====== Aldrovanda vesiculosa a další vodní masožravé rostliny na zahradě ====== ---- dataentry blog ---- datum_dt : 2020-03-23 autor_page : user:robert-machalek ---- {{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image1.jpg?200 |}} Hodně obdivovatelů masožravých rostlin se pěstování těchto botanických zajímavostí obává, a protože já osobně se domnívám, že jejich venkovní kultivace není nijak složitá, rozhodl jsem se s vámi podělit o své vlastní zkušenosti s jejich pěstováním. ===== Nádoby ===== Aldrovandky pěstuji na zahradě spolu s bublinatkami v obdélníkových (můžou být i kulaté, ale hranaté jsou skladnější) zednických kadlubech o objemu 100 litrů volně položených na zemi. Nádrže můžou být i menší, ale těch 100 litrů se mi osvědčilo jako naprosto ideální velikost. V každém případě jako minimum doporučuji alespoň 50 litrů. [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image3.jpg?400|Nádrže jsou položeny volně na zemi}}] [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image2.jpg?400|//Utricularia ochroleuca// spolu s //Aldrovanda vesiculosa//}}] ===== Umístění ===== Já disponuji na zahradě místečkem, kde svítí slunce od rána do tří až čtyř hodin odpoledne, takže mám v tomto ohledu vyhráno. Je samozřejmě nožné mít nádrže osluněné celodenně, ale v tom případě je potřeba je v nejteplejších letních měsících přistínit proti odpolednímu slunci, aby se v nich nepřehřívala voda. Okvětní lístky a listí napadané z okolních stromů a keřů z hladiny pravidelně odstraňuji. Aby se mi rostliny později nepomíchaly a daly se vždy přesně identifikovat, pěstuji je odděleně po jednotlivých druzích v každé nádobě. [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image5.jpg?400|//Utricularia australis// se chystá kvést }}] [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image4.jpg?400|Květ //Utricularia australis//}}] ===== Voda ===== Nejlepší voda je samozřejmě dešťová, ale vzhledem k tomu, že kyselá rašelina PH v nádrži rychle upraví, je možné dolévat i vodu studniční, nebo dokonce (pokud není jiná možnost) i vodovodní. V každém případě dešťová voda mi zaručí, že právě při jejím používání nebudu muset nádrž několik let čistit, ani se o ni nijak jinak starat. Mám odzkoušeno, že je ideální, když má voda stejnou barvu, jakou má černý čaj. V takové vodě jsem nikdy neměl problémy s řasami ani při plném oslunění a s tím související její vysokou teplotou. Dá se s jistotou říct, že v ní vůbec nerostou a to je velice důležité pro úspěšné pěstování těchto rostlin. Nikdy jsem do vody nepřidával oxid uhličitý (jak se často doporučuje) i když věřím, že to pro tyto rostliny má pozitivní vliv. [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image7.jpg?400|Květ //Utricularia australis//}}] [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image6.jpg?400|Květ //Utricularia ochroleuca//}}] ===== Substrát ===== Na dně nádrže mám vysypanou 3 – 5 cm vrstvu čisté bílé rašeliny bez příměsí. Je důležité, dát ji tam asi o měsíc, ještě lépe i o tři měsíce dříve, aby se za tu dobu dostatečně napila vody a sedla si na dno. V budoucnu zajistí to, že nepřijdu o rostliny kvůli nadměrnému bujení řas. Dříve jsem přidával do rašeliny i jemnozrnný říční písek, ale ten se mi vůbec neosvědčil. Právě jemu kladu za vinu, že je jednou z příčin, díky kterým se řasám v nádržích v kombinaci s vysokou teplotou tak daří, a můžou i přes veškerou péči nakonec zahubit celou populaci rostlin. [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image9.jpg?400|//Aldrovanda vesiculosa// spolu s //Utricularia stygia//}}] [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image8.jpg?400|//Aldrovanda vesiculosa// spolu s //Utricularia stygia//}}] ===== Teplota vody ===== Tyto rostliny snesou v letních měsících opravdu vysoké teploty vody, ve které rostou. Pokud je v nádržích delší dobu teplota opravdu kritická a přesahuje několik dní za sebou 35°C , ztrácí rostliny barvu (blednou) a zastaví růst do té doby, než se podmínky opět zlepší. Když nepříznivé podmínky trvají měsíc a déle, začnou tvořit předčasně přezimovací pupeny (turiony), nestihnou dostatečně zmohutnět a v příštím roce pravděpodobně nepokvetou. Podle mých zkušeností můžu s jistotou říct, že pokud je ve vodě dostatečně silný výluh z rašeliny, udržím i v tomto nepříznivém období růst řas na úrovni, která není pro rostliny nijak nebezpečná. Zatím jsem nikdy kvůli vysokým teplotám o žádný druh nepřišel. V žádném případě nepřenáším rostliny ve skleničkách do chladnějších podmínek, než vedra pominou a tak podobně. Náhlé a hlavně krátkodobé změny podmínek jim ublíží určitě víc a pravděpodobně dojde k jejich úhynu. Lepší je nádrže něčím zastínit, nebo je přemístit dočasně na zastíněné místo. [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image12.jpg?400|//Aldrovanda vesiculosa//}}] [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image10.jpg?400|//Aldrovanda vesiculosa//}}] ===== Doprovodné rostliny v nádobách ===== Do nádob přidávám jedním, nebo dvěma kameny zatížené květináče s rostlinami, které zajistí svými odumírajícími listy masožravým rostlinám vhodné podmínky pro rozvoj mikroorganismů, které následně využijí pro svůj zdárný vývoj v podobě nachytané kořisti a navíc příznivě ovlivňují chemizmus vody. Vhodné jsou různé druhy úzkolistých ostřic (//Carex//), ale já s úspěchem používám i Suchopýr úzkolistý (//Eriophorum angustifoliu//m), který navíc nádherně kvete. Substrát v květináčích je opět bílá rašelina. Na dno květináčů přidávám několik oblázků štěrku. Ten je kromě funkce drenáže pomáhá také částečně zatížit. [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image11.jpg?400|//Eriophorum angustifolium// jako doprovodná rostlina}}] [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image13.jpg?400|//Utricularia australis// (stíny na hladině patří //Eriophorum angustifolium//)}}] ===== Přikrmování ===== Přikrmování rostlin v nádobách není nutné. V době, kdy nasáklá rašelina již leží na dně, je ve vodě namnožený dostatek planktonu a drobných korýšů a navíc se nechci vystavovat riziku, že uhynulá kořist, kterou rostliny neuloví, se začne ve vodě rozkládat a ovlivní tím negativně chemismus vody. [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image14.jpg?400|květ //Utricularia ochroleuca//}}] [{{:blog:2020-03-23-aldrovanda-na-zahrade:image15.jpg?400|květ //Utricularia ochroleuca//}}] ===== Zimování ===== V zimě nechávám rostliny bez jakékoliv péče již několik let venku i v těch největších mrazech a nečiní jim to sebemenší problémy. I pokud turiony zamrznou v ledu, na jaře se opět probudí k životu. Ze začátku jsem se o rostliny bál a vždy jsem na zimu umístil část turionů v uzavřené nádobce s vodou do ledničky. Vodu jsem používal buď přímo z nádrže ve které rostly, nebo i odstátou vodu vodovodní. Turiony jsem na jaře vždy (nejpozději na začátku dubna) vrátil do nádrží hned, jak v nich roztál led. I když se ještě dostavily nějaké mrazíky, rostlinám už neublížily. Po několikaletých zkušenostech jsem nakonec dospěl k tomu, že tyto opatření jsou zbytečné a ztráty na rostlinách jsou v lednici ještě větší, než u rostlin ponechaných venku v nádržích svému osudu. ===== Množení ===== Bublinatky jdou namnožit velice jednoduchým způsobem. Vytváří dostatečné množství bočních výhonů, které se dají odtrhnout a za krátký čas se z nich vyvinou dospělé rostliny. Pokud ale mají dobré podmínky, vytvoří dostatečný počet mladých turionů, které se poměrně rychle vyvinou v dospělé rostliny, a časem mám spíš problém, kam s nimi. Aldrovandku množím také postranními výhony, ale tvoří jich podstatně méně. Postupuji obdobným způsobem jako u bublinatek. Další možností je, že rozdělím větší rostlinu na dvě části. Přední část poroste dál a zadní vytvoří boční výhon, který pokračuje v růstu. Tímto způsobem získám většinou jednu rostlinu navíc. ===== Letnění subtropických a tropických druhů ===== Jsou také některé subtropické a tropické druhy vodních masožravých rostlin, které lze s úspěchem sezónně pěstovat ve stejných podmínkách, jako rostliny již výše zmiňované. Ze všech uvádím dostupnější druhy, jakými jsou například //Utricularia reflexa// , //Utricularia inflata//, nebo //Uricularia gibba//, ale také subtropické a tropické formy //Aldrovanda vesiculosa//. Je dobré pěstovat je opět odděleně, a to ze stejného důvodu jak jsem již uvedl dříve. Doporučuji mít v jedné nádobě více druhů pouze v tom případě, že jsou v každém ročním období a ve všech fázích vývoje dobře identifikovatelné, což je bez rizika proveditelné asi jen v kombinaci některé bublinatky s aldrovandkou. Rostliny přenáším do venkovních podmínek nejdříve po patnáctém květnu, kdy už nehrozí přízemní mrazíky a nechávám je tam až do doby, po kterou mám jistotu, že se ještě nevrátí. To bývá většinou během září. Zatím jsem se nesetkal s žádným druhem, který by měl po přestěhování, ať už z domu ven, anebo naopak problém s náhlou změnou teploty. Zdůrazňuji však, že rostliny už poté nechávám na stejném místě až do dalšího letnění, anebo zimování. ===== Závěr ===== Doufám, že těch pár uvedených zkušeností a postřehů, které jsem získal během několika málo let, při pěstování těchto velice zajímavých zástupců rostlinné říše, přispějí k tomu, že ti z vás kteří teprve přemýšlí o tom, že by si rádi vodní masožravky pořídili, ale bojí se jejich kultivace, to po přečtení mého článku budou mít o něco jednodušší se svým rozhodnutím a pustí se do toho, a ti kteří toto rozhodnutí již učinili dříve a nějakou rostlinku z této skupiny už mají ve své sbírce, tu nalezli alespoň něco, co jim do této doby unikalo a pomůže jim s dalším úspěšným pěstováním.