====== Láčkovky Filipín =======

//Přetištěno z časopisu [[http://www.darwiniana.cz/sklad/sklad/Trifid/T2005-3.pdf|Trifid č. 3/2005]]://

**VLASTIK RYBKA, ROMANA RYBKOVÁ** ((Vlastimil Rybka je ekolog, ochánce přírody, pěstitel MR se zvláštním zájmem o rod láčkovka (//Nepenthes//). Je pracovníkem Pražské BZ, Česká republika.\\ Romana Rybková je zaměstnána v PBZ (správa Faty Morgany) a je manželkou prvně uvedeného.))\\
Filipíny jsou se svými čtrnácti druhy láčkovek (//Nepenthes//) třetím nejbohatším územím jejich světového rozšíření. Ve srovnání s Borneem a Sumatrou, které jsou centrem druhové bohatosti rodu, je to však přece jen výrazně nižší počet. Do značné míry to filipínské druhy vyrovnávají rozmanitostí ve velikosti, zbarvení a tvaru pastí, takže dle mého přesvědčení patří mezi ty nejkrásnější. Význam území podtrhuje i fakt, že 13 z těchto 14 druhů je endemických, rostoucích mnohdy na poměrně malém území.

Láčkovky na Filipínách rostou od nížiny až po vysokohorské polohy a na většině velkých ostrovů tohoto rozsáhlého souostroví nějaký druh roste. Přesto je možné vymezit území zvýšené druhové bohatosti, kterými je především oblast severovýchodu ostrova Mindanao, malý ostrůvek Sibuyan a Palawan. Třetí jmenovaný ostrov jsme bohužel nenavštívili a tak přinášíme pouze zprostředkované informace.

[{{:vystavy-masozravek:2005:2005-rybka_rybkova-n_alata.jpg?200|//Nepenthes alata// na lokalitě na Mindanao\\ © VLASTIK RYBKA, ROMANA RYBKOVÁ}}]

Jediným neendemickým druhem je //N. mirabilis//. Roste na větší části území Filipín, ale s podivem nebyla zjištěna na Palawanu. Roste v teplých nížinných oblastech, velmi často v blízkosti vodních ploch, někdy i mírně zatopená.

Taxonomicky nejsložitějším druhem Filipín je //N. alata//. Vyplývá to z jejího plošného rozšíření na větší částifilipínského souostroví. Není tedy divu, že izolované populace nesou řadu odchylných znaků, přičemž mnohé z nich by si patrně zasloužily kategorii poddruhu. Výrazně se odlišují například horské populace z Luzonu a nížinné z Mindanao, jiné rostliny se vyskytují v horách téhož ostrova a ještě poněkud odchylné na ostrově Sibuyan. Mnohé další formy patrně ani neznáme. Do blízkého příbuzenstva //N. alata// patří především //N. copelandii// a //N. philippinensis//. První jmenovaná roste především na jihu ostrova Mindanao, například v masivu nejvyšší hory Filipín, Mt. Apo. Od druhu //N. alata// se liší především otevřeným nálevkovitým tvarem horních pastí. Je to již dříve popsaný druh, ale jeho platnost musí být ještě potvrzena. //N. philippinensis// pochází z nížinných poloh Palawanu. Její pasti bývají obvykle zbarveny světle a především nemá pro druh //N. alata// typický výrůstek na spodní straně víčka. Se jménem druhu je spojena jedna nomenklatorická komplikace. Druh byl popsán v roce 1908, ale typový doklad shořel v manilském herbáři. Cheek a Jebb popsali v roce 1998 druh //N. wilkiei//. Poté však nalezli jinou položku druhu //N. philippinensis// a zjistili shodu s jejich //N. wilkiei//, která tedy patří pouze do synonymiky druhu //N. philippinensis//.

Další tři zajímavé druhy pocházejí z nížin ostrova Mindanao. Nepřehlédnutelným druhem je díky svým mohutným pastem //N. merrilliana//. Je jedním z kandidátů na druh s největšími pastmi, upoutá i velmi dlouhé víčko. Velikostním protipólem je druh //N. bellii//. Její pasti stěží dorůstají velikosti 8-10 cm, také lodyhy jsou velmi tenké, úponky mimořádně dlouhé a listy velmi úzké. To vše z ní činí zcela jedinečný druh, který na své častější zařazení ve sbírkách pěstitelů teprve čeká. Oba druhy rostou v řídké nížinné vegetaci na ultrabazických půdách na severovýchodě ostrova Mindanao. Spolu s nimi roste i jedna z nejkrásnějších láčkovek //N. truncata//. Také ona má mimořádně velké pasti, o výšce až přes 40 cm, ale jsou poměrně štíhlé a tudíž mají menší objem než pasti některých dalších kandidátů na velikostní prvenství. Neroste příliš do výšky, tvoří jakési nízké, chudě větvené keře. Kromě nížinné formy jsou z východu Mindanao známy i horské populace, které jsou daleko sytěji vybarvené a výrazně ochlupené, tudíž ještě atraktivnější než nížinné typy.

Málo známým druhem ze stejné oblasti je //N. mindanaoensis//. Roste ve středních polohách a dlouho se zaměňovala s druhem //N. petiolata//, za kterým je však nutné se vypravit na dvoutisícovou horu Mt. Hilonghilong. Dlouho byl zcela nedostupný, ale v posledních letech jej rozšířil Robert Cantley a vděčíme mu tak za krásný přírůstek do našich sbírek.

[{{:vystavy-masozravek:2005:2005-rybka_rybkova-n_argentii.jpg?200|//Nepenthes argentii// na lokalitě na ostrově Sibuyan\\ © VLASTIK RYBKA, ROMANA RYBKOVÁ}}]
[{{:vystavy-masozravek:2005:2005-rybka_rybkova-n_sibuyanensis.jpg?200|//Nepenthes sibuyanensis// na lokalitě na ostrově Sibuyan\\ © VLASTIK RYBKA, ROMANA RYBKOVÁ}}]

Dva nádherné horské druhy byly popsány teprve v posledním desetiletí z maličkého ostrova Sibuyan. Oba rostou na vysoké dvoutisícové hoře zdvihající se v centru ostrova. Druh //N. sibuyanensis// roste v křovité vegetaci a má atraktivní velké soudečkovité pasti. Naprostým unikátem je pak druh //N. argentii//, který je nejmenší známou láčkovkou. Dorůstá maximálně do výšky 30 cm, průměr růžice nepřesahuje 10 cm a pasti jsou nejvýše 4,5 cm velké. Roste hlavně ve skalních štěrbinách.

Na horách ostrova Mindoro se vyskytuje druh //N. burkei//, který je příbuzný právě druhu //N. sibuyanensis//, ale asi ještě více luzonskému druhu N. ventricosa. Právě vztah těchto dvou druhů není příliš jasný. //N. burkei// byla popsána na základě rostlin v kultuře a v současné době pěstované rostliny se hodně podobají tomu, co se nabízí pod jménem //N. ventricosa//. Existuje několik možných vysvětlení této situace. Buď je //N. ventricosa// hodně variabilní a pravá //N. burkei// se vůbec nepěstuje nebo naopak ke jménu //N. ventricosa// lze přiřadit pouze typ s velmi světlými a výrazně zaškrcenými láčkami a tmavší a baňatější formy patří druhu //N. burkei//. Třetím možným vysvětlením je, že oba domnělé druhy představují pouze krajní formy variability jednoho druhu, který by pak dle pravidel priority nesl jméno //N. ventricosa//. K vyjasnění bude nutné prostudovat detailněji přírodní populace.

[{{  :vystavy-masozravek:2005:2005-rybka_rybkova-n_ventricosa.jpg?200|//Nepenthes ventricosa// na lokalitě na Luzonu\\ © VLASTIK RYBKA, ROMANA RYBKOVÁ}}]

V nejvyšších polohách ostrova Palawan roste zajímavý druh //N. mira// s robustními pastmi. Jebb a Cheek ji řadí do příbuzenstva mohutného bornejského druhu //N. rajah//. Z Palawanu pochází ještě jeden nejasný druh, a sice //N. deanniana//. Buď je to synonymum nějakého známého druhu nebo jiný, málo známý druh.

Filipínské láčkovky jsou oproti bornejským a sumatránským přece jen méně prostudované a otazníků k dořešení zbývá poměrně hodně. Nějaká část nevyjasněné variability může být také způsobena křížením, ke kterému u některých druhů dochází. Nejsou vyloučeny ani nálezy zcela nových druhů, ovšem je třeba podotknout, že likvidace filipínské přírody je velmi rychlá a rozsáhlá, a tak už moc prostoru na hledání neznámého a bohužel i na ochranu existujícího známého přírodního bohatství nezbývá.

Pěstování filipínských láčkovek je obecně poměrně snadné. Mezi složitější druhy patří //N. mira// a zejména //N. mindanoensis//. Nejobtížnějším druhem je //N. argentii//, kterou bez chladného vlhkého mikroklimatu s nočními poklesy nelze pěstovat.