Do té doby jsem moc masožravých rostlin neviděl a bylo to pro mě úplně něco nového. Zíral jsem na ty bizardní tvary a barvy nejméně hodinu, okamžitě jsem chtěl taky alespoň jednu mít. Nejvíc mě okouzlily Sarracenia leucophyla. Avšak u stánku s MR mi řekli, že ty dlouhé nemají. Trochu zklamaný jsem se koukal po jiné masožravce. Moc velký výběr tam neměli, pouze pár mucholapek a rosnatek kapských a pak ještě jednu špirlici Sarracenia purpurea ssp. venosa. Nebylo co řešit.
Po dvou letech mé péče se změnila k nepoznání. Z pěkně červené rostliny se stala zelená, která sotva přežívala o několika malých láčkách. Vůbec jsem nevěděl jak se o ni starat. Několikrát jsem ji úplně spálil na sluníčku, jindy jsem ji zapomněl zalít, prostě hrůza. Nyní se velice divím, že to vydržela. Pak se mi dostala do rukou kniho o MR, ve které jsem si přečetl co a jak. Přendal jsem purpurovku na západní okno, a pak se už jen koukal jak pěkně roste.
Naprosto mě uchvacovala souhra barev, bizarnost láček, důmyslnost pasti,.... Prostě celá rostlina mi připadala jako z jiného světa a to mě fascinovalo. Hrozně rád jsem ji chytal mouchy, každý měsíc jsem ji několikrát krmil. Nyní to krmení budu muset omezit, jelikož se z ní stal pěkný cvalík. Vždy mě pobavily udivené obličeje kamarádů, kteří mě viděli, jak do láček strčím i prst!
Tak takhle vypadal můj otesánek, když byl ještě štíhlý. Tato fotka je stará asi 3 roky a novější bohužel nemám.
Na tomto obrázku je jedna z dceřiných rostlin mojí purpureovny, kterými jsem nyní zavalen. Každý rok z ní oddělím 3-5 takovýchto rostlin.
Svou purpurovku pěstuju ve směsi rašeliny + perlit + křem. písek v poměru cca 3 : 1 : 1. Přes léto vyndávám všechny své sáry ven, do fóliovníku aby chytly barvu. A přes zimu bohužel musím volit mezi parapetem v obývacím pokoji pod kterým je radiátor nebo na stinnou verandu kde je sice chlad ale zas tam není světlo.
Letos mi poprvé kvetla! I přes to, že zimovala na radiátoru.
Sarracenia purpurea ssp. venosa je překrásná, vděčná rostlina.
