Obsah

Trifid 2017/1

Pinguicula pygmaea – nová trpasličí tučnice z Mexika

Adam Veleba

Jen krátce po popsání nové rosnatky Drosera magnifica jsme se dočkali dalšího objevu. Trojice botaniků Rivadavia F., Read E.L. a Fleischmann A. představila novou mexickou tučnici Pinguicula pygmaea. Drobnou, na sádrovec vázanou masožravku s růžicí křehkých, k zemi přitisklých listů, která v průměru nepřesahuje 2 cm. Krátké shrnutí z jejich pojednání včetně obrazového materiálu přinášíme pro čtenáře Trifida.

Rigorosní práce „Studie některých druhů rodu Drosera“ (PhMr. Jaroslav Miksánek, 1969) v kontextu současného poznání

Adam Veleba, Miloslav Macháček

Odborný text Studie některých druhů rodu Drosera PhMr. Jaroslava Miksánka (1922–2008) je jeho rigorózní prací, kterou obhájil v roce 1969 na PřF Univerzity Komenského v Bratislavě. Znění studie redakci laskavě poskytl jeho vnuk PhDr. Marek Šmíd, který ji považuje za připomenutí jeho dlouholeté praxe provizora v předních pražských lékárnách, a do kontextu současných poznatků následně zasadili Adam se Slávkem. Práce samotná má tři oddíly – nejprve je čtenář seznámen s rodem Drosera z pohledu historického, geografického i taxonomického. Rozsáhlou a důkladně zpracovanou kapitolu představují především farmakognostické a farmakologické informace. Závěrečná pasáž je věnovaná lokalitám a experimentálnímu pokusu o aklimatizaci rosnatky kapské.

Komplikovaný komplex Pinguicula crystallina / hirtiflora

Andreas Fleischmann (překlad Miloslav Dobšík, korektura Adam Veleba)

Soubor druhů tučnic Pinguicula crystallina/hirtiflora zahrnuje víceleté temperátní druhy tvořící jednotvaré růžice, které jsou rozšířeny v oblasti Středomoří. Přestože se taxonomické historii a potížím s touto složitou skupinou tučnic mnozí detailně věnovali, stále zůstává k řešení hodně otázek ohledně definice a vymezení jednotlivých druhů. Tento druhový komplex je v článku představován na základě nově dostupných informací o rozšíření, morfologické plasticitě a počtu chromozomů, získaných výzkumem herbářových vzorků, rostlin v terénu i v kultivaci.

Symbióza u masožravek – 10. Fundamentální role symbióz v evoluci (2. část)

Jiří Vítek

Druhou částí uzavírá autor svou rozsáhlou sérii článků věnovaných symbióze u masožravých rostlin, s níž jsme měli tu čest být postupně seznamováni v průběhu několika posledních let. Poslední kapitola pojednává o symbióze prokaryot a eukaryot a eukaryot s eukaryoty. Pan doktor Vítek se na stránkách TRIFIDa pokusil čtenářům přiblížit oblast biologie masožravek, se kterou se ve vědecko-populárních publikacích setkáváme jen velmi zřídka.

Ohlédnutí za Výstavou masožravek (a jinejch hustejch kytek) 10.–19. 6. 2016

Patrik Hudec

S nadějí a někdy i s obavami vzhlížíme do budoucna. Neméně důležité je však také se čas od času ohlédnout za sebe. Zabilancovat, čeho jsme dosáhli. Co se povedlo / a co jsme mohli udělat jinak – lépe. Vzpomenete si ještě, jaká vlastně byla loňská výstava masožravek v Botanické zahradě PřF UK na pražském Albertově?

Fotograficko-botanický workshop na Dokesku

Robert Hanzlík

V srpnu uspořádal Jakub Štěpán fotografický kurz spojený s exkurzí po několika lokalitách masožravých rostlin v okolí Doks. Nicméně cílem výpravy nebyla pouze tučnice česká nebo rosnatka okrouhlolistá. Nouze nebyla ani o bublinatky a výletníci se mohli kochat pohledem mj. na tolije, kruštíky nebo popelivky. Ovšem když příroda, tak samozřejmě se vším všudy, co k ní patří. Ač byli komáři tentokráte blahosklonní, arachnofobici rozhodně neměli na růžích ustláno. Obzvláště pokud znáte Kubu a víte, že pavouci patří mezi jeho oblíbené – a nutno jedním dechem také dodat mimořádně zdařilé – makrofotografické objekty.

Za orchidejemi do Vysokých Taur

Vladimír Rudajev

Zatímco v létě proudí davy mořechtivých Čechů na jih směr Itálie a Chorvatsko, najdou se mezi námi takoví, kteří sjedou z cesty a zamíří za krásami přírody do Alp. Vláďa nás vezme na prohlídku Vysokých Taur, které potěší nejen oko masožravkáře, ale především orchidejáře.