Za masožravkami do Jizerek a zpět

Kamarádka z masožravé čtvrti si přede mnou posteskla, že už spoustu let neviděla na vlastní oči skoro žádnou, ani tu nejprofláklejší, lokalitu masožravých rostlin ve volné přírodě, samozřejmě vyjma Kosiště obhospodařovávaného Darwinianou, natož pak rostliny na ní.

Domluvili jsme se, že se v sobotu 20. července sejdeme a pokud počasí jen trochu dovolí, vyrazíme cestou necestou od lokality k lokalitě. Když viděla předběžný itinerář, zhrozila se, to určitě nepůjde stihnout. Jelikož lokality znám, prošel jsem si jich většinu alespoň jednou a věděl jsem, že ve dvou to docela jde rychle, věděl jsem, že je tam i dostatečná časová rezerva na oběd, svačinu a případné bloudění či nečekanou delší zastávku.

Putování jsme započali na lokalitě opravdu hodně známé a populární - PP Rádlo. Už výhled z auta na zelené louky, sem tam s nějakým barevným květem, byl daleko lákavější, než na suché, šedé pražské trávníky. Přes nejbližší louku jsme se vydali k lesu a lesem pak na lesní rašeliniště s rosnatkou okrouhlolistou.

rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)

Ihned po vstupu do lesa se probudily i mé houbařské instinkty a radoval jsem se nad krásnorůžkem lepkavým, o kus dál podél potoka pak i nad blíže neurčenou holubinkou, muchomůrkou šedivkou a hlavně nad lesním potůčkem vyrůstajícím krásným křemenáčem smrkovým a skoro u rašeliniště i nad některou z hlenek.

křemenáč smrkový (Leccinum piceinum)

Rašeliniště bylo sice sušší, ale na něm byla první delší zastávka, kde jsme si užívali nádherně vybarvené, už skoro rozkvétající rosnatky okrouhlolisté ve stovkách mohutných, robustních rostlin.

Cestou zpět jsem neodolal a křemenáč jsem si i vyfotil. Zatímco jsem fotil, Katka si všimla poblíž vyrůstajících kuřáteček, zřejmě popelavých, která jsem si také hned vyfotil.

kuřátečko (snad) popelavé (Clavulina df. cinerea)

První lokalita mne ohromila opravdu velice mohutnými rostlinami rosnatky okrouhlolisté, množstvím už tolik ne. S tak robustními rostlinami jsem se asi ještě nesetkala. Byl to moc příjemný šok, vidět po letech opět masožravé rostliny ve volné přírodě.

rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)

Pokračovali jsme na druhé rašeliniště, větší, kde jsme doufali nalézt i další masožravé rostliny. A povedlo se, hned na kraji další rosnatky okrouhlolisté a hlouběji potom i rosnatky anglické. Dlouho jsme pátrali, neúspěšně, po tučnicích obecných, které jakmile odkvetou, jsou v místě dost nenápadné. Ostříží Katčin zrak je nakonec objevil, stejně jako voskovky liškovité.

rosnatka anglická (Drosera anglica)

rosnatka anglická (Drosera anglica)

rosnatka anglická (Drosera anglica)

voskovka liškovitá (Hygrocybe cantharellus)

Mou neschopnost nalézt snad jakoukoliv houbu či rostlinu snad omluví právě to, že jsem měl oči víc pro mou milou společnici, než pro ty ostatní přírodní krásy, které jsem se ovšem svědomitě i tak pokusil zvěčnit.

Když jsme se sdostatek vynadívali, nafotili co jsme mohli, pokochali se už bohužel odkvetlými prstnatci májovými, fuchsovými, vachtou trojlistou a další krásnou a vzácnou květenou PP Rádlo, vydali jsme se k autu s úmyslem pokračovat na lokalitu, kde jsem doufal, kvůli vyšší nadmořské výšce, zastihnout ještě kvetoucí prhu arniku, prstnatce fuchsovy, kýchavici bílou a možná vyšťourat hluboko v lokalitě i rosnatku okrouhlolistou.

Druhá část lokality, louka s rosnatkou orkouhlolistou, anglickou, tučnicí obecnou a orchidejemi mi zprvu vůbec nepřišla vhodným místem pro masoržavé rostliny a nenapadlo by mě je tam hledat. Byla jsem moc ráda, když se mi povedlo na louce najít velmi nenápadnou tučnici obecnou a vyfotit si poslední tři květy na už skoro odkvetlém a posledním kvetoucím prstnatci fuchsově.

rosnatka anglická (Drosera anglica)

tučnice obecná (Pinguicula vulgaris)

Po dojezdu pod Bramberk jsme už z auta viděli posekanou hlavní louku a u druhého místa, kde část zmiňovaných rostlin roste bylo bohužel obsazeno veškeré místo k parkování a jen z pohledu z auta jsem zjistil, že ze zmíněných rostlin tam už také zbývají jen odkvetlé stvoly. Zavrhl jsem myšlenku vydat se ještě o kus výš na PP Tichá Říčka, kde by měly také být rosnatky a orchideje a raději jsem zvolil jako další cíl cesty mě už taky známé a několikrát prozkoumané rašeliniště, kde však probíhal v nedávné době management ve formě opravy hráze rybníka a bohužel i snížení úrovně jeho hladiny. Konkrétně jsme se vydali na PP Rašeliniště Černého rybníka nedaleko Ralska.

Voda byla ještě níž, než si pamatuji z loňska, ale naštěstí semenná banka v půdě a rostliny, narostlé z ní v letech minulých vykonaly svoje a tak se rosnatky okrouhlolisté sice stále ne v bývalé hojnosti, ale objevovaly na známých místech lokality. Bohužel se letos nekonal žádný z očekávaných kruštíků, na které jsem v jiných letech narážel okolo rybníka dosti hojně.

Při návštěvě PP Rašeliniště Černého rybníka mne zamrzelo, po Robertově vyprávění, že vidím až současný stav a ne ten minulý, kdy doslova básnil o jednolitých kobercích rosnatek okrouhlolistých. Rostliny jsme skutečně našli, ale nebylo jich moc, byly celkově dost neduživé a jsem zvědavá, pokud se v budoucnu na lokalitu ještě dostanu, jak se bude vyvíjet lokalita samotná i rostliny na ní.

Dalším cílem měly být orchideje, konkrétně kruštíky na lokalitě PR Na Černčí. Cestou se debata stočila, jak jinak, než na masožravky, hlavně pak na rosnatky a mě překvapilo, že Katka nikdy nebyla na NPP Swamp. Jelikož to je od trasy cesty odbočka čítající pár desítek metrů autem a pěšky maximálně hodinku cesty i s focením na lokalitu a zpět, nebylo o čem přemýšlet. Na Swampu jsme si také mohli prohlédnout rosnatky okrouhlolisté, ale cílem zde byla hlavně rosnatka prostřední.

rosnatka prostřední (Drosera intermedia)

lokalita s rosnatkou prostřední (Drosera intermedia)

Tím jsme vyčerpali botanické druhy rosnatek rostoucí u nás ve volné přírodě. Botanické. Křížence, rosnatku obvejčitou, jsme moc najít nezkoušeli. Na Swampu jsme se místy i obstojně brodili, přeci jen musela lokalita dostát svému jménu. O houby jsme, krom přímo u místa, kde jsme parkovali, nezavadili. Jen nás celou cestu lákaly k zakousnutí místy borůvky, místy pak klikva bahenní, ale hlavně pak extrémně hojná vlochyně bahenní. Když jsme se dobrodili zpět na okraj Swampu a došli k autu, cítil jsem už docela hlad, který se nám podařilo zahnat až nečekaně obrovskou porcí jídla v restauraci U Nováků na náměstí v Dubé.

NPP Swamp je opravdu bažina, dostál svému jménu, takového něco jsem vůbec nečekala. Místy jsme se opravdu brodili, přeskakovali od jednoho travního ostrůvku k druhému, abychom se dostali o kousek dál a pak viděli jednotlivé ostrůvku rosnatek prostředních. V mysli mi uvázl i hudební doprovod, linoucí se přes celé rašeliniště zřejmě z nedalekých Starých Splavů od Máchova jezera. Tam jsem nikdy nebyla a tak pro mne zatím pojem Máchovo jezero představuje hlasitá hudba rušící pocit z nádherné lokality masožravých rostlin.

rosnatka prostřední (Drosera intermedia

Z Dubé to už není do PR Na Černčí daleko. Místo samotné, krásný lesní ostrůvek mezi poli je opravdu malebné a tak i přesto, že z orchidejí jsme tam v květu žádnou nezastihli, pokochali jsme se květy všemožných druhů od lnu žlutého, přes pcháč oset, krvavec toten, odkvetlou kozí bradu, prvosenky, kozinec sladkolistý, stále kvetoucí řebříčky, … Prostě bylo čím se kochat, navíc i přes nedaleké pole řepky Babišky se na lokalitě a kolem ní na všech květech činili motýle. Ani se nám z místa nechtělo, jak je malebné, tiché, klidné, prostě místo, kterému nelze v dnešní hlučné, uspěchané době jen tak odolat.

len žlutý (Linum flavum)

V PR Na Černčí jsem měla pocit, že každá rostlinka, kterou tam vidím a míjím je unikátní, svá, zajímavá. Z pouhého pohledu i vyprávění jsem získala dojem, že i kdybych se tam objevila v prosinci, překvapí mne nějakými květy. Celá lokalita má svou osobitou atmasféru a pokud se někam moc chci vrátit, tak právě sem, v době květu orchidejí.

Odolal jsem pokušení se tam zdržet co nejdéle, zahnat ho bylo docela obtížné a raději se uchýlil myšlenkami k cestě zpět do města, s menší zastávkou na občerstvení ve formě kávy u kamaráda. I tato zastávka zapadla do přírodně laděného výletu a došli jsme se pokochat na okraji obce se nacházejícími monumentálními skulpturami od Václava Levého, které Katka také doposud nikdy neviděla a já jen od silnice.

Ano, mám na mysli Čertovy Hlavy, které si už zahrály v nejedné pohádce. Pozdně odpolední slunce krásně hřálo, nádhernou atmosféru rušilo snad jen občas na silnici v obci projíždějící auto nebo motorkář. A když se pak Katka opřela o strom a dopadající světlo jí na tváři vykouzlilo skoro až andělský výraz, litoval jsem, že s sebou mám jen mobil, foťák jsem nechal v autě a nemohu pořádně zachytit tu křehkou krásu. Ale to se dostáváme zas k jiné pohádce. A stejně jako končí všechny pohádky, končil se pomalu i náš výlet a malebný den. Před námi byla už jen cesta k autu a do Prahy.

Čertovy Hlavy u obce Želízy

Na poslední zastávce, přímo od Čertových hlav, jsem se kochala výhledem na svou nejoblíbenější horu našeho Praotce – Říp. Výhledu jen trochu bránil vysoký komín, který jsem vyfotila a poslala tátovi jako hádanku. Díky své práci zná komíny snad v celé republice. Uhodl a doplnil spoustu detailů.

Lákalo mne i vylézt si na Čertovy hlavy, nebo některý z okolních skalních útvarů, ale už jsem měla uchozené nožičky a tak si tento sen schovávám někdy do budoucna.