Krátké zabublání

Je to možná trochu ostuda, masožravým rostlinám se nevěnuji zrovna úplně krátce, ale až do letošního roku jsem neměl ve své sbírce fotku žádné naší přírodní bublinatky v květu. To jsem sice napravil nedaleko Prahy v nedávné době, ale nemohl jsem se ke květům dostat tak blízko, jak bych chtěl, a tak i přes docela pokročilou fototechniku jsem se s fotkami necítil prostě úplně spokojen.

Na Facebooku jsem oproti tomu zaznamenal lokalitu, která byla vychvalována za tisíce kvetoucích rostlin, snadnou dostupnost a podle fotografií soudě, i právě jednoduchý přístup k rostlinám samotným a jejich květům.

A tak jsem vyrazil, vždyť je to jen nějakých 100km daleko, z Prahy do Plzně. Mrknul jsem se do mapy, poradil se s pohledem turistickým, satelitním, silničním a už jsem v neděli před polednem vyrážel.

Cesta proběhla bez větších komplikací, sem tam nějaké zúžení, objížďka, uzavírka, řidič s dálniční známkou jen pro levý pruh (prý jsou levnější, neví někdo, kde se dají sehnat?), takže jsem už za 1.5 hodiny byl s průjezdem celé Prahy, větší části Plzně a menším hledání, jak se dostat do rozumné vzdálenosti od lokality, neporušit žádné zákazy vjezdu a mít kde “zahodit” auto, dostal na místo určení.

Nejdřív jsem se, i tak, obával. Obával jsem se hlavně toho, jestli rostliny už neodkvetly, některé umějí být opravdu hodně rychlé, Naštěstí zrovna bublinatka jižní pokvete na lokalitě podle množství poupat v různém stádiu vývoje ještě tak měsíc.

Přicházel jsem ze západní části, od Arboreta Sofronka. Lesem, kde jsem nejdřív ani nevěřil, že potkám nějaký rybník, jen nějaký potůček. Potom se postupně začal les otevírat a na pravé straně se objevila vodní plocha. Hlavně zakrytá rákosím, u břehu bez jakéhokoliv náznaku bublinatek.

V tu chvíli mě trochu jímala panika, co když je to špatný rybník, co když jsem tam moc pozdě, co když … No bylo jich opravdu hodně, Ale naštěstí všechna ta „co když“ vzala za své, jakmile jsem v podstatě úplně opustil lesní, hlavně borovicový porost.

Netrpělivě jsem vybalil výbavu hned na prvním místě, kde se bublinatky jen trochu přiblížily břehu, což znamenalo ve výsledku zmáčené boty, urousané tričko (zalehnutí na bok na kameny, ve snaze o co nejlepší záběr) a smutek, že jsem vlastně stále moc daleko a není to ono.

Postupně jsem se dal do obcházení celého rybníka (kolečko jsem dokončil) a hledání, kde by se bublinatka dala fotit lépe a radostněji. Brzy jsem zjistil, že se táhne, přerušovaně, podél celého břehu i celé hráze a dokonce i pod ní, ale to předbíhám.

Druhé místo bylo příznivější prvního, tam jsem si už nic nenamočil a neurousal, ale pořád to prostě nebylo ono. Byl jsem skoro nad květy, krásně byly vidět podvodní pasti, rozrůstaly se všemi směry, ale něco tomu chybělo.

Jak jsem pokračoval kolem rybníka, narazil jsem na místo, kde z vody, skoro u břehu, vystopovalo několik kamenů, taková menší zátoka to byla. Když jsem přicházel, na květech bublinatek tam dokonce posedávala šidélka. Leč než jsem vybalil foťák, sundal krytku objektivu, odšrouboval polarizační filtr a našel, jak se na kameny dostat a vhodně se na nich uvelebit, byly šidélka pryč.

Vzpomněl jsem si na poučku od svého kamaráda, který fotí hlavně v lesích divoká zvířata, ptáky apod. Vydrž. Počkej si. Nikam nespěchej. Les se za tebou za chvíli zavře a zvěř i hmyz se vrátí. Ta slova by se měla tesat do kamene.

Po chvíli čekání a focení bublinatek z všemožných i nemožných úhlů a hledání, jak udělat nějaké pěkné foto se objevila včela. A létala doslova z květu na květ, ty se pod její vahou prohýbaly a já se obával, že utone, jak často se dotýkala hladiny.

Celou dobu jsem měl i pocit, že mne někdo sleduje, nějaký špeh, ale nemohl jsem přijít na to, odkud se ten pocit bere a kde by se onen špeh mohl skrývat. Až po chvíli … On to nebyl špeh, ale „helikoptéra“, která přistála na hladině.

Když jsem si dostatečně užil focení hmyzu u bublinatek, stejně jako kachňátek v bublinách, posunul jsem se zas o kus dál, směrem k hrázi. Tam jsem, ještě před hrází, potkal asi největší koncentraci květů z celého rybníka.

Překvapení na mne pak čekalo pod hrází, kde asi, vinou přívalových dešťů z nedávné doby, bylo víceméně na suchu, pod přepadem, několik vydatných trsů bublinatek, kterým jejich vyplavení do sušších podmínek zjevně moc nevadilo a kvetly o106. Bohužel bylo v místě na focení šero a tak jsem fotky odtamtud nakonec ani neupravoval.

Při cestě kolem celého rybníka jsem nezahálel a fotil jsem i různé další druhy rostlin a živočichů. Překvapením byl třeba kaštanovník jedlý, šišák vroubkovaný, karbinec evropský nebo třeba křídlatec trojlistý.

Pokud by vám tedy zbyl nějaký volný čas a hledali jste, jak jej vhodně a masožravkářsky využít, mohu víc než jen doporučit výlet na zmíněnou lokalitu - Plzeň - Bolevec (kousek od vlakové zastávky tohoto jména), Senecký rybník.