====== Utricularia humboldtii – bublinatka na špatném místě =======

//Přetištěno z časopisu [[http://www.darwiniana.cz/sklad/sklad/Trifid/T2005-3.pdf|Trifid č. 3/2005]]://

{{vystavy-masozravek:2005:2005-studnicka-mapa.png?270  |}}
[{{  :vystavy-masozravek:2005:2005-studnicka-u_humboldtii-quelchii.jpg?200|//Utricularia humboldtii × quelchii//\\ © MILOSLAV STUDNIČKA}}]
[{{  :vystavy-masozravek:2005:2005-studnicka-u_quelchii-praetermissa.jpg?200|//Utricularia quelchii × praetermissa//\\ © MILOSLAV STUDNIČKA}}]

**MILOSLAV STUDNIČKA** ((RNDr. Miloslav Studnička – ředitel botanické zahrady v Liberci, Česká republika.))\\
Velký, celosvětově rozšířený rod //Utricularia// je podle Taylorovy monografie rozčleněn na sekce. V Latinské Americe rostou obzvláště krásné, orchidejím podobné druhy, řazené do sekcí //Orchidioides// a //Iperua//. Podobá se jim ještě //U. longifolia//, jež sdílí areál se sekcí //Iperua//, ale zdá se být vývojově izolovaným druhem. Podařilo se mi zkřížit některé druhy těchto velkokvětých bublinatek a získat kvetoucí, byť neplodné hybridy. Připustíme-li, že křižitelnost druhů znamená jejich blízkou příbuznost, přinesly tyto experimenty pozoruhodná fakta pro taxonomii.

Prohlédneme-li si fotografie různých zástupců sekce //Orchidioides//, vidíme velké rozdíly mezi endemity Guayanské vysočiny (//U. campbelliana// a //U. quelchii//) a ostatními druhy (//U alpina//, //U. endresii//, //U. jamesoniana//, //U. praetermissa// aj.). Pokusil jsem se zkřížit právě druhy velmi rozdílné. Hybridy //U. alpina// (♀) × //U. campbelliana// nebo //U. quelchii// (♀) × //U. praetermissa// prokazují, že sekce //Orchidioides// je zřejmě přirozenou jednotkou.

Velkým překvapením ovšem bylo úspěšné zkřížení //U. humboldtii// (♀) × //U. quelchii// za vzniku morfologicky nestejného, a přitom zjevně intermediárního potomstva. Rostliny jsou vitální, dobře se vegetativně rozmnožují, tvoří šlahouny jako //U. humboldtii//, ale jsou menší a s chudokvětými nízkými stvoly po //U. quelchii//. Naproti tomu se nepodařilo //U. humboldtii// oplodnit pylem z //U. geminiloba//, ač obě jsou řazeny do téže sekce //Iperua//. Zapochyboval jsem, že sekce //Orchidioide//s a //Iperua// jsou si tak blízké, že by se měly sloučit v jeden přirozený taxon. Vždyť areály těchto sekcí jsou absolutně a velice dlouhodobě izolovány. Tato izolace pravěkých bublinatek musela vzniknout, když při tektonických zlomech někdy koncem druhohor puknul Brazilský štít, tvořený nejstaršími tzv. prekambrickými horninami. Tehdy vznikl příkop, jímž protéká Amazonka. Mezi dvěma fragmenty starohorního (prekambrického) štítu se nachází Amazonská pánev vyplněná třetihorními sedimenty, a také hostící jinou vegetaci - amazonský prales. Tam sledované bublinatky nerostou. Také Andy, kam pronikly druhy sekce //Orchidioides//, jsou geohistoricky daleko mladší než Brazilský štít.

[{{:vystavy-masozravek:2005:2005-studnicka-u_alpina-campbelliana.jpg?270|//Utricularia alpina × campbelliana//\\ © MILOSLAV STUDNIČKA}}]

Dostáváme ideální obrázek, generalizovanou mapu se zakreslenými areály sekce //Orchidioides// na severu a západě Latinské Ameriky a //Iperua// v izolaci na jihovýchodě Brazílie. Tomuto ideálu však ostře protiřečí arela druhu //U. humboldtii// na severu, v Guayanské vysočině. Tento druh, patřící do sekce //Iperua// kvůli podobnostem s //U. nelumbifolia//, je vlastně na nesprávném místě. Má ovšem stejně jako //U. nelumbifolia// obloukovité šlahouny, a také zvláštní semena se zeleným velmi vyvinutým embryem (obojí vysvětlované jako adaptace k symbióze s bromeliovitými rostlinami). Spravedlivě musíme ovšem také konstatovat, že listy //U. humboldtii// se velmi liší tvarem, barvou i tuhostí od listů //U. nelumbifolia//, zatímco ve všech třech těchto vlastnostech se velmi podobají právě //U. quelchii//. Společný areál těchto dvou endemitů Guayanské vysočiny, jejich morfologie a křižitelnost podporují možnost přeřadit //U. humboldtii// do sekce //Orchidioides// (tab. 1).

Taxonomickým důsledkem by ovšem byla ztráta nomenklatorického typu určeného Taylorem pro sekci //Iperua//. Ta by tudíž zanikla a pozůstalá skupina druhů by tvořila sekci s nějakým novým jménem. Cytotaxonomické metody zde patrně budou ideálním nástrojem pro rozuzlení příbuzenských vztahů. Vyčkejme, snad se časem specialistům na tyto náročné biochemické a matematické postupy podaří získat další argumenty.