Dobrý den,
zeolity jsou alumosilikátové (vždy obsahují hliník a křemík) vodnaté křemičitany. Je to velmi rozmanitá skupina nerostů. Myslím, že v dnešní době je jich kolem padesáti, proto mají velmi rozmanité vlastnosti. Všeobecně jsou podobné, asi všem známým, živcům. Jsou schopné absorbovat vodu a jiné látky, kterých molekuly jsou menší než "okénka" v krystalech těchto nerostů. Ty se pak dají velmi jednoduše dostat ven opětovným odpařením. Nejsou všechny kyselé, ale jsou náchylné na kyselé prostředí, které je rozkládá na prášek (myslím na nějakou sůl kyseliny a zbytek).
Myslím si, že na absorbci a postupné uvolňování vody bohatě stačí perlit a není potřeba experimentovat. Ale proti gustu žádný dišputát.
V průmyslu se používají proto, že jsou schopny absorbovat kde co, snad i nějaké radioaktivní látky, rtuť... což, samozřejmě s perlitem je horší
.
Takže kdo by chtěl mít svítící rosnatky, aby na ně viděl i v noci, může si napustit některý ze zeolitů stronciem a přidat to do substrátu, kdo to chce jen na vodu - ten ať se rozhodne sám.
Ještě trošku k půdám v Austrálii: tam je to trochu složitější. Všeobecně rozšířený pojem lateritové půdy je velmi obsáhlý. Laterizace je zvětrávání za tropických a subtropických podmínek a záleží na původní hornině (která zvětrává), jaké vlastnosti ta která půda bude mít. Laterity jsou často velice bohaté na kovy. Je to například bauxit, což je ruda hliníku. Ten se těží (nebo těžil) např. v Maďarsku, protože tam před mnoha a mnoha lety bylo jiné podnebí něž dnes. Ale že by v něm rostly kytky to nevím - a ani jsem to nezkoušel
. To že mnoho australanek roste v jílech je věc známá, ale opět ne každý jíl má stejné chemické vlastnosti. To, že se J. Líbalové podařilo najít jíl, který vyhovuje těmto rostlinám, je super, tak ať Vám rostou dál tak jako doposud. Já jsem zkoušel jíl z Nevřeně (těžil se tam pro průmyslové účely) a nic moc - spíš nic než moc.
DejF
[
www.carniplants.cz]