Rozplétání cefíka

V roce 2016 nebo 2017, to jediné si přesně už nepamatuji, jsem si pořídil Cephalotus folicularis, láčkovici australskou. A oproti všem doporučením a radám a blamážím ohledně okamžité nutnosti ihned přesadit zakoupené rostliny, zvláště ty původem z Holandska, jsem ho nechal jak byl a prostě ho jen tu a tam zalil destilovanou vodou a kochal se, jak si to pod umělým osvětlením pomalu, ale dává.

Nikdy žádné hnojivo, potrava jen co si sám případně někdy ulovil. Ale už mi trochu přerůstal přes hlavu, obrys květináče jsem kolem něj už dlouho neviděl, navíc se opíral o sousední květináč s heliamphorou. Řekl jsem si, že by už po těch letech zasloužil nový substrát a trochu uvolnění, včetně odstranění starých listů a pastí, což jsem taky až doposud nedělal.

Maličko odbočím - jak vidíte, rostliny opravdu není nutné hned po přinesení domů přesazovat, není nutné, tak jako v přírodě, odstraňovat staré pasti, prostě ty rostliny nejsou tak moc zhýčkané, jak se často na Internetu můžeme dočíst. Ostatně obrázky hovoří samy za sebe a tady jsem se snažil stav dokumentovat ze všech stran a sil, když už se do takové akce pouštím. Z květináče šla rostlina vytáhnout skoro sama, poslední zálivku měla 3 dny zpět a substrát tedy nebyl nijak zásadně nabobtnalý. No, substrát. Posuďte opět dle fotek sami, substrát tam v podstatě už skoro žádný nebyl, navíc byl tvrdý skoro jak kámen, suchý a na jeho povrchu se neudržel ani mech, ten prostě zaschl. Cefík si užíval hojnou zálivku shora, kropítkem, tak 2-3× týdně. Ve vodě nikdy nestál nebo maximálně den.

Poté, co jsem zbytky substrátu vydrolil, vymyl vodou a jinak odstranil, ukázal se kořenový prorostlec a propletenec, ze kterého mne jímala hrůza. Tohle není špirlice, tady se nesmí ozvat ono lupnutí, aby bylo vše v pořádku. Naopak je třeba jemná, hodinářská práce.

Nejdřív jsem si namíchal substrát, volil jsem svůj univerzální, od oka míchaný z obyčejné Agro rašeliny, perlitu a písku. Většinou se snažím o poměr rašelina:písek:perlit 3:2:1, ale ne vždy se nutně podaří.

Nestopoval jsem, jak dlouho jsem pomalu, opatrně vymotával kořínek po kořínku, což byla ta snazší část, past po pasti a list po listu. Ale práce to byla opravdu mravenčí, chtěla hodně trpělivosti, opatrnosti a často jsem si připadal jak při práci s nějakým hlavolamem, třeba pověstným ježkem v kleci. Zdálo se mi, že se s tím rozmotávám snad hodinu, ale podle času u fotografií to nakonec bylo něco kolem 20 minut.

Pár listů a pastí i tak padlo za následek mého počínání, ale i ty jsem zasadil do jednoho z květináčů, prostě nic nepřijde na zmar. Jednotlivých oddělků, bez zmíněných odpadlých listů a pastí bylo opravdu hodně. Po 2-3 jsem je umístil do nových květináčů a teď už nezbývá, než jen doufat, že se jich co nejvíc uchytí.