dodělali, ve čtvrtek ráno se totiž výstava otevřela. Od té chvíle se musely problémy řešit za provozu.

Vlastik Rybka (vlevo) provádí účastníky večerní prohlídky skleníku Fata Morgana. Dále vpředu zleva jsou Vic Brown, Rob Cantley, Marcello Catalano, David Ahrens.

Rob Cantley u svého stánku.

Hned první den se projevil velký zájem médií, takže jsme dávali rozhovory pro tisk, rozhlas i televizi. Pátek, sobota a neděle byly dny zasvěcené vlastnímu setkání evropských a světových masožravkářů. Účast byla veliká, od sobotního rána byla plná posluchárna, kde se konaly přednášky (sedělo se prostě všude, když došly židle) a ve skleníku chvílemi prostě nebylo k hnutí. Všude se diskutovalo, nakupovalo, měnilo a fotilo. Hlučné hloučky italských kolegů byly věru nepřehlédnutelné a překřičet je uměl pouze Michal s Richardem, kteří napodobovali lodní sirénu a hlásili začátky přednášek. Večer jsme se přesunuli do skleníku Fata Morgana Botanické zahrady hl. m. Prahy v Troji, kde se pokračovalo v načatých diskusích a pod vlivem dojmů z prohlídky se s hostitelem Vlastikem Rybkou rozpoutalo množství debat nových. Jelikož součástí večera bylo občerstvení a ochutnávka vín, skleník se brzy zaplnil korzujícími lidmi se sklenkami v rukou, kteří prostě nechápali ten komfort, že mohou pít, jíst a diskutovat s předními odborníky přímo centimetr od napodobeniny stolové hory v chlazené části skleníku. Domnívám se, že právě tyto chvíle nikdo z nás nikdy nezapomene. Den se v příjemné pohodě přehoupl v den nový a my se pomalu rozcházeli s ujištěním, že se ráno opět sejdeme.

V pátek 23.9. jsme večer uspořádali žvanivou žranici pro pomocníky.

Neděle pak byla ve znamení loučení. Vřelá objetí a slova chvály celé Darwinianě nás hřála u srdce a byla všem, co přispěli i tou nejmenší pomocí velkou odměnou a povzbuzením. A pomoci opravdu potřeba bylo, například i nočním hlídáním exponátů, kterého se v dny EEE ale obětavě ujali členové mimopražští, kteří tím vyřešili problém s přespáním.

Závěrečný přípitek. Sekt otvírali Zdeněk Žáček, Jana Rubešová a Mirek Srba. S obavami o jejich zdraví zezadu přihlíží Patrik Hudec, vpravo na bublinky natěšený Vláďa Sedláček.

Celý další týden chodily školní výpravy (dokonce i jedna mateřská škola) a další obdivovatelé masožravek a my jsme povídali, prováděli, radili, prodávali, ukazovali a lákali. Někteří (myslím tím především mého manžela Michala) také stále fotili, psali na web a zajišťovali plné technické zázemí. Každý člen, který se objevil a nabídl, byl v dobrém slova smyslu zneužit a dodatečně všem ještě jednou děkuji za podporu! Již v průběhu výstavy jsme pozvali nejzatíženější aktéry na večerní posezení spojené s dobrým vínem a něčím na zub. Pozvání též přijal RNDr. L. Daněk, který ten den slavil své narozeniny, takže se Darwiniana připojila ke gratulantům. Ovšem Darwiniana také slavila narozeniny a kolega Martin Spousta zajistil úžasné dorty, tak jsme ji jaksepatří zajedli a zapili.

Poslední den po zavírací šesté hodině se rozpoutalo něco nepochopitelného. To, co spoustě lidí trvalo nainstalovat v podstatě dva dny, se rozebralo v daleko menším počtu lidí během večera a auta odvážející unavené rostliny do jejich domovů se nestíhala střídat u dveří do skleníku. Na druhý den zbylo jen pozametat a počkat na firmu,kterási odvezla stoly. Také jsme provedli závěrečné vyúčtování (každý večer jsme dělali průběžné uzávěrky) a předali výsledky řediteli BZ UK Václavu Větvičkovi.

Závěrem dlužno říci, že nejmladším účastníkem Euroburzy a výstavy masožravých rostlin 2005 byla naše dcera Lucie, která se musela každé dvě hodiny kojit a v mezičase obšťastňovala svojí babičku a dále maminku Stáni Srbové (manželky našeho viceprezidenta), a jelikož ty chvilky při kojení byly za celou dobu pro mě jediné v sedě, tak úplným zakončením této ojedinělé akce chápu hodinku ve vaně s nohami pěkně vysoko!

Ve vedlejším skleníku během naší výstavy dvakrát vykvetla Viktorie královská (Victoria amazonica (Poepp.) J. C. Sowerby). Jednotlivé fáze květu naleznete na http://www.darwiniana.cz/chramst/www.darwiniana.cz/chramst/view3f13.html?cisloclanku=2005102001.

Sarracenia leucophylla × psittacina
Ve výstavním skleníku byla krásná rána.

Bonusová nepublikovaná fotografie

V sobotu 17. 9. probíhaly přednášky.
Slovo před plným sálem drží Vlastik Rybka.

Přetištěno z časopisu Trifid č. 3/2005:

abstrakta:

• PHIL WILSON ¹⁾ – Špirlice v přírodě
• GERT HOOGENSTRIJD ²⁾ – Ztracený svět, hledání masožravých rostlin ve Venezuele
• VLASTIK RYBKA, ROMANA RYBKOVÁ ³⁾ – Láčkovky Filipín
• HANS LUHRS ⁴⁾ – Mexické tučnice z čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae) – druhy, prostředí a rozšíření
• MILOSLAV STUDNIČKA ⁵⁾ – Utricularia humboldtii – bublinatka na špatném místě
• LUBOMÍR ADAMEC ⁶⁾ – Ekofyziologické studium kořenů u masožravých rostlin
• ANDREJ PAVLOVIČ ⁷⁾, ELENA MASAROVIČOVÁ, JÁN HUDÁK – Fyziologické, biochemické, anatomické a ultraštruktúrne aspekty fotosyntézy mäsožravých rastlín rodu Nepenthes

Michal Rubeš
Příprava a provoz výstavy nás stála spoustu peněz. Ještě před začátkem jsem pevně doufal, že bude zisková. Když jsem ale zjistil, že stoly, které byly součástí skleníku, se prakticky nedají použít a navíc je jich málo a že zápůjčka jiných bude stát kolem 40.000,- Kč, bylo mi jasné, že tahle akce bude v mínusu.

Během výstavy jsme měli další neplánované výdaje, museli jsme nakoupit nejdříve normální igelitové fólie na zakrytí stolů a pak i tlusté igelity na namáhanější místa. Trička se znakem pro pořadatele byla skoro o stovku dražší než posledně. Ačkoliv si většina zahraničních prodejců rezervovala 2-3 dny, nakonec přijeli jen na 1–2 a zaplatili tedy proti předpokladům méně. Příště budeme brát jen závazné rezervace. No zkrátka plánované příjmy byly menší, výdaje mnohem větší.

Naštěstí jsme měli během soboty, hlavního dne EEE, velkou návštěvnost. Vstupné bylo ten den 90 Kč (233 lidí) a zlevněné 30 Kč (288 lidí), vybrali jsme tedy ten den 29.610 Kč! Zbylé dny bylo vstupné 30 Kč a 15 Kč a průměrně jsme vybírali 5–6 tisíc korun. Celkový příjem ze vstupného pak byl 108.405 Kč. Z toho však polovina podle smlouvy připadla botanické zahradě, takže nám z něho zbylo „jen“ 54.202,50 Kč. Na konci výstavy, po zaplacení osmi vodou zničených desek, jsme se dostali do plusu. Výnos byl 24.008,50 Kč.

Výstava se nám prostě vyplatila a vyplatí se i do budoucna. Z jejího zisku můžeme napříkal hradit vydávání Trifida, na který členské příspěvky nestačí. Pokud příští výstava bude zase deset dní přes dva víkendy, očekávám podstatně vyšší výdělek. Bude totiž umístěná do zadního skleníku, kde jsou vyhovující stoly, a tak nejvyšší položku za jejich pronájem můžeme škrtnout. I když bude návštěvnost dvoutřetinová (bude lepší!), zisk by se mohl pohybovat kolem 30 tisíc korun.

Veškeré příjmy a náklady jsou, tak jak je u nás zvykem, do posledního haléře zaneseny do transparentního účetnictví, které je přístupné na internetu všem těm, kdo mají zájem. Najdete ho na známé adrese http://www.darwiniana.cz, sekce Účetní kniha. Graf a tabulku zpracoval na základě dat z internetové účetní knihy Richard Pichl.