Příběh červené Pinguicula longifolia

datum:
2023-01-23
autor:
Jaroslav Neubauer

Když jsme v červenci 2004 zavítali do Valle de Pineta což je jedno kouzelné údolí ve Španělsku, s úmyslem prohlédnout si místní rostliny Pinguicula longifolia, vyprávěl nám Honza F. o tom, že mu kdosi sdělil tajnou informaci, že se zde někde má vyskytovat populace červených rostlin. Podle informace se mělo jednat o skálu nad cestou a tak jsme tu kroužili a hledali. Štěstí jsme neměli a jen v rozsedlině u vodopádu jsme našli jen cca 4 rostliny s nádechem do červena, no říkal jsem si: „Jestli jsou to takové červené, tak to vzal čert!“. Tak jsme prohlédli a nafotili místní rostliny a pokračovali dále v cestě za dalšími druhy.

Po letech jsme se sem vrátili tentokrát v jiné sestavě, Jarda L. a Honzu F. nahradil Mirek M. Když jsme opět dorazili do Valle de Pineta, museli jsme si ověřit, že jsme na správném místě. Honza F. se totiž zachoval jako správný levák. Když jsme ho požádali o souřadnice lokalit, tak nám oznámil, že nám nic neřekne. Hlavně, že při první výpravě jsme je spolu snímali a přístup k nim nám slíbil. No asi ne všem se dá věřit!

Tak jsme něco pojedli a po odpočinku jsme se šli projít po okolí, kouknout co tu roste. Je tu spousta orchidejí, alpské protěže, cibulkaté kosatce a spousta dalších krásných rostlin. Nebudu se rozepisovat, kam jsme šli. Naráz nám spadla čelist, stáli jsme proti krásné lokalitě porostlé červenými rostlinami, tak tomuhle bych fakt nevěřil. Nechci udávat bližší informace o místě, protože jsme se ho rozhodli utajit. Lokalita je sice slušně porostlá, ale tak malá, že by se dala, jak se říká přeplivnout. Rostliny byly po odkvětu a měly zelené semeníky. Veliká škoda, zavést si tuto rostliny do kultury by byla fakt bomba.

Sebrat rostliny to ne, ne jen ze slušnosti, ale hlavně nebezpečí zavlečení sněti a plísní do kultury tyto druhy opravdu chrání nejlépe. Našlo se, ale pár vysypaných loňských semeníků, některé pokryté vápennou krustou. Napadlo mě si pár těch starců vzít do papírového pytlíku.

Cestou uschly, doma jsem je mezi prsty rozemnul a vysel na substrát. Doufal jsem, že pár semínek v těchto semenících zůstalo. A měl jsem pravdu, poměrně brzy se objevilo pár semenáčků. Snad někdo nade mnou držel ochrannou ruku, ale rostlinky, i když ne všechny, u těchto tučnic to tak bývá, se měly k světu. A tak Vám mohu sdělit i poznatky s kultury.

Rostliny si i v kultuře drží červenou barvu. Mají užší a zvlněnější list. Délka je cca stejná s ostatními rostlinami téhož druhu. Rostou stejně dobře ve směsi, kterou používám pro evropské tučnice vyžadující vápencový substrát. Celkově se dá říct, že se jedná o stejně vitální jen mnohem hezčí rostliny.

Tak teď asi vím, co si o mně čtenáři myslí, no nic hezkého to asi nebude, vědí – neřeknou, mají – nedají. Sám bych tak uvažoval. No aby byla větší legrace tak při letošním kvetení rostliny nakreji a opyluji sám (aby bylo dost semen). Sklizená semena Vám, pokud budete mít zájem, Pepa rozešle.

Pro porovnání běžná forma Pinguicula longifolia, také z Valle de PinetaValle de Pineta …
… a toto je její červená forma ze stejného údolí. To zelené je plebel. :-)

Takto však budeme postupovat jen u této formy tohoto druhu. Ostatní semena, kterých občas máme nadbytek, budeme i nadále distribuovat přes semennou banku Darwiniany. Dělají to dobře a semena nepředražují a hlavně máme to tak bez starostí.