V Trifidu 2008/1 na straně 11-13 je článek od Miloslava Studničky České jmenosloví v praxi botanických zahrad. Jedná se autorův příspěvek pro konferenci Botanický systém a evidence rostlin v botanických zahradách 22.5.2007 v Praze.
Poutavou formou v něm dr. Studnička popisuje zájem laiků o cizí rostliny a živočichy v BZ a ZOO s tím, že málokoho upoutá jejich vědecké jméno. Lidi lépe stráví informaci o kytce nebo živočichu, když si je mohou pojmenovat ve svém rodném jazyce.
Hodně se zabývá způsobem, jakým se taková jména vytvářejí. Zastává názor, že by se nemělo vždy jednat o suchý překlad vědeckého jména a uvádí několik odstrašujících příkladů.
Také uvádí, že některá česká jména se dobře uchytí, jiná nikdy nepoužijí. Počítá s tím, že se nahromadí "mrtvá" jména, která se použijí jen ojediněle.
Závěrem se věnuje možnostem standartizace českého jmenosloví.
Doporučuji si Trifida půjčit u známých, případně se zastav v Thrakii, tam je u vitríny poslední číslo k nahlédnutí.
Podle mého názoru dává české názvosloví možnost v některých případech použít vhodnější výraz. Například tak před pěti lety se hojně používala "dionea", dnes i zkušení pěstitelé spíše použijí výraz mucholapka. Na druhou stranu "pingikuly" se vždy pěstovaly mnohem méně než tučnice.
Prostě české názvosloví je možnost, čas ukáže které se uchytí a které ne.
Michal