Kosiště - Bagrování

datum:
2020-10-25
autor:
Michal Rubeš

Už léta spolupracujeme s CHKO Kokořínsko na údržbě lokality, které pracovně říkáme Kosiště. Je to jedna ze dvou původních lokalit na světě, kde roste tučnice česká, lokalita s její nevětší genetickou různorodostí. Tentokrát se nám povedlo zajistit malý bagřík.

V červenci tohoto roku, jsme se sešli na akci Kosiště - Drny ven. Ručně jsme rýpali drny v prostoru malé louky a jeden z pracantů, Standa Severa, si posteskl: „Škoda, že tu nemám svůj bagr. Co jsme tu za dopoledne zdělali, bych měl za minutu.“ To jsem zbystřil a začal se vyptávat. Zjistil jsem, že Standa bydlí a pracuje opodál ve firmě, kde by bylo možné si na takovou práci najmout malý bagr, včetně Standy, který by ho řídil. Po návratu domů mi to vrtalo hlavou, nechal jsem si tedy poslat nějaké další informace. Ve zprávě o provedených pracích jsem se CHKO zmínil, že by pro nás bylo snadné si objednat malý bagr, pokud by byl o takovou službu zájem. A ten byl.

Začátkem října jsem se na Kosišti setkal se zástupcem CHKO, probírali jsme co s Kosištěm dál, které práce a kdy by byly vhodné. Probrali jsme i možnosti použití bagru s tím, že teď by bylo vhodné na části velké louky strhnout drn a vyhrábnout mělká jezírka. Objednal jsem tedy za Darwinianu bagr i se Standou na sobotu 24. října s tím, že na místě bude zástupce AOPK, který na celé práce dohlédne a hlavně určí, co se kde má rýpat.

V sobotu v devět jsme se tedy sešli na Kosišti. Já přijel s Janou, Standa vzal s sebou Mirku, přijel ještě Robert a zástupce CHKO. Na celou práci však stačil Standa sám.

Standa složil bagřík na cestu u louky.
Mezi tím jsme prošli louku a značili místa, která půjdou ven.
Standa vyráží na louku…
…napřahuje se, …
…rýpe první drny …
…a vyráží na cestu zpět ke kontejneru.

Předem jsme měli určené místo na velké louce, které není tak cenné. Určili jsme kudy se tam bagr dostane, kam může vjet a kam nesmí. Začali jsme rýpat vzadu na místě které sousedí s výskytem tučnice české a bublinatky menší. Brali jsme veliké bulty bezkolence včetně malých břízek a borovic a vozili do přistaveného kontejneru. Místa, kde se trsy trávy již spojily a vytvořily už malý kopec, jsme odvezli celé a vznikla tak mělká jezírka.

Vzácná plavuňka zaplavovaná.
Té jsme se vyhnuli a doufáme, že se na uvolněné místo rozšíří.

Standa vždy nabral veliký drn a ve lžíci ho odvezl na kraj louky, kde ho složil do kontejneru. A znovu a znovu. Opakovanými jízdami sem a tam se cesta, podél které se rýpalo, změnila v bažinu. I to byl chtěný stav, ale mě se nelíbil její vzhled. Prostě hluboké rýhy s otisky gumových pásů. Standa tedy celou rozježděnou cestu lžící zarovnal, někde z povrchu ubral více, někde méně a vznikla tak další mělká jezírka s písčitým dnem, která se hned začala nalévat vodou.

Standa to s bagříkem umí a dokázal na jedno dloubnutí vzít celý drn.
Bral i větší pařezy s výmladky.

Stržené drny v kontejneru Standa naložil na náklaďák a odvezl na předem domluvenou skládku, takže po nás nic nezbylo. Výsledek je perfektní a pochvaloval jsi ho i zástupce AOPK.

Bezkolenec, břízy, borovice a jiné nálety stále zvedají povrch louky, která se tak postupně mění z podmáčené na suchou. Není jiná cesta zpět, než tyto drny odtěžit a odvézt pryč. Na uvolněné místo se jako první budou vracet především vzácné kytky, ale vzniklé mokřiny využijí i různí obojživelníci, hmyz i korýši.

Na louce se postupně začala rýsovat cesta. Zatím nijak moc rozbahněná.
Rašelina na louce sahá tak do deseti až patnácti centimetrů. Pak už je jen jemný, bílý písek.

Svršek se sbíral maximálně do hloubky patnácti centimetrů pod původní povrch. Jednak nemá smysl jít níže a jednak je tam vrstva bílého, jemného písku, který by se hned zavřel.

Na rozbahněné cestě, v místě prohlubní, vznikla jezírka.
Standa z nich odvezl bahno s trávou a urovnal je.
Urovnaná cesta.
Po kolejích moc stop nezůstalo.

Velmi se těším, až budeme v následujících měsících a letech sledovat, jak příroda tuhle novou příležitost využije.

Moc nás na Kosišti nebylo. Roušky jsme sice neměli, ale celou dobu jsme se přirozeně drželi na vzdálenost větší než dva metry. Při klábosení ani nebylo třeba jít blíže, bagr jezdil stranou a na louce bylo ticho. Jedinou výjimkou bylo společné focení u bagru, které zabralo asi dvě minuty. Myslím si tedy, že jsme ke zhoršení statistik pandemie nepřispěli. Ovšem jestli si to lidi přejí, tak klidně odstoupím. Za půl dne se však dozvíte, že jsem žádná pravidla neporušil a odstoupit nehodlám. Takže vlastně nic. 8-)

Společná fotka. Zleva: Mirka, Jana, já, Robert a v kabince hrdina dne Standa.
Nakládání bagru v kontejneru na náklaďák.
A zase někdy příště na shledanou!

Jelikož letošní Výstava v BZUK v Praze byla velmi úspěšná i z finančního pohledu, celou akci jsme si mohli dovolit zaplatit „ze svého“. AOPK, které pozemek patří, tak ušetřené peníze může věnovat na jiné důležité činnosti.

Letos očekávejme ještě jednu akci na Kosišti, kde už bude třeba (vašich) pracovitých rukou. Zůstaňte tedy naladěni a sledujte náš web, Twitter a Facebook.