Přitápění skleníku kompostem

datum:
2023-02-21
autor:
Adam Veleba

Alternativní zdroje energie, nové využití použitých materiálů… vždycky mě tyhle věci tak trochu zajímaly. Trocha kutilské hrdosti na to, že si něco umím vyrobit sám, trocha eko-cítění a snaha využít věci, které ještě mohou posloužit, a většinou mi to nedá, abych nevyzkoušel něco, co mě zrovna zaujme.

Když jsem si pořídil skleník dimenzovaný tak, aby se dal v zimě vytápět, narazil jsem na informace o vytápění kompostem. Možná jste to také zachytili, studentský projekt, kde se poměrně velký skleník vytápěl hromadou kompostu (https://vytapeni-kompostem9.webnode.cz/), nalézt se ale dá nemalé množství odkazů, které google vyhodí na klíčové slovo „biomeiler“. Věc mě nadchla, usoudil jsem, že za pokus to stojí a vedle skleníku jsem zbudoval kompost. Hned zkraje jsem zjistil, jako mnozí, kdo se o dané téma do té doby příliš nezajímali, že kompost není hromada libovolného biologického odpadu. Pořádný kompost musí obsahovat především dřevní hmotu, kterou se prokládá nebo míchá ostatní biologický odpad z kuchyně i ze zahrady. Musí být dostatečně provzdušněný, aby rozklad neprobíhal bez kyslíku, nesmí být moc suchý ani mokrý a tak dále…

I sehnal jsem hromadu dřevní štěpky, postavil ohrádku, vše patřičně navrstvil, proložil hadicí, která měla sloužit jako tepelný výměník a získal jsem přibližně dvoukubíkovou hromadu kompostu. K mé velké radosti se po relativně krátké době opravdu rozjela a začala topit na více než 60 °C. To bylo na podzim roku 2020. O týden později přišly mrazy, moje hromádka promrzla, rozklad se zastavil a až do jara byla úplně mrtvá. Kompost nakonec skončil na záhoncích u rajčat, ale skleník jsem vytápěl přímotopem.

Bylo mi celkem jasné, že na vině byl příliš malý objem. Osmdesát kubíků se zahřeje i v zimě, ale moje dva kubíky neměly v mrazu šanci udržet dostatečnou teplotu pro rozklad. Jenže jak to udělat, když člověk nemá prostor si na zahradě budovat kompostárnu? Loni jsem věc pustil z hlavy, letos mi to nedalo – rostoucí ceny energií jsou pro podobné zlepšováky poměrně stimulující. Při hledání informací jsem narazil na web od člověka, který si přibližně dvousetlitrový kompostér postavil přímo v obýváku, aby mohl pohodlně provádět svá pozorování. Vtip je samozřejmě v tom, že uvnitř vytápěné místnosti kompostu nehrozí promrznutí a rozklad vesele funguje i v malém objemu. Korunu tomu nasadilo, když na mě kdesi na internetu vyskočily otočné kompostéry. V těch by měl rozklad díky pravidelnému promíchávání obsahu probíhat mnohem rychleji, zvlášť je-li také pravidelně „krmen“ čerstvým bioodpadem.

Tyhle kompostéry se prodávají v různých velikostech a provedeních, ale je to vlastně hrozně jednoduchá věc – bohatě stačí barel naležato na podstavci se čtyřmi kolečky, na kterých se otáčí. Do boku barelu se vyřízne otvor s jednoduchými dvířky a hodí se navrtat pár děr kvůli přístupu vzduchu a je hotovo. Já jsem použil plastový barel vhodných rozměrů, aby pasoval do volného výklenku ve skleníku.

Samozřejmě to nejdůležitější, funguje to? Trochu mě to samotného překvapilo, ale ano, do jisté míry. Zpočátku jsem naládoval polovinu barelu směsí pilin, suchého listí, trochy starého kompostu ze zahrady (funguje jako startér, naočkuje potřebné organismy) a postupně jsem přidával bioodpad z domácnosti, v čemž stále pokračuji. Nějaké dva týdny trvalo, než se rozklad rozjel, ale poté se kompost roztopil – infrateploměrem jsem naměřil teplotu kolem 30 °C. V té době se můj kompostér začal deformovat, neboť plast teplem změkl a zátěž z boku, na kterou barel není stavěný, dokonala své. Používat se pořád dá, ale zpětně si myslím, že plechový by byl možná lepší, byť práce s ním je obtížnější. Do plastu je třeba počítat s nějakým typem výztuže.

Teplota přibližně po dvou týdnech klesla a ustálila se dlouhodobě na hodnotě plus mínus 20 °C. Skleník vytápím na teplotu kolem 10 °C, takže rozklad zjevně produkuje nějaké teplo, ale je třeba počítat s tím, že je to jenom takový bonus k jinému zdroji tepla ve skleníku. Maximální výkon je v řádu desítek wattů, možná 100 W když se opravdu zahřeje, a kolísá podle různých parametrů. Je třeba hmotu uvnitř udržovat v optimu, občas doplnit trochu dřevní štěpky nebo dolít vodu. Záleží i na vnější teplotě. Je-li venku slunečno a skleník se zahřeje, rozklad se rozjede a nějakou dobu sám hřeje více. Je-li dlouho chladno, ustálí se na nižší hodnotě. Na druhou stranu je to výkon trvalý, pokud bych uvažoval průměrný výkon kolem 40 W, za čtyři měsíce (což je zhruba hlavní topná sezóna) je to přes 100 kWh energie za cenu odpadu.

Má to samozřejmě i své nevýhody. Kromě prostoru, který kompostér zabírá, samozřejmě kompost zrovna nevoní. Vysloveně zapáchat by neměl, to by signalizovalo problém, ale ani aroma rozkladu dobře pracujícího kompostu není každému úplně příjemné. Dalším rizikem, které si musí každý zvážit, je nižší hygiena. S odpadem se do skleníku snáze zavleče nějaký škůdce, takže je dobré zvážit i toto riziko.

Jak bych svou zkušenost shrnul? Kompostér ve skleníku má svá pozitiva, kromě trochy tepla i nezanedbatelně usnadňuje zpracování bioodpadu z domácnosti, ale vyžaduje jisté úsilí a údržbu. Ani několik týdnů dosypávání kompostér nenaplnilo, je poznat, že odpad se stíhá stále rozkládat. To je také poměrně šikovná věc, v minulých letech naše domácnost přes zimu zvládla klasický kompost na zahradě téměř naplnit. Jinak je to ale spíše zajímavost pro kutilské typy, které mají potřebu zkoušet nové věci a nevadí jim do toho investovat trochu času.