Obsah
Trifid 2015/1
- ročník 20
- ISSN 1214-4134
- počet stran 32
- redakční uzávěrka 31.05.2015
Tučnice česká – náš masožravý endemit (1. díl)
Jakub Štěpán
Endemitem rozumíme organismus vyskytující se jen na určitém malém území. Na území České republiky řadu takových případů nalezneme. Jedním z nich je vzácná slatinná rostlina tučnice česká (Pinguicula bohemica), náležící čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae). Autor článku v krátkosti seznámí čtenáře s čeledí a jednotlivými rody a následně do jednotlivých podrobností probere problematiku taxonomie a odlišnosti od podobných taxonů, které provází tučnici českou už od dob jejího popisu prof. Vladimírem Krajinou v roce 1927.
Proč je tak nebezpečné vysazovat rostliny do volné přírody
Jakub Štěpán
Nejen vyrýpáváním vzácných druhů rostlin z ohrožených lokalit přidělávají „pěstitelé“ vrásky ochráncům přírody. Stále větší pozornost přitahuje také nadšenci, kteří nasazují do přírody druhy, které sami vypěstovali. Nicméně následnou hybridizací mohou ohrozit celou čistou populaci původního druhu nebo narušit původní genotyp. O zavlečení patogenů nemluvě.
Jak pěstovat mucholapku podivnou
Stewart McPherson (překlad Vladimír Rudajev)
Jak už napovídá sám název článku, detailně se podíváme na pěstování (dle slov Charlese Darwina) jedné z nejneobvyklejších rostlin světa – mucholapky podivné (Dionaea muscipula).
Symbióza u masožravek: 7. Obyvatelé fytotelmat (4. část)
Jiří Vítek
V úvodu se autor věnuje inquilinům podle hostitelských rostlin. Fytotelmata láčkovek přestavují nejkomplexnější mikroekosystémy mezi masožravkami, bohatě obydlené širokým spektrem mikro– i makroinquilinů. Většina z nich jsou nepenthebionti, kteří žijí nebo se vyvíjejí jen v láčkách láčkovek. Rovněž rod špirlic je velmi bohatý na inquiliny, přičemž nejlépe prostudovaným druhem je Sarracenia purpurea. A právě na jeho modelu budeme podrobně demonstrovat potravní síť fytotelmatu. Následují bublinatky, darlingtonie, láčkovice, genliseje, bromélie a nakonec heliamfory.