====== JNN "Cefík": Patrik Hudec ======
===== Zápisky =====
**Leden 2013:** Máme za sebou první opravdové mrazy letošní zimy. Zateplení, zdá se, funguje dobře. Porovnám-li současný stav se situací takřka přesně před rokem, vidím to na posun o přibližně 3–4 venkovní stupně Celsia. Tím myslím, že letos naměřené teploty na parapetech odpovídají stavu, kdy byly minulou zimu venkovní teploty o cca 3–4 °C vyšší. Prozatímní minimum cca -15 °C jsme tak zvládli bez jakýchkoli problémů, náklady na vytápění se (zatím) vejdou do jedné stokoruny. Všechny rostliny vypadají bez poškození. V závěru ledna by se mělo skokově oteplit, předpověď slibuje, že možná padne i "desítka", takže pak rostliny mírně zaliju, vytrhám uschlé listy a zkontroluju stav.
**Listopad 2012:** Není sice nikterak chladno, ostatně sněžilo jen trochu a mínusových teplot jsme se dočkali jen výjimečně, takže teplota na lodžii ještě nešla pod +5 °C, ale většina masožravek už dávno omezila, nebo dokonce zcela zastavila růst.
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_11_04_la.jpg?300|Cefík ve směsi č. 8 pro láčkovky po přesazení do samostatného květináče v dubnu 2012\\ 04. 11. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_11_04_ra_rapi.jpg?300|Vlevo dole směs č. 2a rašeliny s pískem\\ Vpravo nahoře substrát č. 1 čistá rašelina\\ 04. 11. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
Moje podezření z léta se naneštěstí potvrdilo a na publikovaných snímcích je neuspokojivý růst v seramisu a sušeném rašeliníku už opravdu zřejmý.
Také se stále více rozevírá propast mezi substráty na bázi perlitu a mezi čistou rašelinou, příp. rašelinou s pískem, které za perlitovými směsmi (rašelina + perlit a rašelina + písek + perlit) zaostávají bez jakýchkoli pochybností. Rostliny v substrátech bez perlitu ani po třech sezónách nepřeply na dospělé pasti.
Co se vlivu hnojení týče, tak dosažené výsledky jsou rozporuplné. V případě rašeliny s pískem a perlitem se zdá, že hnojení působilo pozitivně a rostliny jsou mohutnější, viz směs č. 3a (hnojeno) versus č. 3b (nehnojeno). Na druhou stranu u rašeliny s křemičitým pískem máme závěr opačný, nehnojené rostliny ve směsi č. 2a, ač jsou očividně menší než jedinci v perlitových směsích, si vedou spíše lépe ve srovnání s hnojenou směsí č. 2b rašeliny a písku.
**Cefík ve směsi č. 8 pro láčkovky je vskutku výstavní, radost pohledět. Jasný vítěz dosavadního průběhu experimentu.**
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_11_04_rape_rapipe.jpg?300|Vlevo dole směs č. 4 rašeliny s perlitem\\ Vpravo nahoře rašelina s pískem a perlitem (3a)\\ 04. 11. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_11_04_rapi_rapipe_hnojeno_.jpg?300|Vlevo dole hnojená směs č. 2b rašeliny s pískem\\ Vpravo hnojená rašelina s pískem a perlitem (3b)\\ 04. 11. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_11_04_se_sura.jpg?300|Vlevo dole seramis (substrát č. 5)\\ Vpravo nahoře sušený rašeliník (subtrát č. 7)\\ 04. 11. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
**Léto 2012** V průběhu léta proběhlo zateplení lodžie polystyrenem (boční stěny a strop). To by mělo pomoci odizolovat především severní boční stěnu, která je jinak nekrytá. Neslibuju si od toho kroku moc, ale snad o pár stupňů by to mohlo v zimě pomoci, abychom nebyli nuceni rostliny pokud možno už vůbec přenášet. Každý stupeň je při temperování nad nulu výrazně znát.\\
Všechny rostliny se po přesazení zdárně adaptovaly. V některých případech už se původně obě rostliny rozrostly a pomnožily natolik, že tvoří celistvý trs, který již brzy nepůjde odlišit. Daří se hlavně rostlinám v substrátu pro láčkovky, opravdu mi dělají radost: několik velkých láček + silné, zdravé listy. Na dospělé pasti přeply rostliny v obou směsích č. 3a i b rašeliny s pískem a perlitem. Respektive vyrostlo po jedné dospělé pasti v každém z květináčů. V ostatních směsích stále tvrdohlavě přetrvávají juvenilní pasti. Příliš se však nedaří rostlinám v seramisu a sušenému rašeliníku. Když porovnám jejich současný vzhled s fotografiemi z dubna, působí na mě chatrněji. Možná to s tím nepřesazením nebylo úplně šťastné rozhodnutí?
**Duben 2012:** Topidlo je už více než měsíc uklizené a od únorových mrazů už nebylo potřeba. Všichni cefíci zimování přežili, někteří by však snesli, a možná i přivítali, přesazení do nového substrátu. Ostatně tomu stávajícímu jsou dva roky. Například povrch substrátu z čisté rašeliny (č. 1) a sušeného rašeliníku (č. 7) pokrývá jakási mazlavá, zelená řasa / sinice, které se mi nedaří zbavit. Směsi s perlitem a pískem zase částečně zarůstají mechem, seramis (č. 5) zarostl mechem úplně, přestože se jej čas od času snažím vytrhat. Viz doprovodné obrázky ještě před přesazením níže.
Některé rozdíly ve vzrůstu láčkovic na jednotlivých typech substrátů jsou evidentní. Jednoznačně nejlépe si vedou cefíci ve směsi č. 8 pro láčkovky. Zatímco u všech ostatních substrátů jsou stále k vidění přinejlepším juvenilní pasti, ve směsi pro láčkovky se otevírá druhá dospělá past (byť - alespoň prozatím - menší). Rozdíl je dokonce tak velký, že půl květináče už za chvíli cefíkům v bonusovém substrátu č. 8 ani nebude stačit. A protože po vermikulitu zeje jedna půlka už 18 měsíce ladem, rozhodl jsem se tuto prázdnou půlku vyhradit právě pro bonusovou směs č. 8 a dopřát tomuto největšímu trsu komfort celého květináče.\\
Dále prosperují také rostliny ve směsi č. 4 písku s perlitem. Sice zde cefíci postrádají dospělé pasti, zato olistění je husté a rostliny vyplňují celý přidělený prostor.\\
Snad až s výjimkou obou směsí rašeliny s pískem, teda nehnojené i hnojené varianty (2a a 2b), nejsou mezi oběma kontrolními rostlinami výraznější rozdíly ve vzrůstu.
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_04_14_la_sura.jpg?300 |Vlevo nahoře substrát pro láčkovky s jedinou dospělou pastí\\ Vpravo dole sušený rašeliník\\ 14. 04. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_04_14_ra_rapi.jpg?300|Vlevo rašelina s pískem – jedna z kontrolních rostlin zaostala co do vzrůstu\\ Vpravo rašelina potahující se "zeleným slizem"\\ 14. 04. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_04_14_rape_rapipe.jpg?300|Vlevo nehnojená směs rašeliny, písku a perlitu\\ Vpravo dole hustý porost rostlin ve směsi č. 4 rašeliny s perlitem\\ 14. 04. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_04_14_rapi_rapipe_hnojeno_.jpg?300|Vlevo nahoře hnojená směs č. 2b rašeliny s pískem – jedna z rostlin zaostává v růstu\\ Vpravo hnojená směs č. 3b rašeliny, písku a perlitu\\ 14. 04. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2012_04_14_se_ve.jpg?300|Vlevo dole rostlinky v seramisu (č. 5), ztrácející se v mechu\\ Vpravo nahoře památku po vermikulitu\\ 14. 04. 2012; foto Kateřina Braunová}}]
Potřebné přesazení jsem provedl v druhé polovině dubna: opět do stejných substrátů, poměry jednotlivých komponent tedy zůstaly zachovány. Díky tomu jsem mohl poprvé porovnat také kořenový systém. A rozdíly byly obrovské, i když poměrně asi očekávané. Délka a hustota rozvětvení je úměrná vzdušnosti substrátu. Zatímco ve směsi pro láčkovky dosahoval hustý kořenový systém až k drenážní vrstvě z keramzitu s výrazným novým kořenovým vlášením, u rašeliny s perlitem nebo pískem byl o poznání řidší a sahal do hloubky max. 6–7 cm. Žádny zřejmý rozdíl mezi hnojenou a nehnojenou variantou jsem nezaznamenal. Kořenový systém u seramisu byl ještě kratší (cca 5 cm), zato hustší a s novým vlášením. Naopak cefíci v čisté rašelině měli jen pár krátkých (2–3 cm), starých kořínků a žádné nové. Sušený rašeliník a seramis jsem nevyměňoval (seramis už stejně nemám) a pouze nahradil vrchní vrstvu za novou – oba substráty vypadaly naprosto v pořádku bez známek degradace.\\
Při té příležitosti jsem znovu požádal Dušana Klasovitého, aby ještě jednou přeměřil pH těchto starých substrátů, abychom mohli případně srovnat změny, kterými od posledního měření před rokem a půl prošly, a vyvodit z toho pokud možno nějaké užitečné a zajímavé závěry.
^ Substrát ^ pH v roce 2012 ^ pH v roce 2010 ^
|Původní, zabalená, ještě nepoužitá bílá rašelina | × | 4,25 |
|Směs rašeliny s křemičitým pískem [č. 2a] | 4,85 | 4,44 |
|Rašelina s křemičitým pískem – hnojeno [č. 2b] | 4,85 | 4,90 |
|Substrát z čisté rašeliny [č. 1] | 5,19 | 4,40 |
|Směs pro láčkovky [č. 8] | 5,67 | 5,55 |
|Voda z kohoutku //(spíše jen pro zajímavost)// | 5,78 | × |
|Rašelina s perlitem [č. 4] | 5,86 | 4,79 |
|Rašelina s křemičitým pískem a perlitem [č. 3a] | 5,94 | 4,92 |
|Sušený rašeliník [č. 7] | 6,00 | 5,19 |
|Osmotická (zálivková) voda((Hodnota souhlasí s Dušanovým očekáváním: "Voda z reverzní osmózy má pH kolem 6, destilovaná 7 a voda z vodovodu až kolem 8."))| 6,03 | 6,20 |
|Seramis [č. 5] | 6,13 | 6,93 |
|Rašelina s křemičitým pískem a perlitem – hnojeno [č. 3b]| 6,52 | 4,91 |
//Dušanovi bych rád touto cestou opět poděkoval za úsilí a volný čas, které do měření investoval.//
Podle očekávání se vodíkový exponent substrátů vesměs posunul směrem k pH 6,0 zálivkové vody z reverzní osmózy. Nejvýraznější posuny jsou pak především ve směsích s perlitem. Ve výsledcích však vidím několik anomálií. Zatímco pH hnojené rašeliny s křemičitým pískem zůstalo neměnné (cca 4,9), pH hnojené rašeliny s křemičitým pískem a perlitem 3b vystoupalo až na 6,5. Výrazný skok eviduji také u nehnojené varianty 3a. Sušený rašeliník se zastavil na pH 6,0.
**Únor 2012:** Zima se evidentně snaží si vynahradit, co na začátku zaspala. Dále se ochlazuje, a když se noční teploty dotknou -10 °C, je u země na lodžii cca -5 °C a v úrovni parapetů už překlikáváme do záporných hodnot. Na noc je tak potřeba raději přerušovaně mírně přitápět. Přeci jen, tady není moc prostoru pro omyl a často se druhá šance nedává. Když však namísto alespoň mírného oteplení přichází další vlna mrazů, někde okolo -15 °C svou snahu vzdávám a ekonomická realita vítězí. Takové temperování je spíše eufemistickým označením pro plnohodnotné vytápění a přeci jen nesmyslným vyhazováním peněz. Těch několik málo dní, kdy se noční teploty podívaly pod hranici -20 °C i v Praze, přežily rostliny pěkně v teple na podlaze vytápěného bytu. Při té příležitosti jsem měl možnost si je detailněji prohlédnout, a krom sytě fialového zabarvení listí a juvenilních pastí se nezdá, že by je prozatímní způsob zimování jakkoli (negativně) poznamenal, přestože se jednalo o premiéru. Všechny rostliny zcela zastavily růst a jsou vlastně už několik týdnů beze změny. Aspoň není co fotit.
V půlce února mrazy polevily, a to dokonce tak rychle – o nějakých 9 °C v průběhu pouhých tří dní – že po návratu rostlin na lodžii už nebylo potřeba ani zapínat topení. Druhá polovina února se nesla ve znamení pokračujícího přílivu teplého vzduchu a do března jsme vstoupili s +10 °C. To máme oteplení o skoro 30 °C za ani ne tři týdny. Že by jaro klepalo na dveře?
Dozvuky stěhování a všemožné, nekonečné úpravy, zařizování, vybavování atd., to vše je, musím přiznat, spolu se studiem a zaměstnáním časově extrémně náročné. Teprve až nyní vybalujeme s Katkou opravdu poslední krabice a nacházíme věci, které jsme už nějaký čas marně hledali. To má bohužel za následek hned dva dopady:
* Jednak jsme za celou dobu od nastěhování nepořídili byť jediný snímek z JNN – buď nebyl čas, anebo chuť / nálada a často, popravdě, ani jedno.
* A zadruhé jsem se rozhodl uměle ukončit pokus cefíka v hydroponii (substrát č. 9). Přestože rostlinka měla pár kratších období, kdy se zdálo, že se zdárně chytla a bude hezky růst, v důsledku časového vytížení jsem jí v posledních týdnech opakovaně zapomněl doplňovat roztok. Hladina tak několikrát výrazně poklesla pod úroveň, která by ještě snesla označení optimální, a rostlina si prošla úsuškem. A i když žádná prodleva nebyla až natolik dlouhá, aby se ukázala být fatální, poškození už bylo příliš velké.
**Leden 2012:** Hned na Nový rok venkovní teplota vyskočila dokonce nad 10 °C a až do půlky ledna neklesla pod nulu. Zima však nakonec přeci jen udeřila, a postupně nabrala na síle. Poslední lednový týden přišlo razantní ochlazení. Venku mrzne i přes den a noční teploty vykreslují nová minima letošní zimy. Někdy při venkovních -8 °C už v dolní čtvrtině lodžie mrzne a na úrovni parapetů se pohybujeme jen pár desetinek stupně nad nulou. Některé ze sledovaných rostlin získávají tmavě fialový nádech, ale nezdá se, že by to bylo nějak na škodu nebo důsledek např. potrhání pletiva v důsledku nízkých teplot. Definitivně se ale samozřejmě rozhodne až na jaře. Pokud rostliny přeci jen zmrzly, záhy po oteplení uhynou. Ale nemyslím si to. Přírůstky jsou nulové, stejně tak se ale zcela zastavil i degradační proces.
**Zima 2011:** Až do konce roku 2011 nakonec nebylo nutné vůbec přitápět. Díky nadprůměrně teplému počasí se teplota na lodžii neustále drží několik stupňů nad bodem mrazu a během nejteplejších prosincových dní, kdy navíc ráno zasvítí skrz sklo sluníčko, se lodžie příjemně vyhřívá a teploty šplhají i k velice pěkným 12–15 °C. Skoro to vypadá spíše jako na jaře. Zálivka je silně omezená a po dobu zimování jsem se rozhodl upustit od jakéhokoli hnojení pokusných cefíků, tj. těch v substrátech 2b a 3b.
**Léto/podzim 2011: Proběhlo velké stěhování, které znamená zásadní změnu nejen pro rostliny.**\\
Cefíci budou na venkovních okenních parapetech na zasklené lodžii v šestém patře, orientace východo-jihovýchod, bez umělého přisvěcování. Zimování proběhne tamtéž, teploty by díky elektrickému přitápění s tepelně spínatelnou zásuvkou neměly klesnout výrazněji pod bod mrazu (řekněme nejhůře do -2 °C až -3 °C) – s jedinou výjimkou: Rostlinka v hydroponii 9a zůstane i nadále pod zářivkami, roztok by jednoduše zamrzl.
**Mimochodem, máme tady vítěze! Cefík v bonusové směsi č. 8 pro láčkovky vytvořil jako první dospělou past.**
**Květen 2011:** Sám jsem byl hodně zvědavý, jak sledovaní cefíci zareagují na jarní dny – tedy samozřejmě krom nových listů, které na mě sem tam vykoukly. Myslím, že v některých případech došlo k pozitivnímu posunu. Především se ale začínají stále více zdůrazňovat rozdíly mezi jednotlivými substráty – alespoň tedy podle mého, i když možná subjektivního názoru.\\
Předně to vypadá, že hnojení, i když výrazně zředěným roztokem, nepřináší žádnou konkurenční výhodu. Spíše naopak, jak ostatně demonstruje následující fotografie:
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2011-05-07-rapi-rapipe-hnojeno-rape-rapipe.jpg?661 |Vlevo dole hnojená směs č. 2b rašeliny s pískem, nahoře č. 3b rašeliny s pískem a perlitem\\ Vpravo dole nehnojená směs 3a rašelina s pískem a perlitem, nahoře rašelina s perlitem (substrát č. 4)\\ 07. 05. 2011; foto Kateřina Braunová}}]
Vůle přežít jedince ve zbylém hydroponickém roztoku je opravdu udivující. Až mi to přijde jako týrání, když vidím, jak tohoto cefíčka ustavičně trápím v nevyhovujícím substrátu. Stále však doufám, že se na hydroponické prostředí zcela adaptuje a začne zdárně růst. Do budoucna by jistě nebylo od věci vyzkoušet roztoky s ještě nižší koncentrací. Evidentně se nejedná o úplně slepou uličku.\\
Více než uspokojivě si vedou rostlinky v substrátech č. 7 a 8, tedy v sušeném rašeliníku a směsi pro láčkovky. Mezi do fialova vybarvenými juvenilními láčkami z loňského roku prosvítá sytě zelená barva prvních letošních listů.
Každopádně prozatím mám všude jen juvenilní pasti (a listy). Která rostlinka zvítězí a obdaří mě první dospělou pastí?
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2011-05-22-hy2.jpg?300 |Rostlinka v hydroponii 9a stále jakž takž přežívá.\\ 22. 05. 2011; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2011-05-22-la-sura.jpg?300|Zleva: sušený rašeliník a směs pro láčkovky\\ 22. 05. 2011; foto Kateřina Braunová}}]
**Leden 2011:** Rostliny zazimovaly a jejich růst prakticky ustrnul. Nízké teploty a nedostatek světla se však začínají místy mírně projevovat sníženou kondicí. Některé rostliny přišly o část svých pastí. Na mysli mám především květináč s hnojenými směsmi 2b rašeliny s pískem a 3b rašeliny s pískem a perlitem, viz přiložený prostřední obrázek níže. Na prvních dvou snímcích jde navíc vidět, jak jsou cefíci ve směsích s perlitem světlejší. Více o tomto postřehu v mém zápisku ze srpna 2010. Také se mi zdá, že cefíci v nehnojených perlitových směsích s rašelinou (substrát č. 4) a s rašelinou a pískem (č. 3a) jsou sice menšího vzrůstu, ale zato výrazně hustější.
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2011-01-09-rape-rapipe.jpg?300 |Vlevo nahoře směs č. 4 rašeliny s perlitem\\ Vpravo nehnojená směs 3a rašelina, písek a perlit\\ 09. 01. 2011; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2011-01-09-rapi-rapipe-hnojeno-.jpg?300|Vlevo hnojená směs 2b rašeliny s pískem\\ Vpravo hnojená směs 3b rašelina, písek a perlit\\ 09. 01. 2011; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2011-01-09-se-ve.jpg?300|Vlevo nahoře seramis (substrát č. 5)\\ Vpravo dole již jen vermikulitová poušť č. 6\\ 09. 01. 2011; foto Kateřina Braunová}}]
**Listopad 2010:** Požádal jsem Dušana Klasovitého o změření pH faktoru jednotlivých použitých směsí, zdali se neukáže přímá souvislost mezi kyselostí substrátu a jeho případnou degradací na straně jedné a kondicí cefíků na straně druhé. Mimo jiné mě také zajímalo, jakého pH vlastně dosahuje osmotická voda, kterou doma účelově používám k zálivce svých masožravých rostlin. Rovněž jsem si kladl za cíl získat celkově v tomto směru alespoň nějaké hrubé povědomí o jednotlivých složkách, z nichž mnohé běžně ke svým rostlinám přidávám. Nemluvě o tom, že například o vlivu [[jnn:cephalotus-follicularis:hydroponex|Hydroponexu]] na výslednou hodnotu vodíkového potenciálu připravovaného hydroponického roztoku nemám ani sebemenší ponětí. A jelikož od zasazení v červnu 2010 už uplynulo nějakých pět měsíců, jistě nebude od věci se podívat, jak výrazně se za tuto dobu pozměnily původní hodnoty. Navíc se možná ukáže, že některé směsi byly pro svou příliš vysokou hodnotu vodíkového exponentu vlastně odsouzeny k nezdaru už na samotném začátku. A v tom lepším případě třeba empiricky posuneme běžně akceptované hranice.
A nyní již slibované hodnoty s přesností ±0,05, řazeno vzestupně:
* Původní, zabalená, ještě nepoužitá bílá rašelina: pH 4,25
* Substrát z čisté rašeliny [č. 1]: pH 4,40
* Směs rašeliny s křemičitým pískem [č. 2a]: pH 4,44
* Hydroponický roztok [č. 9a]: pH 4,70
* Rašelina s perlitem [č. 4]: pH 4,79
* Rašelina s křemičitým pískem – hnojeno [č. 2b]: pH 4,90
* Rašelina s křemičitým pískem a perlitem – hnojeno [č. 3b]: pH 4,91
* Rašelina s křemičitým pískem a perlitem [č. 3a]: pH 4,92
* Sušený rašeliník [č. 7]: pH 5,19
* Směs pro láčkovky [č. 8]: pH 5,55
* Osmotická (zálivková) voda: pH 6,20 /Hodnota souhlasí s Dušanovým očekáváním: "Voda z reverzní osmózy má pH kolem 6, destilovaná 7 a voda z vodovodu až kolem 8."
* Seramis [č. 5]: pH 6,93
* Vermikulit [č. 6]: pH 8,12
//Dušanovi bych rád touto cestou poděkoval za zorganizování předávky vzorků substrátů a především za úsilí a volný čas, které do měření investoval.//
Výše uvedený výčet nám přináší hned několik zajímavých, i když třeba očekávatelných, a cenných poznatků. Předně potvrzuje, že pH rašeliny v čase postupně vzrůstá, čímž se samozřejmě mění její chemické vlastnosti, a že přidáním dalších běžně používaných složek substrátu pro masožravky mimo jiné snižujeme výslednou kyselost směsi. Dále, že sušený rašeliník je zásaditější než libovolná směs rašeliny, křemičitého písku a perlitu, a pro mě osobně je také dobré vědět, jak dopadla voda, kterou používám k zálivce, jak si vedla směs, kterou běžně míchám pro své láčkovky, a jaký vliv má špetka [[jnn:cephalotus-follicularis:hydroponex|Hydroponexu]]. Pro případný další běh experimentu se možná bude hodit informace o neutralitě seramisu. Jak také vidíme, nejvyšším vodíkovým potenciálem disponoval vermikulit, který byl jako jediný zásaditý. Mohlo by to vysvětlit, proč obě rostliny v něm zasazené umřely? Na druhou stranu, pokud byl opravdu právě pH faktor hlavní příčinou, pak by nyní nejvíce ohrožené mělo být duo zasazené v seramisu (substrát 5). Tam ale zatím žádný problém neeviduji, spíše naopak. Každopádně tyto výsledky mi vnukly myšlenku nechat změřit pH ještě u nepoužitého seramisu a vermikulitu, abych viděl, na jakých hodnotách se začínalo. Možná právě v případě vermikulitu by to mohlo mnohé objasnit (anebo ještě více zamotat).
**Zimování:** S tím, jak se venku postupně ochlazovalo a klesala tím pádem i teploty mezi okny, sestěhovával jsem nejchoulostivější ze svých masožravek dovnitř do bytu pod zářivky. S prvními silnějšími mrazíky začátkem měsíce už nešlo dál otálet a cefíci museli definitivně uvolnit místo ostatním. Je čas zimovat. Mezi okny budou mít mezi 5–10 °C a až udeří opravdu silné mrazy, může v noci teplota dočasně poklesnout i lehce pod bod mrazu. Z loňské zimy si pamatuji, že při venkovních teplotách blížícím se -20 °C klesá meziokenní teplota až k -3 °C. Takový krátkodobý pokles sice podle mých zkušeností dospělá rostlina //Cephalotus follicularis// může přežít, dochází však již k fyzickému poškození pastí. Pro juvenilní rostliny je pak taková dávka smrtelná. Těmto situacím se budu snažit předcházet a po dobu takto třeskutých mrazů budu sledované rostliny zimovat na náhradním stanovišti v kuchyni mezi okny do světlíku. Zde je o cca 6 °C tepleji, bohužel stanoviště je extrémně stinné, proto je využívám jen za takovým účelem a po dobu nezbytně nutnou. Samozřejmě z toho plyne výrazné omezení zálivky (cca jednou za 3–4 týdny), květináče už nebudou stát ve vodě. Hydroponie jako jediná zůstává v pokoji pod umělým osvětlením. Roztok by totiž případně mohl zamrznout.
Poznámka: Minule jsem se zmínil o záměru pořídit si nějaký postřik proti řasám, šetrný vůči rostlinám. Opravdu jsem na jeden narazil: BlockClean Essential. Podle štítku by se mělo jednat o netoxický přípravek, který udržuje libovolné pěstební médium prosté od nechtěné biomasy. Jelikož se ale řasy vyskytují stále jen velice sporadicky, nehodlám zatím aplikaci postřikem zbytečně riskovat. Shodou okolností mám obdobný problém u mangrovníků, kde permanentní vodní vrstva přirozeně podléhá degradaci a na jejím povrchu se dělá typický nevzhledný bílý povlak. Ideální příležitost si nově koupený přípravek vyzkoušet. O výsledek se samozřejmě podělím!
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-10-31-hy2.jpg?300 |Přeživší rostlinka v hydroponickém roztoku 9a\\ \\ 31. 10. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-10-31-ra-rapi.jpg?300|Vlevo nahoře čistá rašelina (substrát č. 1)\\ Vpravo dole nehnojená směs 2a rašeliny s pískem\\ 31. 10. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-10-31-la-sura.jpg?300|Vlevo dole sušený rašeliník (substrát č. 7)\\ Vpravo nahoře směs č. 8 pro láčkovky\\ 31. 10. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
**Říjen 2010:** Záložní rostlina ve vermikulitovém substrátu vydržela jen asi o necelé tři týdny déle a nakonec následovala osud své sestry. Číslo 6 je tedy zcela ze hry. Jedinou, velkou záhadou pro mě ale zůstává, proč tak najednou a proč až po tak dlouhé době. Jestli substrát nebyl vhodný od samého začátku, měly přece obě rostliny odumřít mnohem dříve, nejlépe do několika dnů či týdnů. Vždyť ještě v červenci doslova překypovaly zdravím. Opravdu netuším, co tak náhlou změnu mohlo vyvolat. Je to škoda. A pokud došlo k nějaké prudké degradaci vermikulitu, a to ať už z kterékoli příčiny, nemám pro to jediné vysvětlení či alespoň teorii. Možná by stálo za to nastudovat si o vermikulitu více z odborné literatury, třeba bych na něco narazil. **Ale ať tak nebo onak, důležitý je výsledný závěr a ten je jednoznačný – vermikulit ne.**
Zvláštním výkyvem prošla jedna z rostlinek v nehnojené směsi 2a rašeliny s pískem. Přišla o všechny listy a v jeden okamžik jí zbyly jen poslední tři pasti. Růstové srdíčko ale vypadá zdravě a tlačí nové lístky. Asi nějaká dočasná anomálie. Každopádně zbylým rostlinám se daří a žádné další ztráty nejsou hlášeny. Navíc se zásluhou umělého osvětlení pěkně dobarvují, i když nutno přiznat, že některé listy a pasti na mě působí spíše spáleným dojmem. Tím se však na druhou stranu do značné míry smazal v srpnovém zápise zmíněný rozdíl mezi jednotlivými odstíny zelené. Teď už jsou diference v sytosti zelené mezi cefíky v perlitových a ostatních směsích spíše subjektivního charakteru a navíc jen na omezených místech, kde ještě původní zbarvení zůstalo zachováno.
V hydroponii se místy objevují rašící řasy. Výskyt je to spíše sporadický a (zatím) nepředstavuje žádný problém. Dělají se především na stěnách keramického obalu a pak na ponořeném keramzitu, který prokukuje skrze mřížky epifytního košíčku. Na povrchu se řasy naštěstí netvoří. S tím, jak je horní vrstva částečně proschlá, nevytváří se zde pro jejich růst dostatečně příhodné podmínky. Přesto se ale podívám, jestli na to neexistuje ošetřující postřik, šetrný vůči rostlinám.
**Září 2010:** Máme tady smutné prvenství v nebonusových květináčích. Poměrně rychle, během jediného týdne, se zhoršil stav jedné z rostlin v čistě vermikulitovém substrátu č. 6 a záhy zčernala. Žádného evidentního pochybení si nejsem vědom a po více než čtvrt roce, co u mě rostlinka prosperovala, je to proto pro mě trochu překvapení. Navíc ani rezervní rostlinka nepůsobí v současnosti nikterak zdravým dojmem a starší listy začaly silně černat, takže něco je asi opravdu špatně a nejde o náhodu. Možná došlo ke změně chemických vlastností vermikulitu či jeho přílišné degradaci? Bylo by to pro mě zklamání, protože vermikulit byl můj tajný favorit a doufal jsem, že pozitivně překvapí. Uvidíme ale až podle toho, co rezervní rostlina. Zda i ona odumře, nebo se z toho dostane. Žádné speciální kroky v tomto směru podnikat nebudu.
Severozápadní orientace oken už nepustí do pokoje ani trochu podzimního slunce. Cefíky jsem tedy posunul blíže zářivkám, abych kompenzoval postupný pokles intenzity osvětlení a zkracování dne. Některé pasti se díky tomu začaly postupně vybarvovat hezky dočervena.
Co se hnojení týče, zatím nepozoruji vůbec žádné rozdíly v růstu či kondici rostlinek.
**Srpen 2010:** Také druhá, rezervní rostlinka v živném roztoku (substrát 9b) nakonec pomalinku uhynula. Postupně přišla o všechny listy a nakonec jí uhnil střed. Trochu mě to mrzí, přestože jsem s tímto rizikem do velké míry počítal už od samotného začátku. Jednalo se vyloženě o neortodoxní pokus a ve skrytu duše jsem doufal, že by z něj mohlo vyklubat zajímavé překvapení.\\
Stejně tak, bohužel, odumřel i menší cefík v hydroponii 9a, které se nedařilo už před časem (viz níže můj zápisek z července 2010 ). Druhá, záložní rostlinka si vede o poznání lépe a myslím, že by mohla přežít. Zdá se mi, že se pomalinku adaptuje. Ale nechci to zakřiknout. Každopádně za bonusovou hydroponii máme ve hře už jen její "standardní podobu", tedy substrát 9a, a navíc jen s jediným živým reprezentantem. Uvidíme.
Zato ostatní cefíci ve všech standardních substrátech 1–4 rostou dobře. Zjevně se aklimatizovali a prosperují. Stejně tak si zatím doslova "beze ztráty kytičky" vedou i č. 5–8, tedy seramis, vermikulit, sušený rašeliník i směs pro láčkovky. Jsem tím opravdu velice mile překvapen.
**Mimochodem, máme tady první postřeh – a hned extrémně zajímavý!** Přestože zatím nepozoruji žádné zásadní rozdíly v růstu (či kondici), abych už nyní mohl začít vyslovovat první závěry týkající se vhodnosti jednotlivých substrátů, pro mě zcela nečekaně se objevil jiný faktor, a to zbarvení. Rostlinky se zcela zásadně diferenciovaly na světle zelené a sytě tmavě zelené. A podotýkám, že to rozhodně není dáno třeba rozdílnou intenzitou osvětlení. Světlí cefíci do jednoho totiž mají společnou jednu věc – rostou ve směsích, ve kterých je přimíchán perlit. Naopak všichni cefíci, kteří rostou ve směsích neobsahujících perlit, včetně i vermikulitu, seramisu, sušeného rašeliníku nebo hydroponie, jsou o několik odstínů tmavější. Navíc oba cefíci v substrátu pro láčkovky jsou sice výrazně tmavší než jedinci v perlitových směsích, ale pokud je dám vedle tmavých jedinců, jde vidět, že jsou mírně vybledlejší. To si vysvětluji tím, že do směsi pro láčkovky jsem přimíchal velice malé množství perlitu. Zcela zřejmý je tento fakt u květináče, kde je v jedné polovině hnojená rašelina s pískem (směs 2b) a v druhé rašelina s pískem a perlitem (směs 3b). Tady o žádném rozdílu v osvitu nemůže být ani řeč, přesto je rozdíl v odstínu zelené evidentní už na první pohled. Na druhou stranu, jak vyplývá z mé poznámky výše, zatím se nezdá, že by tento fakt měl vliv na vitalitu či rychlost růstu samotných rostlin. Resp. dosud žádné výrazné zaostávání či mortalitu nějaké skupiny nepozoruji. Možná až s odstupem času budou empiricky ověřeny případné další vlivy perlitu a budeme moci přinést první užitečné výstupy z tohoto projektu. Zatím jsme stále jen ve fázi teorií a spekulací.
**Červenec 2010:** Vývoj druhého, "záložního" cefíku pouze v živném roztoku (substrát 9b) není nikterak oslnivý. Rostlina ztratila několik listů a nový se jeví deformovaný, zakroucený směrem dolů. Rovněž došlo k další výměně plováku. Polystyrénová esíčka jsem nahradil ochrannou výplní z krabičky od LED zářivky. Je rovněž z velice lehkého porézního materiálu a jinak bych ji vyhodil. Takto najde alespoň uplatnění "ve vědě". Bohužel materiál neumím určit, je však konečně na rozdíl od polystyrénu alespoň příjemný na dotyk.
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-07-07-hy1.jpg?300 |Přeživší rostlinka v hydroponickém roztoku 9b\\ 7. 7. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
To stav rostlin v druhé hydroponní variantě v keramzitu (tedy 9a) je o poznání lepší, ačkoli v porovnání s cefíky v substrátech 1–8 i ony zaostávají. Kondice rostlin ve všech těchto osmi substrátech se jeví dobrá a zatím nezaznamenávám žádnou výraznou změnu, ať už pozitivní či negativní, která by vyžadovala speciální komentář. Rostliny si zvykají na nové podmínky a patrně, alespoň doufám, zakořeňují.
Druhý červencový týden jsem rostliny začal částečně odklápět. Víčka jsem nadzvedl a hlídal, jestli se pokles vlhkosti na některé z nich nějak nepodepíše. Protože se tak nestalo, začal jsem v druhé půlce měsíce na noc odklápět rostliny úplně. Ke konci července jsem krycí víčka odstranil definitivně a cefíci poslední dny rostli zcela odklopení. Cílované podmínky tedy úspěšně dosaženy, a to bez ztráty jediné kytičky! Aklimatizace zvládnuta. Všechny rostlinky jsou hezky zelené a patrně příliš daleko od zářivek na to, aby získaly červený odstín.\\
Výjimkou jsou obě bonusové varianty hydroponie, kde jsem si na odklopení s ohledem na ne zcela 100% stav rostlin netroufl:
* Hydroponie 9a: Jedné z rostlinek se moc nedaří. Ztrácí staré listy rychleji, než je stíhá obnovovat, a tímto tempem zbude do měsíce jen stonek. Druhá rostlina však vypadá relativně v pořádku, ačkoli to nechci zakřiknout, takže to nevypadá, že by na vině nemusel být nevyhovující, rozumějte příliš výživný roztok.
* Hydroponie 9b: Druhá, přeživší rostlina stále nevypadá nijak dobře. Nové kořínky nerostou a původní vypadá, že odumřel. Nové listy jsou degenerované. Přestože je koncentrace roztoku oproti standardnímu, doporučenému poměru jen čtvrtinová, bude patrně stále příliš silná. Možná by to příště chtělo zkusit ještě slabší variantu, řekněme 1 : 6, možná 1 : 8.
Další novinka a zkušenost: Plováček s každou výměnou roztoku vyměňuji za nový a samotný interval výměny jsem musel zkrátit na 2 týdny. Hodně se totiž oteplilo, teploty v pokoji jdou v těch největších vedrech až k 30 °C a navzdory permanentně otevřenému oknu neklesají ani k ránu pod 25 °C, takže živný roztok velice rychle zelená a plováček se potahuje řasou. U druhé varianty hydroponie (9a), která má keramický obal, problémy s řasami nemám. Zatím. Z tohoto důvodu jsem průhlednou plastovou nádobu hydroponie 9b obalil zvenčí černou agrotextílií, aby do roztoku nepronikalo světlo ze stran, a zpomalilo se tak jeho znehodnocování.
**Červen 2010:** Všechny cefíky jsem předal, ať už osobně či prostřednictvím České pošty. Z té jsem měl na začátku sice trochu obavy, protože mám pár negativních zkušeností s tímto podnikem, ale k mé velké radosti všichni postupně potvrzovali přijetí balíčku dva dny od jeho podání, ve dvou případech to bylo dokonce již druhý den. Paráda! Perlička, jak jinak, přišla na závěr, s poslední zásilkou, kterou jsem posílal Vítkovi Chudobovi. Trasa Praha – Liberec, navíc nejkratší ze všech, trvala paradoxně týden + plus jeden den na převzetí. Bohužel na konci rozesílacího maratónu jsem byl již natolik ukolébán předchozí rychlostí v doručování, že jsem slevil z nároků a zabalení jsem nevěnoval tolik pozornosti s tím, že pozítří to tam Vítek stejně má. S osmi dny jsem v žádném případě nepočítal a špatně jsem odhadl vlhkost. Byla moc vysoká a obsah už Vítek nezachránil. Kde se ale balíček toutal, ani jeden z nás netuší. Každopádně přesně za stejnou dobu dostávám zásilky například z Austrálie nebo Hong Kongu. Omluvil jsem se tedy jak Vítkovi, tak Michalu Koubovi. Naneštěstí Michal už žádné další použitelné rostlinky neměl a ačkoli mi vyšel vstříc, znamenalo to pro Vítka počkat více než čtvt roku, než se připraví další várka. O to více mě těší, že se rozhodl v týmu setrvat.
Co se týče mých rostlin, první měsíc je plánuji ponechat při maximální RVV přiklopené průhlednými plastovými víčky, aby zakořenily a zaklimatizovaly se. U žádné jsem po zasazení nezaznamenal jediné známky zhoršující se kondice, takže případná ztráta v budoucnu už by neměla jít na vrub šokům z přechodů a přesazení.
První ztráta: O jednu rostlinu jsem však přeci jen přišel, a to vlastní chybou, resp. nedbalostí. Během druhé pravidelné výměny hydroponického roztoku za nový koncem měsíce jeden z dvojice cefíků ve variantě s pouze živným roztokem (tedy 9b) povylezl, a to natolik, že kořen nedosáhl až na vodní hladinu a zůstal viset ve vzduchové kapse, která nadnáší umělohmotné víčko s pokusnými cefíky. Ačkoli jsem ihned po zjištění rapidního vadnutí listů tento svůj přehmat napravil, pro rostlinku už nebylo cesty zpět. Cca tři dny po zjednání nápravy se cefík naposledy vzepjal a už už to vypadalo, že se zachrání, ale vzápětí uhnil růstový střed a ještě zelené listy jednoduše odpadly. Rovněž jsem se rozhodl vyměnit plovací víčko za jiný plovák. Bez druhého cefíku mělo víčko tendenci se náklápět a musel jsem uznat, že jsem neměl možnost manipulace s rostlinkami (například je vyndat, aniž bych se musel bát o poškození kořínků). Zaimprovizoval jsem a zvolil polystyrenová esíčka, kterých mám hodně a můžu je tedy podle potřeby upravovat.
----
===== Vstupní parametry =====
==== Použité směsi substrátů ====
- jen rašelina
- rašelina s křemičitým pískem 1 : 1 //– nehnojeno × hnojeno//
- rašelina s křemičitým pískem a perlitem 1 : 1 : 1 //– nehnojeno × hnojeno//
- rašelina s perlitem 1 : 1
- jen seramis
- jen vermikulit
- jen sušený rašeliník
- směs pro láčkovky, tj. rašelina + perlit + křemičitý písek + sušený rašeliník + kokosové chipy + polystyren + molitan + vermikulit (bez předepsaného poměru, vše pocitově "od oka")
- bonus = hydroponie //– inertní náplň keramzit × pouze živný roztok//
==== Použité složky ====
* rašelina: bílá od Florcomu, velikost balení 75 litrů
* křemičitý písek: Akva písky, zrnitost do 3 mm, velikost balení 3 kg
* perlit: ???
* molitan a vermikulit: (nespecifikováno)
* polystyren: kuličky o průměru ??? a "esíčka"
* seramis: Masterfood, velikost balení 7,5 litru
* kokosové chipsy: Terrano, velikost balení 4 litry
* drenáž (asi 1,5 cm): keramzit Agro CS, zrnitost 8–16 mm, velikost balení 20 litrů
* hnojivo & hydroponie: [[jnn:cephalotus-follicularis:hydroponex|]] ve sníženém poměru – poloviční než doporučená dávka v návodu pro hnojení a čtvrtinová pro hydroponii
* květináče: hranaté o straně 11 × 11 cm a výšce 12 cm
* zálivka (zásadně seshora a ne do podmisky): osmotická voda; výška zálivky 0,5–1,5 cm
==== Osázení ====
S osázením jsem čekal až do okamžiku, kdy mi všichni přihlášení členové týmu potvrdili, že rostliny obdrželi. A jelikož nejenom přeprava, ale i samotná komunikace, s ohledem mj. také na časové dispozice nejen mé osoby, ale i mých kolegů, nějakou dobu zabraly, strávilo mých 24 nezasazených cefíků na dně průhledné plastové krabičky takřka tři týdny. Přesně v té poloze, v jaké jsme je s Michalem Koubou a Katkou Braunovou dovnitř nastrkali, mnohdy s kořínkem trčícím vzhůru. Tím proběhl vlastně jakýsi první "předexperiment". Vydrží malé láčkovice déle než pár dní "jen tak bez ničeho"? Ano, vydrží, ani po těch třech týdnech jsem neviděl známky zhoršující se kondice. Byla to taková má vnitřní pojistka, že cefíci mým kolegům po předání neumřou jen z toho prostého důvodu, že u mě v nevhodných podmínkách krabičky zůstaly příliš dlouho. A protože jsem kolegům rostlinky odebíral přirozeně zeshora, vyřešil jsem tím i dilema, jak si vybrat pro sebe, aby někdo neměl pocit, že jsem si třeba nechal ty nejhezčí. Byly to prostě ty, co na mě jednoduše zbyly.
Pro každý druh substrátu jsem si vyhradil právě dvě rostliny. Jednak proto, aby byla jedna rezervní pro případ, že by se druhá při převádění neujala, a také pro možnost lepšího srovnání a vyloučení případných anomálií, a to samozřejmě oběma směry. Dále jsem všechny hranaté květináče (11 × 11 × 12 cm) podél úhlopříčky rozdělil na polovinu přepážkou z obalu na CD, zabalenou do černé agro fólie, která se používá primárně jako ochrana proti šíření plevele. Vystačím tak s polovičním počtem květníků a přitom by obě poloviny měly být pro účely našeho experimentu od sebe navzájem dostatečně izolované.
=== Základní substráty ===
Základní spektrum testovaných substrátů č. 1–4 jsem rozhodl rozšířit o vybrané, méně často používané složky, u nichž jsem nikdy nenašel dost odvahy si zaexperimentovat. Patrně především z důvodu, že s růstem svých cefíků jsem byl vždy spokojen natolik, že jsem nikdy neměl potřebu, resp. jsem nebyl nucen k tomu hledat jiný substrát mimo svou klasickou směs rašeliny, písku, trochy perlitu, keramzitu a polystyrenu. A také z nedostatku exemplářů pro potřebné srovnání. Jediné, co se v průběhu let u mě pozvolna měnilo, bylo množství písku v neprospěch perlitu. Tento posun však nikdy nebyl z mé strany empiricky podložen, jednalo se pouze o jakousi "pocitovou" záležitost. Tento pokus jsem tedy přivítal mimo jiné z důvodu, že jsem doufal v nalezení odpovědi na otázku, která mě trápí už hezkou řadu roků, a to, zda je vhodnější perlit nebo písek.
Dále se má pozornost soustředila především na z mého pohledu nadějné adepty: Směs, kterou si míchám pro láčkovky, a sušený rašeliník (substráty č. 8 a 7), u nichž jsem si říkal, že "v tom by to asi taky rostlo". Dále jsem byl velice zvědavý na seramis a vermikulit (č. 5 a 6), které v některých případech přidávám ke svým MR a JBK, protože v tomto případě jsem opravdu vůbec netušil, co mohu očekávat za výsledek. Vnitřně jsem však favorizoval vermikulit proti seramisu.\\
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-05-29-rape-rapipe-ra-rapi-se-ve.jpg?650|Levý květináč: dole rašlina s pískem a perlitem (substrát č. 3), nahoře rašelina s perlitem (substrát č. 4)\\ Prostřední květináč: dole rašelina s pískem (substrát č. 2), nahoře čístá rašelina (substrát č. 1)\\ Pravý květináč: dole vermikulit (substrát č. 6), nahoře seramis (substrát č. 5)\\ 29. 5. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-05-30-la-sura.jpg?273|Mí černí koně:\\ – vlevo nahoře směs pro láčkovky (č. 8)\\ – vpravo dole sušený rašeliník (č. 7)\\ 29. 5. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
=== Hydroponie ===
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-07-07-hy2.jpg?310|Hydroponie, inertní plnidlo keramzit (substrát 9a)\\ 7. 7. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-05-29-hy1.jpg?343|Hydroponie pouze v živném roztoku (substrát 9b)\\ 29. 5. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
Úplnou novinkou pro mě byla hydroponie (substrát č. 9). Nikdy jsem tímto způsobem nic nepěstoval, ačkoli mě to vždy trochu lákalo. Alespoň si to zkusit. Jen chyběl ten počáteční, startovací impuls, který mi nakonec dodal právě garant projektu Michal Kouba. Toho totiž výsledek docela zajímal. Nebylo-li mi tedy něco stoprocentně jasné, obracel jsem se v tomto případě s žádostí o radu či názor přímo na něj. Tímto mu děkuji za věnovaný čas a doufám, že to pro něj nebyla zcela promarněná investice.\\
Na jednom z pravidelných masožravých setkání poslední čtvrtek v měsíci jsme zabředli do filozofické debaty, jestli a proč by třeba MR nešly pěstovat "jen ve vodě" (resp. v jakémsi rašelinném výluhu, jako se to dělá např. u vodních bublinatek), čímž by efektivně odpadly některé problémy. A to včetně technických detailů, které by s tím souvisely, jako je například samotné ukotvení rostlin atd. Když už jsem se rozhodl pro klasickou hydroponii, tj. s inertním plnidlem keramzitem (označme dále jako substrát č. 9a), proč rovnou nevyzkoušet takový kompromis, a to pěstování v nádobě pouze s živným roztokem (dále substrát č. 9b).
* Substrát 9a = hydroponie, inertní plnidlo keramzit((Agro CS, zrnitost 4–8 mm, velikost balení 1 litr)).
* Substrát 9b = hydroponie bez plnidla.
Živný roztok jsem se rozhodl neměnit a použít již v JNN zavedený [[jnn:cephalotus-follicularis:hydroponex|]]. Poloviční koncentrace proti doporučené v návodu k použití se mi zdála ještě stále příliš silná, a protože metodou půlení je další namíchatelné rozředění 1 : 4, rozhodl jsem se pro něj. Periodu vyměňování roztoku co 3–4 týdny budu dodržovat.
=== Hnojení ===
[{{:jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec:2010-05-30-rapi-rapipe-hnojeno-.jpg?350|Připraveno na hnojení hydroponickým roztokem:\\ – vlevo dole rašelina s pískem (substrát 2b)\\ – vpravo nahoře rašelina s pískem a perlitem (substrát 3b)\\ 30. 5. 2010; foto Kateřina Braunová}}]
Nějakou tu sezónu zkouším růst svých MR různě stimulovat umělým dodáváním živin: Např. přikrmováním rosnatek potravou pro rybičky (vločkové krmivo, sušené komáří larvy,...) nebo u ostatních rodů hnojením, a to ať už hnojivy, která jsou běžně k dostání (počínaje tím na orchideje), či uměle připravenými. Případně jejich kombinací. V některých případech byl výsledek devastující (hlavně stínomilné rosnatky, především //D. prolifera// a //D. schizandra//), v jiných naopak překonal veškerá má očekávání a nedám na tento postup dopustit(za všechny na prvním míste rozhodně //D. indica//, dále některé vybrané hlíznatky, //D. coccicaulis//, //D. spathulata//, //D. dielsiana//, heliamfory,...). U láčkovek a špirlic již pozitivní reakce byla někdy spíše slabší a zcela bez jakéhokoli závěru mi skončila láčkovice australská, kde jsem nikdy žádnou změnu nezaznamenal. Nyní jsem ale dostal možnost si ověřit vliv hnojení opravdu důkladně, což jsem nemohl odmítnou. Abych však na druhou stranu neplýtval rostlinami a místem a přitom nepřišel o relevantní data pouze v důsledku ztráty srovnávacího vzorku, vybral jsem po důkladném zvážení dva srovnávací substráty, ve kterých jsem počítal, že by nehnojený cefík podle mých dosavadních zkušeností určitě růst měl. Zvolil jsem proto substrát č. 2 a 3, rašelinu s pískem a rašelinu s pískem a perlitem. Stejně jako v případě hydroponie opět tyto substráty rozlišíme na standardní a alternativní variantu:
* Substrát 2a = nehnojená rašelina s křemičitým pískem 1 : 1
* Substrát 2b = hnojená rašelina s křemičitým pískem 1 : 1
* Substrát 3a = nehnojená rašelina s křemičitým pískem a perlitem 1 : 1 : 1
* Substrát 3b = hnojená rašelina s křemičitým pískem a perlitem 1 : 1 : 1
Protože při přípravě živného roztoku pro hydroponii ho vždy hodně zbyde, rozhodl jsem se jej použít přímo jako hnojivo. Podle návodu má být koncentrace v porovnání s hydroponickým roztokem poloviční. Protože ale plánuji aplikovat hnojivo postřikem pouze na list láčkovice a pro náš hydroponický experiment používám 4× menší koncentraci, považuji použití takovéhoto roztoku za účelem hnojení jako adekvátní. Výsledná koncentrace je tedy proti návodu "pouze" poloviční. Doporučený interval bude automaticky korespondovat s výměnou hydroponického roztoku, tedy jednou za 3–4 týdny.
==== Umístění ====
Vegetační období: Rostliny budou po počáteční, několikatýdenní nezbytné aklimatizaci zcela volně a nezakryté na skříňce v pokoji s okny orientovanými na severozápad. Protože je však skříňka od oken příliš daleko a navíc se nachází v zákrytu, budu nucen cefíky umístit pod umělé osvětlení k dalším svým masožravkám. Mnohem raději bych je sice dal do meziokenních prostor, aby měly přeci jen trochu toho sluníčka a kolísání denních a nočních teplot, ale pro tolik květináčů už jednoduše nemám místo.
Zimování: V zimě bude problém zase obrácený. Mnoho masožravek, především rosnatek, budu muset přemístit do pokoje pod zářivky, protože teploty mezi okny během těch nejtřeskutějších mrazů padají i několik stupňů pod nulu. A protože chladná perioda cefíkům v žádném případě neškodí, rád bych spojil příjemné s užitečným a přibližně od přelomu října a listopadu (záleží, jaké bude počasí) do cca března až dubna bych zimoval cefíky ve směsích 1–8 mezi okny. Průměrně se zde teplota pohybuje okolo 5 °C, což považuji za ideální, a těch několik opravdu nejstudenějších dní v roce bych překlenul dočasným přesunem mezi okna v kuchyni směřující do světlíku, kde je sice šero, na druhou stranu ale přibližně o nějakých šest stupínků tepleji, takže by rostliny neměly pomrznout. Rostliny v hydroponii 9a a 9b jako jediné zůstanou pod umělým osvětlením celoročně, protože je tady vždy riziko, že voda krátkodobě zamrzne, což by v tomto případě mělo pro rostliny patrně fatální následky.
Hydroponie: Celé vegetační období stráví cefíci z č. 9a a 9b pohromadě s č. 1–8. Na rozdíl od ostatních je ale na zimu nebudu přenášet do výše zmíněných meziokenních prostor a ukládat k zimování. Rostlinky z č. 9b jsou položené na plastovém víčku, které se díky vzduchové kapse vznáší na hladině. Tím je na rozdíl od substrátu 9a zajištěno její neměnné zanoření v živném roztoku bez ohledu na množství odpařené vody, a tedy kolísání hladiny. Stonek prochází skrze ve víčku vyvrtanou díru a zasahuje do roztoku. Vše je v průhledné plastové krabiččce od Michala Kouby, ve kterých jsem od si od něj domů donesl cefíky pro experiment JNN, viz obrázek v sekci //Hydroponie// v kapitole [[jnn:cephalotus-follicularis:patrik_hudec#osazeni|Osázení]].