====== Mexické tučnice z čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae) – druhy, prostředí a rozšíření =======

//Přetištěno z časopisu [[http://www.darwiniana.cz/sklad/sklad/Trifid/T2005-3.pdf|Trifid č. 3/2005]]://

**HANS LUHRS** ((Hans Luhrs – specialista na rod tučnice (//Pinguicula//), zejména na mexické druhy, Nizozemsko.\\ Krayenhoffstr. 51, 1018 RJ Amsterdam, Nizozemsko.))\\
Jde o přednášku v kombinaci s barevnými diapozitivy pořízenými v přirozeném prostředí během terénních výprav (1989, 1991, 1994 a 2005). Díky mnoha současným publikacím nově popsaných druhů se asi polovina druhů (45) rodu tučnice (//Pinguicula//) vyskytuje v horských oblastech Mexika. Právě tohle poskytlo autorovi vzrůstající motivaci k jejich studiu, jímž se už zabývá 17 let. Hlavním tématem přednášky je geografické rozšíření těchto druhů, jejich znaky a přirozené prostředí.

[{{:vystavy-masozravek:2005:2005-luhrs-p_macrophylla.jpg?200|//Pinguicula macrophylla//\\ © HANS LUHRS}}]

Mexické druhy tučnic rostou ve vysokých horách a okolních oblastech Sierra Madre Oriental (na severu), Sierra Madre Occidental (střed) a Siera Madre del Sur (na jihu). Kromě několika jednoletek a druhů, které obývají sádrovcové pahorky, roste většina mexických tučnic na svislých srázech či strmých svazích a lavicích, kde kořenují v tenké vrstvě zeminy, mechu, či ryzího jílu v nadm. výšce 500–2950 m. Tato prostředí se nejčastěji vyskytují ve smíšených světlých mlžných dubinách (//Quercus//) s jehličnany rodu jedle a borovice (//Abies// a //Pinus//). Jen při nemnoha příležitostech rostly (nikoliv epifytně) v mechu na kmenech a větvích (//P. moranensis//, //P. hemiepiphytica//) a při jedné vzácné příležitosti dokonce i na větvích (//P. emarginata//).

[{{  :vystavy-masozravek:2005:2005-luhrs-p_takakii.jpg?200|//Pinguicula takakii//\\ © HANS LUHRS}}]

Ve státě Nueva León, na severu Mexika, roste tučnice //P. immaculata// na malých náspech sádrovcových pahorků, jež se často označují jako „ostrovy“. Roste tu ve stejném prostředí společně s druhem //P. rotundiflora// a oba druhy kvetou pouze ze zimní růžice. Tučnice //P. gracilis// obývá křídové svahy a roste na tenké vrstvě půdy v Sierra las Mitras nedaleko města Monterrey, poblíž hranice s USA. Na jih mexického státu Nueva León až do San Luis Potosi zasahuje tučnice //P. kondoi//, kde roste v polopouštních podmínkách, pospolu ve shlucích, v malých proláklinách a štěrbinách, v místě styku svahu a převisů. V téže oblasti lze najít rovněž rozmanité druhy kaktusů. Při problematické prašné silnici do Dulces Nombres ve státě Tamaulipas v nadm. výšce 2000–2500 m roste na vertikálních srázech často v tenkém mechovém pokryvu na holé skále tučnice //P. cyclosecta//. Z odlišného prostředí pochází jednoletá tučnice a průkopnice //P. lilacina//, která roste hlavně v narušené půdě, např. v červeném jílu zdusaném skotem, což snižuje konkurenci jiné vegetace na minimum, a občas se vyskytuje také na mechem zarostlých lavicích. Další sádrovcové prostředí se nachází ve státě San Luis Potosi kolem starého dolu Minas the San Rafael. Mezi vranečky (//Sellaginela//) a rostlinami rodů //Agave// a //Hechtia// se zde vyskytují tři různé druhy tučnic. Zatímco //P. gypsicola// roste na sádrovcových stěnách a lavicích, //P. takakii//, která je jednoletá, roste spíše v nižších pasážích často skrytá mezi porosty vranečku na svazích titěrných sádrovcových ostrůvků. Třetí druh, //P. ehlersiae//, roste roztroušeněji v malých shlucích v zástinu křovin a dubového mlází. Vyskytuje se rovněž na černé půdě nebo na erodovaných mechatých lavicích a květy jsou do jisté míry variabilní. Příbuznou posledně zmíněné tučnice, ale variabilnější tvarem a barvou květu je //P. jaumavensis//. Tento druh má širší geografickýrozsah než //P. ehlersiae// a roste vertikálně na mechatých srázech a jen příležitostně na menších lavicích. Tučnice //P. potosiensis//, jež dostala druhový název po státu San Luis Potosi od botaniků Speta a Fuchse, se vyskytuje na strmých svazích v duboborových mlžných lesích. Ale její specifický status by se měl redukovat na synonyum //P. moranensis//, a to vzhledem k podobnostem s ohromnou proměnlivostí v rozsahu druhu //P. moranensis//. Dobrým příkladem je nalezení tučnice //P. moranensis// na okraji mlžného lesa nedaleko Molanga ve státě Hidalgo. Lze zde porozovat rozmanité tvary a zbarvení nejen v květech, ale také v listových růžicích a formách listů. Letní a zimní růžice se vyskytují společně od časné zimy po časné léto. O něco málo severněji se nachází lokalita velice nedávno popsaného druhu tučnice //P. ibarrae//. Její květ připomíná jakousi velkou formu //P. agnata//, kdežto letní růžice se zase spíše podobá //P. moranensis//. Zimní růžice je menší, ale s vyvinutějšími listy, které nesou trávicí žlázky, a proto se řadí do sekce //Heterophyllum//. Porůstá strmé svahy duboborového mlžného lesa v nadm. výšce asi 1000 m. 

[{{:vystavy-masozravek:2005:2005-luhrs-p_heterophylla.jpg?200|//Pinguicula heterophylla//\\ © HANS LUHRS}}]

Státy Hidalgo a Querétaro jsou domovem tučnice //P. agnata//. Její typová lokalita Barranca de Tolimán leží dobře ukryta v polopouštní horské oblasti na severozápadě státu Hidalgo. Rostliny zde rostou v puklinách a štěrbinách strmých srázů. Na dalším nalezišti ve státě Querétaro roste tučnice //P. agnata// v puklinách a na hřebenech jednoho skalnatého svahu a kvete ze zimní růžice. V těsném sousedství výskytu //P. moranensis//, ve stejném typu prostředí, je z malé oblasti v nižším pohoří Colima z nadm. výšky 450 m známa tučnice //P. colimensis//. Roste především v puklinách na strmých vertikálních vápencových srázech a jen občas na lavicích sporadicky porostlých mechy. Kvete pouze během léta. Listy tučnice //P. oblongiloba// se od květů //P. moranensis// naprosto liší tím, že jsou okrouhlejší a mají dlouhý řapík. Tento druh roste na svazích ve smíšených duboborových mlžných lesích v nadm. výšce 1600–1800 m jako zde ve státě Michoacán. Roste tu spolu s malokvětou a jednoletou tučnicí //P. crenatiloba//, která je hojnější v mechatých svahových pasážích, na nichž tvoří malé shluky. Ve státě Guerrero byla tučnice //P. crenatiloba// objevena na několika nalezištích a též ve společenství s tučnicemi //P. heterophylla// a //P. parvifolia// na malých lavicích ve smíšených duboborových lesích. Na východě státu Oaxaca roste kobercovitě tučnice //P. rectifolia// na příkrých a vlhkých srázech v úzkém kaňonu El Boquerón. Zimní růžice se dosti podobají téže formě u //P. moranensis//, takže je také sporné, zda se spíše než o samostatný druh nejedná o formu posledně uvedené. Ve státě Oaxaca se vyskytuje mnoho druhů jako třeba //P. heterophylla// rostoucí na jednom strmém svahu ve smíšeném duboborovém lese v pohoří Sierra Madre de Oaxaca. Roste zde v červeném hlinitopísčitém substrátu pokrytém vrstvou borového jehličí a dubového listí a kvete na počátku léta, když se zimní růžice přetváří v letní. Při prohlídce asi 100 jedinců v září 1991, vykazovaly nový růst formou rostlinky, tvořící se na konci jednoho z listů, pouze tři rostliny, což je běžný znak, který se vyskytuje u //P. medusina//.

Dále na východě, na okraji Sierra Zempoaltépetl je naleziště tučnice //P. laueana//. Roste v mechu a také na políčcích černé půdy na strmých vertikálních srázech v mlžném lese v nadm. výšce 2300 m. Barva květů je unikátní a v rodu tučnice (//Pinguicula//) znak vzácný. Napříč pohořím Sierra Madre Oriental lze najít nejméně čtyři druhy tučnic: //P. heterophylla//, //P. moranensis//, //P. orchidioides// a //P. hemiepiphytica//. Všechny tyto druhy osídlují smíšené duboborové mlžné lesy v rozmezí nadm. výšky 2200–2700 m. //P. moranensis// zde roste na hřebenech a v puklinách skalnatých srázů ve velkých pospolitých porostech. Květy z různých lokalit vykazují proměnlivost barvy. Z odlišného prostředí je tučnice //P. orchidioides//, jež roste na příkrých skalnatých srázech. Tento druh se vyznačuje jedinečným znakem. Vytváří 8 cm dlouhé stolony, které vyrůstají z gemm. Na konci každého stolonu začíná rašit nová rostlina. Samotná rostlina vykazuje určité podobnosti s evropskou tučnicí alpskou (//P. alpina//), ale nemá pravé hibernakulum, nýbrž spíše jakousi cibuli. Květem se od jiných druhů tučnic rovněž zcela liší. Tučnice //P. hemiepiphytica// porůstá vlhké svahy a lavice ve vyšších pasážích pohoří Sierra Madre Oriental. Pokud jde o její druhový latinský název, který značí zpola epifytní, vztahuje se k její adaptaci pro růst na mechem porostlých stromech až do výšky 12 m v extrémně mlžném lese vedle bromélie rodu //Catopsis// a orchidejí, např. druhů //Epidendrum vitellinum// a //E. ibaquense//.

[{{:vystavy-masozravek:2005:2005-luhrs-p_crassifolia.jpg?200|//Pinguicula crassifolia//\\ © HANS LUHRS}}]

Hranice Puebla – Vera Cruz je prostředím tučnice //P. emarginata//, která roste téměř v subtropickém klimatu v mlžném lese v nadm. výšce 1400 m. Konstantně obydluje vlhké a mokvající srázy, kde jí substrát tvoří řasy a kvete celoročně. Jedním ze států, kde se měla vyskytovat //P. parvifolia//, je stát México. Roste zde na strmých zatrávněných svazích ve smíšeném duboborovém lese. Vzdor svému druhovému jménu dorůstají její podzimní listové růžice průměru až 10 cm. Jedním z míst, které rád navštěvuji, je vysoké pohoří El Chico Nat. Park v Hidalgu, kde stále přetrvává v nadm. výšce 3000 m mlžný les. V tomto NP a rovněž v přilehlých oblastech se vyskytuje tučnice //P. acuminata//. Osídluje zde stinné svahy a lavice. Roste v červeném jílovitém podkladu a narušeném mechu. Kvete ze zimní růžice, jež je pohroužena v půdě, takže máte dojem květního stvolu bez vlastní rostliny. Listy podzimní růžice snadno dosahují 10cm délky. Jiným typem prostředí je prostředí tučnice //P. crassifolia//, která roste na tenké vrstvě mechu na skalnatém povrchu strmých srázů ve stinném mlžném lese v nadm. výšce 2900–2950 m. Kvete též výhradně ze zimní růžice.

Autor přednášky doufá, že vám prostřednictvím diapozitivů poskytl dobrou představu o prosperitě mexických druhů tučnic v přirozeném prostředí, o druhových rozdílech a také o proměnlivosti u některých z nich – o druzích z Mexika se stále narůstajícím počtem nově objevených a popsaných druhů.

PŘEKLAD: Z. ŽÁČEK