Pár postřehů a zkušeností k rosnatkám s letní dormancí
- datum:
- 2024-10-26
- autor:
- Adam Veleba
Letní dormanci nacházíme u rosnatek v tzv. mediteránním typu klimatu: tedy v oblastech s horkým a suchým létem a chladnou (byť obvykle bezmrazou) a vlhkou zimou. Takové klima najdeme na světě na různých místech na rozhraní mírného a tropického pásu, ať už na jižní nebo severní polokouli. A i když jsou si tyto oblasti geograficky značně vzdálené, patří k nim například jižní Evropa, Jihoafrická republika nebo jižní Austrálie, jejich vegetace sdílí určité rysy. Nejedná se o konkrétní druhy, spíše o podobné adaptace na dané klima, chudé půdy a relativně časté požáry. Výsledkem je vegetace s převahou křovin nad stromy, mnoho druhů travin a také geofytů, které nás v této chvíli zajímají nejvíce. Geofyty jsou rostliny, které své růstové pupeny před nepříznivými vnějšími podmínkami ukrývají do půdy, mají tedy různé cibule, hlízy, ztlustlé kořeny nebo oddenky.
Tento způsob přežívání si zvolilo i několik desítek druhů rosnatek z jižní Austrálie a jižní Afriky. Obě skupiny patří právem k těm vyhledávaným a populárním, ať už mluvíme o hlíznatých rosnatkách z Austrálie nebo velkokvětých afrických druzích, které místo kulovitých hlízek tvoří ztlustlé kořeny. Mezi oběma skupinami jsou mnohé druhy ozdobné svým celkovým vzhledem a některé i nápadnými květy. Jejich kultivace je zvládnutelná, pro jejich specifické nároky je však nelze doporučit úplným začátečníkům. Nejstarší rostliny z této skupiny v mé sbírce nesou datum pořízení z roku 2009, mám s nimi tedy zhruba patnáctiletou zkušenost. Za tu dobu jsem mnoho rostlin dovedl ke květu a rozmnožil, ale obávám se, že ještě více jsem jich beznadějně zrakvil. Stále nemám zaručený recept, jak se s nimi popasovat, ale určitá doporučení a některé tipy a triky jsem se přeci jen naučil a rád se o ně podělím.
Na substrát nejsou nijak náročné. Vcelku bez výjimky jim vyhovuje směs rašeliny a křemičitého písku (cca 1:1), přičemž asi nejpraktičtější je písek o hrubosti kolem 1-2 mm. Lze použít jemnější i hrubší písek nebo různozrnnou směs, ale je třeba držet na paměti, že jemnější písek drží déle vodu v substrátu, zatímco hrubší rychleji vysychá. Vzhledem k tendenci rostlin schovávat hlízky a kořeny hlouběji do substrátu vřele doporučuji použití vyšších květináčů. Občasné nakrmení nebo pohnojení ředěným hnojivem během vegetace podpoří růst a velikost hlízek, ale není nezbytné.
U většiny pěstitelů rostliny v zásadě následují svůj přirozený cyklus, pouze převrácený na podmínky naší severní polokoule. Vyraší na podzim, vegetují během zimy a koncem jara zatáhnou do hlízek a kořenů v substrátu. Znám vlastně jen jediného pěstitele, který tyto rostliny pěstuje během našeho léta či je udržuje ve vegetaci celoročně a doposud jsem jeho systém nepochopil a asi ani nikdy nepochopím
Růstový cyklus je řízen dvěma faktory, teplotou a délkou světelného dne. Chladná zima s teplotami pod 20 °C (a někdy i kolem bodu mrazu) znamená i krátký světelný den. Kolem zimního slunovratu (v době našeho letního, nezapomínejme, že se jedná o jižní polokouli) je v oblastech jejich výskytu asi 10 hodin světla. Prodlužování světelného dne (až na letních 14 hodin) a zvýšení teplot rostliny informuje o nastupujícím létě a začnou zasychat a stahovat zásoby do hlízek či ztlustlých kořenů. V praxi to znamená, že je velmi vhodné jim během vegetace přisvětlovat, neboť naše zima je mnohem temnější než ta australská nebo jihoafrická. Deset až dvanáct hodin denně je vyhovujících. Teplota by měla být spíše nižší, ale bohatě stačí chladnější pokojová teplota kolem 20 °C.
Zásadní je během vegetace podmínky neměnit. Rostliny nereagují příliš na absolutní hodnoty, ve kterých rostou, reagují na změnu těchto hodnot. Pokud tedy náhle přesuneme hlíznaté rosnatky z teploty kolem 10 °C a světelného dne 10 hodin do nějakých 20 °C a 12 hodin světla, je značné riziko, že začnou zatahovat, protože dostávají impuls „oteplilo se, prodloužil se den = přichází léto“. Pokud je však ve stejných podmínkách budeme pěstovat celou sezónu, měly by růst bez obtíží. S problémem nárůstu teploty se někdy setkávám na jaře ve skleníku - při náhlém nástupu slunečných dnů se skleník přehřívá a rostliny reagují zatažením, i když by mohly ještě měsíc či dva růst a sbírat síly. Určité kolísání teplot mezi dnem a nocí je žádoucí, velmi to podporuje atraktivní vybarvení rostlin, ale opět by se nemělo objevit náhle.
Drosera erythrorhiza s listy vybarvenými vlivem značného střídání teplot mezi dnem a nocí ve skleníku.
Každopádně ve chvíli, kdy rostliny začnou zasychat, přestáváme je zalévat a necháme substrát pozvolna vyschnout. Nikoli však úplně na troud, neboť i hlízky mohou vyschnout a uhynout, zejména drobné hlízky či kořínky mladých rostlinek. (To je mimochodem i věc ke zvážení při posílání hlízek poštou - stalo se mi několikrát, že při delším cestování místo zdravých hlízek přišly scvrklé rozinky, neboď odesílatel je nevybavil ani stopovým množstvím substrátu, který by je před vyschnutím chránil.) Ideální vlhkost pro skladování je to, co jeden můj kolega označuje jako tabáková vlhkost. Substrát na dotyk ještě určitou zbytkovou vlhkost drží, ale rozhodně nezůstává mokrý. Nejlépe toho dosáhneme pravidelnou kontrolou a občasným porosením shora. Alternativou, která je mezi pěstiteli považována za méně doporučovanou, je hlízky zhruba měsíc až dva po zatažení rostlin z květináče vybrat a skladovat v troše substrátu v igelitovém sáčku, dokud nepřijde čas je koncem léta opět zasadit. Oba postupy jsem vyzkoušel u hlíznatých rosnatek vcelku s úspěchem, hlízky manipulaci poměrně dobře snášejí. Pro dormanci kořenů jihoafrických rosnatek však jednoznačně doporučuji nemanipulovat, ze substrátu nevyjímat, ponechat tak, jak rostliny samy zatáhly. Úspěšnost probuzení rostlin z dormance je mnohem vyšší, nebylo-li s kořeny manipulováno.
Právě skladování a následné probuzení dormantních rostlin je (alespoň pro mě) kritická část jejich kultivace. Rostliny u mě mívají tendenci rašit velmi nesynchronizovaně, některé vyraší hned v září a zatímco někdy v březnu či dubnu zatahují, jiné se teprve tehdy probouzí a mají pak mnohem kratší sezónu k růstu. Dostal jsem doporučení skladovat hlízky při mírných teplotách kolem 20 °C, takže jsem je dával na léto do sklepa, ale tento postup k nápravě nevedl, spíše naopak. Nakonec jsem se odhodlal k pokusu, jehož příznivé výsledky mě přiměly k napsání tohoto článku.
Začněme krátkou úvahou. Letní teploty v mediteránu snadno přesahují tropickou třicítku. Hlízky jsou sice ukryté v půdě, která se prohřívá se zpožděním a teplotu stabilizuje, ale nakonec se i ona prohřeje. Nepodařilo se mi dohledat data pro Austrálii, ale třeba v Bangladéši se půda i v hloubce 20 cm údajně může prohřát až na teploty přes 30 °C (Islam et al. 2015). Pro dormantní rosnatky je změna teploty a snad i vlhkosti tím jediným, co je může informovat o příchodu vegetačního období. Druhou polovinou úvahy byla zkušenost z mého pracoviště, kde pracujeme mj. s africkými halančíky rodu Nothobranchius. Tyto rybky žijí v dočasných loužích a jezírcích a jejich jikry, podobně jako hlízky, přetrvávají období sucha v půdě. Pro jejich skladování je vhodná teplota lehce pod 20 °C, ale dokud neprojdou přibližně měsíc trvající inkubací při teplotách až 30 °C, malé rybičky se nevykulí.
Nechal jsem tedy rostliny koncem jara 2024 zatáhnout a až do konce července jsem je uskladnil v jámě ve skleníku, kde jsou teploty zhruba kolem 20 °C bez ohledu na horké počasí. Kde to bylo možné, použil jsem dva květináče téhož druhu - v jednom jsem s hlízkami vůbec nemanipuloval, ve druhém jsem hlízky vyjmul, nasypal nový subtrát a zase je do něj zasadil (podle velikosti hlízky cca 3 až 5 cm hluboko). K tomu během léta přibylo několik květináčů s nově pořízenými druhy. Na začátku srpna jsem pak bednu s květináči umístil pod polici skleníku mimo jámu - zde nebyly na přímém slunci, ale vzhledem k letním teplotám a slunečnému počasí v srpnu bylo ve skleníku (navzdory větrání a lehkému přistínění) přes den klidně ke 40 °C. I mezi květináči s hlízkami jsem občas naměřil teplotu přes 35 °C. Mezi hlízkami bylo i několik květináčů s dormatními kořeny jihoafrických rosnatek a několika dalších jihoafrických cibulovin. S dormantními kořeny jsem však nemanipuloval, zůstaly v substrátu z doby své vegetace. Květináče jsem stále nenechal úplně vyschnout, večer, když se ochladilo, jsem je zhruba jednou týdně shora rosil a v několika málo případech (když venku zapršelo) jsem je pokropil i konví. Je třeba si totiž uvědomit, že ani suché období neznamená zcela nulové srážky, například v Perthu (Austrálie) i v nejsušším měsíci zaprší v průměru 9 mm vody (viz. https://www.klimadiagramme.de/Australien/perth.html)
Na začátku září jsem vše přesunul do sklepa pod umělé osvětlení (teplota 17 - 20 °C). Vzhledem k prudkému ochlazení a nešťastně deštivému počasí jsem mohl květináče klidně nechat ve skleníku, ale to jsem v té době nemohl předem předvídat a chtěl jsem mít jistotu, že hlízky vystavím teplotnímu šoku. Začal jsem květináče denně lehce rosit, což je mimochodem doporučený postup - dormantní rostlinky nečekají, že voda přijde spodem, takže není vhodné je zalévat do podmisky. Čekají, že přijdou zimní srážky a voda k nim pronikne od povrchu. Až během plné vegetace by měly květináče stát ve vodě.
Slizem obalený stolon Drosera stolonifera má tendenci putovat po povrchu substrátu nebo těsně pod ním.
Tento postup konečně přináší perspektivní výsledky. První rostliny se začaly objevovat koncem září a v této chvíli (26. října 2024) již raší tři čtvrtiny květináčů s hlízkami, kterými jsem manipuloval a něco přes polovinu květináčů, kde byly hlízky ponechány bez manipulace (zde je třeba vzít v úvahu, že možná raší i zbylá polovina, ale jelikož hlízky zůstaly tam, kam je mateřská rostlina uložila, mohou mít k povrchu mnohem delší cestu, v některých případech až ze dna květináče). Vyrašila přibližně polovina jihoafrických rosnatek i 3 druhy ze 4 zmíněných nemasožravých cibulovin. Skoro žádný druh ještě není plně rozvitý, většinou se jedná teprve o pupeny těsně u povrchu substrátu, ale nepamatuji si, že bych v posledních letech pozoroval takto relativně synchronizovaný růst. Vyrašila dokonce hlízka Drosera browniana, která poslední dvě sezóny vegetaci zcela přeskakovala a pouze z hlízky tvořila jinou, samozřejmě menší, hlízku (tento problém se u hlíznatých rosnatek občas vyskytuje a je považováno za obtížné je z této slepé uličky vytrhnout), objevila se D. coccipetala, která loni vyrašila až někdy koncem března a zatáhla o měsíc později, když se přehřál skleník.
Podobný přístup také svědčí výsevům, semena několika druhů jihoafrických rosnatek jsem v červenci vysel do květináčů a nechal je ve skleníku na nejteplejší polici. Občas jsem je také porosil a pak je zase nechal vyschnout. Po přesunu do sklepa téměř přesně do měsíce dva druhy ze čtyř hromadně vyklíčily.
Použitá literatura:
Islam KI, Khan A, Islam T. 2015. Correlation between Atmospheric Temperature and Soil Temperature: A Case Study for Dhaka, Bangladesh. Atmospheric and Climate Sciences 5/3. DOI: 10.4236/acs.2015.53014