Tak jsem chvíli hledal na netu něco o D.regia, a našel jsem tohle:
Rosnatky význačné hibernakuly - Miloslav Studnička, Živa 3/1994, str. 106-108
Rosnatka královská (D. regia), původem z jižní Afriky, je skutečně majestátní. Její růžice se skládají z několika úzce kopinatých, 25 až 40 cm dlouhých listů. Ty jsou obloukovitě prohnuté a široce rozložené, takže růžice mají "pavoukovitý" vzhled. Rozkladité květenství se skládá z postupně se otvírajících, růžových a poměrně velkých zvonkovitých (avšak samozřejmě volnoplátečných) květů. Jsou proterandrické, takže v době uzrání prašníků jsou blizny ještě paličkovité a teprve později se rozvírají ve štětičky. Umělé opylení se nedaří, ač sprašuji jedince z různých přírodních lokalit. Rosnatka královská se však dobře množí kořenovými řízky. V literatuře je popsáno i množení "in vitro", započaté z předem sterilizovaného fragmentu listu.
Přezimovací pupeny (hibernakula) rosnatek druhů (zleva) Drosera intermedia, D. anglica, D. filiformis. Šupinovité listy tvořící hibernakula se liší počtem i svým oděním. Kreslila R Novotná
Zvláštní poznámku je třeba věnovat autekologii D. regia. V létě snáší velmi dobře kulturu podobnou jiným rosnatkám v tom, že její květník může stát ve vodě. V zimě to však neplatí. Jako rostlina svažitých poloh potřebuje v tomto obtížném období jen vodu protékající substrátem. Právě proto má být půdní směs hodně štěrkovitá, obzvláště propustná. Přes zimu se zavlažuje zásadní: zálivkou shora. Neznalost této maličkosti vede zpravidla ke ztrátě této cenné a velice vzácné rostliny.
Druhou příčinou neúspěchu bývá příliš opatrnický způsob kultury. Jestliže pěstitel rostlinu jen zbožně pozoruje a nechá ji zestárnout, přes zimu o ni určitě přijde. Vhodná doba k zmlazovacímu zásahu je po odkvětu, zhruba v červnu. Tehdy každou odkvetlou rostlinu zbavíme substrátu, odřízneme zbytek květenství, odlomíme přestárlou bezlistou bázi stonku (zdřevnatělý kmínek) a odtrhneme i část živých kořenů pod růžicí; tu pak vsadíme tak hluboko, aby mohla zakořenit z vrcholové části.
Hibernakulum je typické pro několik druhů na severní polokouli a dále se vyskytuje u australské až novozélandské rosnatky dvojité (D binata) a u jihoafrické rosnatky královské (D. regia). Známým příkladem je rosnatka okrouhlolistá (D. rotundifolia). Přestože právě tento druh má vůbec největší rozšíření, a je tedy evolučně úspěšný, celá nepočetná skupina jemu podobných rosnatek s hibernakuly představuje nepatrnou část rodu.
Dormance je u těchto rosnatek chemicky podmíněná a končí enzymatickým odbouráním inhibitoru růstu. K tomu je nutná perioda chladu, v přírodě nastávající počátkem jara, v kultuře někdy označovaná z toho odvozeným termínem "vernalizace". Není-li rosnatkám poskytnuto toto chladné mezidobí, v přílišném náhlém teple naraší a opět upadají do sekundární dormance. Vernalizace probíhá u chladnomilnějších druhů při 0 - 4 °C, u teplomilnějších asi při 10 °C (D. binata, D. filiformis, D. regia).
Příspěvek byl upraven (11.11.2003 13:36)
Rosťa Kracík
rosta_kracik@volny.cz
www.kraca.estranky.cz
Skype: kraca.73