Darwiniana

Čas od času se na mě někdo z pěstitelů obrátí s tím, jestli bych neměl nějakou hlízku australských rosnatek navíc. Snažím se všem vyhovět, leč ve skutečnosti z mé strany zůstane povětšinou jen u slibu: jakmile zatáhne, dám vědět a pošlu / předám. Ti odvážnější se s odstupem několika měsíců nenápadně ozvou, jak to vypadá, vždyť už uběhla sezóna, ti méně odvážní trpělivě vyčkávají, dokud jim nenapíšu, že na ně stále myslím, ale nic se nezměnilo (případně nade mnou už dávno zlomili hůl). Ve skutečnosti však z mé strany nejde o neseriózní záměr, nýbrž o prostý fakt, že prostě nejsem schopen velkou část druhů ve svých podmínkách donutit k zatažení, případně na tuto událost čekám třeba i půl druhého roku. Samozřejmě se již tou dobou nejedná o tutéž rostlinu. Tím nezatažením rozumím fakt, že v průběhu vegetačního období mi z mateřské rostliny obrazí ze stonku pod zemí další rostliny, což jednak omezuje tvorbu většího množství hlízek (namísto toho rostou hned nové rostliny) a samozřejmě mi to zabraňuje přistoupit k odstavení květináče od zálivky. A kdo už párkrát hledal hlízky v subtrátu, ví, že se dají velice snadno přehlédnout (pominu-li ty, které jsou zbarvené hezky do sytě oranžové či červené).
Pro všechny z vás, kterých se to tedy týká, jsem se rozhodl přiložit průkazní materiál, který mi nafotila o víkendu Katka Braunová (děkuji), a ušetřit si tak zdlouhavého vysvětlování. Popravdě jsem moc ani nevěděl, kde toto téma založit. Do Chlubírny se nehodí a za neduh toto nepovažuji. Mně totiž na druhou stranu současný stav, popravdě, vcelku vyhovuje

A nyní tedy již slíbené fotografie:
1/ obrážející D. zonaria


2/ porost D. tubaestylis, kteří si někteří z vás možná pamatují z Výstavy. Ti šťastnější mi z něj brali listy na množení. V kroužku je dokonce plazící se kořen. Poznamenávám, že základem současnému stavu byly pouhé tři hlízky letos na jaře


3/ obrážející D. porrecta. Ještě tak 2–3 týdny a kytku bych odstavil, mateřská rostlina (kousek z ní jde vidět vpravo) je teprve lehce za zenitem.




Upraveno 3 krát. Naposledy upravil Patrik Hudec (03.11.2010 22:41)

1/ 17 měsíců stará D. stolonifera ze semínka. Již druhá generace. Už už skoro zatáhla, ale opět jsem to nestihl.


2/ D. macrantha. Vpravo stonek rostliny, která brzo zatáhne. Mezitím však vyjely další dvě.


3/ porost D. whittakeri založený letos v březnu na jediné hlízce. (pozn.: vlevo dole je opravdu D. tubaestylis)




Upraveno 1 krát. Naposledy upravil Patrik Hudec (04.11.2010 10:01)

A to nejdivočejší na závěr. Někteří možná opět budou pamatovat z Výstavy. V červeném útvaru je již druhá a třetí generace D. stolonifera. No a salát vedle není nic jiného než D. erythrorhiza subsp. squamosa. Tady už generace nerozliším, stále rostou nové a nové rostliny – poslední dvě jsou v modrém kolečku. Jak stolonifera tak erythrorhiza mají původ v jediné hlízce z konce jara. Pro úplné zmatení nepřítele dodám, že dole je rovněž squamosa (vůbec si nejsou podobné) – druhá generace, zelené listy té první ještě vyčuhují – podotýkám stejný květináč, stejná doba zasazení. Tedy vše identické, přesto si jsou natolik rozdílné.

No to je nádhera! Jen tak trochu mimo téma...mohl bys mi Patriku prosím podrobně prozradit jak je pěstuješ?