Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


blog:2017-11-09-za-masozravkami-na-slovensko-video

Za masožravkami na Slovensko (video)

Martin Holík

Za masožravými rostlinami nemusíte jezdit do exotických zemí, některé zajímavé druhy nám totiž rostou doslova téměř za domem. Já jsem se s kamarády vydal za masožravkami k našim sousedům na Slovensko.

První zajímavou rostlinou, na kterou jsme narazili, byla orchidej Hlístník hnízdák. Čím je Hlístník tak zajímavý? Především tím, že tato rostlina není schopna fotosyntézy a je proto odkázána na mykorhizu. O kousek dál pak nacházíme další orchidej. Tou je vemeník dvoulistý. Vemeník dvoulistý má bílé květenství a lze jej poměrně často najít i v českých lesích. Vyhledává především stinná místa a kvete nejčastěji v průběhu měsíce května. Další orchidejí na kterou jsme narazili byl bradáček vejčitý. Je to zřejmě nejrozšířenější druh středoevropské orchideje. Díky svému malému vzrůstu a nenápadným květům jej ale v přírodě můžeme snadno přehlédnout.

Konečně přicházíme na lokalitu, kde by se měly vyskytovat masožravé rostliny. Jde o místo, které není rezervací ani není nijak chráněno a tak jeho přesný název nebudu zmiňovat. Lokalita je silně podmáčená ale není typickým slatiništěm, které můžeme znát například z Jeseníků. Půda je zde spíš zásaditá s podložím vápence. Místem protéká několik potůčků a narazit zde můžete na svěží porosty máty. Máta zde má ideální podmínky k růstu – má dostatek vody a zároveň dostatek přímého světla.

I zde nacházíme orchideje, konkrétně prstnatec májový. Prstnatcům se taktéž daří ve vlhčích místech. Jsou vázány mykorhizou na soužití se specifickými druhy hub a míst, kde je lze nalézt, velmi rychle ubývá.

A konečně nacházíme to, proč jsme sem přijeli. Masožravou tučnici Pinguicula vulgaris. Tučnice rostou na nehostinných místech, kde má půda minimum živin a tak se během své vývojové etapy naučily lovit hmyz. Z hmyzu získávají živiny potřebné k růstu. Slovo lov bych měl správně opravit na polapení. Tučnice totiž nejsou žádnými aktivními lovci. Hmyz lapají na droboulinké tentakule, kterými jsou pokryty plochy listů. Tentakule na sobě mají malou lepkavou kapku trávícího enzymu. Hmyz se přilepí na list a je tučnicí pomalu stráven. Z mušek pak zůstane jen prázdná schránka, kterou časem odfoukne vítr (odborníci tvrdí, že neodfoukne, já to ale viděl na vlastní oči :-) ).

Tučnice tu nacházíme při okrajích potoků a jezírek ale také v trávě. Rostou zde jednotlivě ale tvoří i husté porosty. Zajímavostí je fakt, že voda v jezírku je často horká jako čaj od toho, jak na ni svítí slunce. Tučnicím to ale očividně nevadí a horko si doslova užívají. Na zimu pak tučnice tvoží přezimovací pupen, tzv. hibernakula. V přírodě tyto tučnice kvetou zpravidla od poloviny května do poloviny června. Nám se podařilo čas kvetení trefit a tak jsme se mohli pokochat jejich drobnými květy. Květy tučnic jsou menší a konkrétně tento druh kvete bílofialovým květem.

Kousek dál jsme na lokalitě nalezli i vzácnou vachtu trojlistou, které se lidově přezdívá jako „hořký jetel“. Zřejmě kvůli své nahořklé chuti a tvaru listů, které připomínají jetel.

Cestou k autu jsme šli ještě prozkoumat nedaleký les a dobře jsme udělali. Na kopci jsme v podrostu narazili na kriticky ohroženou orchidej – tořič hmyzonosný. V Česku je tato orchidej téměř vyhubená a lze ji nalézt jen na několika málo lokalitách. Květ, připomínající hmyz, produkuje vůně imitující specifické feromony zaměřené na samečky určitých vosiček, které se snaží s květem spářit a opakovanými pokusy na různých rostlinách dochází k opylování.

Další místo, které jsme navštívili, lze již považovat za pravé slatiniště. Půda zde byla podmáčená s hustými porosty rašeliníku. I přes kyselé prostředí jsme zde nalezli opět několik nádherných kvetoucích tučnic. Chybět samozřejmě nemohl prstnatec májový, který byl jakousi ozdobou místní zelené flóry.

Opodál jsme konečně narazili i na vzácnou rosnatku anglickoudrosera anglica. Tu lze na několika málo místech najít i u nás, ne však v takovém počtu, v jakém byla zastoupena na této lokalitě. Rostlinek zde byly doslova stovky. Rosnatky rostou v kyselejší mokré půdě a tak i zde se vyskytovaly především v porostech rašeliníku. Podobně jako tučnice, tak i rostnatky mají listy pokryté drobnými tentakulemi s kapičkami rosy obsahující trávící enzym. Na rozdíl od tučnic jsou však rosnatky schopné svou oběť listem omotat. Uchvácení kořisti omotáním však pouhým okem těžko postřehneme, je to záležitost několika hodin. Rosnatky kvetou později, než tučnice a tak jsme neměli šanci spatřit kvetoucí exempláře. Květenství rosnatek anglických jsou bílá a velmi drobná.

Zapálený botanik, který je v euforii z nálezu, velmi rychle zapomene, že se nachází v mokřadech a tak i já jsem brzy po kolena v bahně a chvílemi si připadám jako v nějaké scénce laciného hororu, kde se oběť snaží vysvobodit z bažiny. Já jsem naštěstí vybaven stativem, který mi slouží zároveň jako skvělá opora.

Opodál ještě nacházíme několik tučnic a další a další rosnatky. Pokud se vypravíte na některá z míst, kde se rosnatky vyskytují, tak je prosím nesbírejte. Jsou to kriticky ohrožené rostliny a ve volné přírodě najdete jen málo míst s jejich výskytem. Navíc tyto překrásné rostlinky lze za pár korun zakoupit u specializovaných prodejců.

Video z cesty za masožravkami

Tím, že jsem video stříhal asi po půl roce od natáčení, jsem se v něm dopustil několika chyb. Tyto chyby jsem již v článku opravil ale ve videu zůstaly. Omlouvám se tedy za ně. Snad se vám bude video líbit.

Se svolením autora převzato z roraima.cz.

blog/2017-11-09-za-masozravkami-na-slovensko-video.txt · Poslední úprava: 2017-11-09 16:25 autor: Michal Rubeš