V tomto článku bych se chtěl zabývat nároky láčkovek na substrát. Předem upozorňuji, že nejsem biolog ani botanik, jen pouhý pěstitel, a tak se v následujících řádcích může klidně vyskytnout nějaká chyba či nesmysl, za který se předem omlouvám. Zároveň Vás prosím, abyste mi v takovém případě poslali e-mail na sula@rps.cz a já článek velmi rád opravím a poučím se od zkušenějších pěstitelů.
Požadavky na substrát:
Základním problémem substrátů pro láčkovky je dosáhnout vzdušné a lehké půdy, kterou mohou citlivé kořeny láčkovek lehce prostupovat a dýchat. Půda musí také splňovat další požadavky; především nesmí být přemokřená ( kořeny mohou začít hnít, což se projevuje černáním stonku, ale to je už většinou pozdě a tak zbývá jedině nařízkovat zelenou část stonku ), ale zároveň je důležité, aby byla půda stále vlhká. Také musí být chudá na dusičnany a další živiny, které narozdíl od běžných domácích květin láčkovkám ubližují ( "příroda vyvinula láčkovkám láčky pro doplnění dusíku a ostatních prvků z kořisti, neboť rostou na velmi chudých půdách, a tak kořeny k tomuto účelu ani nejsou vybaveny"). Láčkovkám vyhovuje neutrální až kyselé pH. Jelikož láčkovky nesnáší přesazování, půda by měla mít stále stejné vlastnosti i po několika letech a nesmí se rozkládat či dokonce hnít.
Jednotlivé složky:
Základními složkami používanými pro substráty láčkovek jsou:
- živý rašeliník (Sphagnum moss)
- rašelina (Sphagnum peat moss)
- polystyrenová drť
- dřevěné uhlí (charcoal)
- perlit (perlite)
- vermiculit (vermiculite)
- kůra stromů (tree bark)
- kořeny kapradin
- kokosové vlákno (coconut fiber)
- keramzit (Hydroton)
živý rašeliník (Sphagnum moss)
Existuje spousta druhů rašeliníků, nejznámější je Sphagnum palustre. Rašeliník není nikdy celý živý. Spodní část je vždy odumřelá a živých je pouze několik centimetrů od vrcholu. Stěny buněk rašeliníku fungují jako výměníky iontů. Rychle absorbují kationy jako je vápník, hořčík obsažené ve vodě a uvolňují vodíkové ionty. Tím dochází k čištění vody, ve které se rašeliník nachází. Obsahuje mnoho organických kyselin a jeho pH je tedy vysoké (kyselé). Je většinou základem každého substrátu. Jeho výbornou vlastností je, že má fungicidní účinek (působí proti vzniku plísní). Výborně zadržuje vodu (asi 10ti násobek své hmotnosti), je velice vzdušný a nerozkládá se ani po delší době. Pro horské druhy láčkovek se často doporučuje jako substrát čistě živý rašeliník. Používá se také jako indikátor vlhkosti, jelikož při malé vzdušné vlhkosti bledne. V teplých (zhruba nad 30°C - záleží konkrétně na druhu) a vlhkých podmínkách však rychle odumírá a následně hnije, což může láčkovku zahubit. Existuje také červený rašeliník, který je výborným indikátorem kyselosti prostředí. Obsahuje pigment "sphagnorubin", který mění barvu od černé (zásadité prostředí) přes zelenou a růžovou až k červené (kyselé prostředí). Běžný rašeliník vyroste cca 10cm za rok, ale jsou známé druhy, které vyrostou i o 40cm např. Sphagnum cuspidatum a S. subnitens.
V okruhu pěstitelů MR se traduje, že živý rašeliník lze použít i jako substrát pro špirlice a dokonce v něm prý rostou lépe, než v substrátech rašelinových. Můžete ho sehnat v přírodě kolem jezírek, či potoků v lese, nebo objednat u ČSPER (http://www.masozravky.com), Fyto Reidl (http://www.volny.cz/fytoreidl) nebo Fox CPG (http://mujweb.atlas.cz/veda/foxcpg).
rašelina (Sphagnum peat moss)
Rašelina vzniká rozkladem rašeliníku za nepřístupu vzduchu v prostředí, které je chudé na dusičnany. Pokud jedna z těchto podmínek není splněna, nedochází ke vzniku rašeliny, ale ke vzniku humusu. Rašelina je slabě kyselá, dobře zadržuje vodu. Je však poměrně těžká a neprovzdušněná. Používá se jako přídavek do substrátů u těch druhů láčkovek, které mají raději těžší substráty (nížinné druhy) v kombinaci se složkami zlehčujícími a provzdušňujícími půdu. Stejně jako u živého rašeliníku platí, že nesnáší vysoké teploty a při kombinaci velkého tepla a vlhka může začít hnít.
K sehnání je v každém obchodě se zahrádkářskými potřebami.
kůra stromů (tree bark)
Kůra stromů se používá pro zlepšení drenáže (vzdušnosti) substrátů u láčkovek. Při používání však buďte opatrní, neboť všechny kůry stromů se pro tento účel nehodí. U nás se běžně používá dubová kůra, která je velice odolná díky vysokému obsahu tříslovin - tanin (cca 10%). Dubové dřevo ve vodě nehnije - používá se na vodní stavby (v zahraničí se téměř nepoužívá, neboť tam je dubová kůra velmi drahá a najít dospělý dub je vzácnost). Dále lze použít kůru z borovice (rychleji se rozkládá - cca 6-10% taninu podle druhu) či jedle (je na tom o něco lépe než borovice - cca 10% taninu). V zahraničí se používá také sekvojová kůra (RedWood bark), která je odolnější a rozkládá se pomalu, je však také drahá.
U nás se dá sehnat velice kvalitní kůra v lékárně ( je však jemně drcená , ale dá se použít ).
POZOR!!! Některé kůry obsahují spoustu roztočů a parazitů, které mohou rostlinu zahubit. Pokud tomu tak je musíte kůru sterilizovat. Sterilizaci lze provést namočením kůry ve vodě a vložením do mikrovlnné trouby, nebo vložením kůry do hrnce, nalitím malého množství vody a uzavřením hrnce pokličkou. Kůru pak několik minut necháme povařit. Důležité je dát co nejméně vody, neboť tanin se ve vodě rozpouští a snižuje se tak doba životnosti kůry.
kořeny kapradin
Stejně jako kůra stromů se používá k provzdušnění substrátů. Má pH kolem 6 a skvělou vlastností je, že s vodou tvoří kyselý roztok velmi dobře neutralizující zásadité složky v substrátu. Používají se zejména kořeny kapradin rodu Osmundaceae. Z našich kapradin lze použít např. kořeny osladiče.
Bohužel se u nás nedají koupit.
perlit (perlite)
Je to velice lehký, pórovitý přírodní vulkanický minerál vznikající tavením křemičitanů a dalších příměsí. Z větší části je tvořený oxidem křemičitým (cca75%), oxidem hlinitým (cca 12%), oxidem draselným(cca 5%), oxidem sodným (cca 4%). Většina složek je zásaditých a proto se ve větší míře nehodí do substrátu rostlin, vyžadujících kyselý substrát (utricularia,byblis). Postupem času se rozpouští a uvolňuje látky do substrátu, kde se hromadí, což může být pro láčkovky nebezpečné.
Dá se běžně sehnat v zahrádkářských potřebách.
kokosové vlákno (coconut fibre)
Je to přírodní materiál, má pH 5-7. Vyrábí se drcením kokosových skořápek. Dobře zadržuje vodu. Díky podobným vlastnostem jako živý rašeliník a rašelina je vhodný jako jeho náhrada (velmi pomalu se rozkládá a nehnije). V poslední době je to hojně používaný materiál. Před použitím je dobré ho nastříhat na menší kousky velké tak asi 3cm a namočit do vody na několik dní. U nás se dá koupit např. pod názvem Lignocel (ten je ovšem jemně rozemletý a moc se nehodí). Případně pod názvem kokosové vlákno se dá koupit podestýlka v potřebách pro zvířata. Já ji sehnal v Hornbachu v Brně 200g/51Kč.
dřevěné uhlí (charcoal)
Slouží k celkovému zlepšení vlastností substrátu. Váže na sebe přebytky chemických látek (např. při přehnojení, či kontaminaci) a zlepšuje cirkulaci vzduchu v substrátu.
Dá se sehnat v každém supermarketu pod názvem "dřevěné uhlí pro grilování".
vermikulit (vermiculite)
Vermikulit je minerál - hořečnato-hlinito-železitý silikát (phylosilikát), který se podobá slídě. Po jeho zahřátí dochází k exfoliaci - kapičky vody uvnitř minerálu se mění v páru, expandují, a dochází ke zvětšení objemu vermikulitu.V tomto stavu se pak prodává. Vermikulit samotný obsahuje draslík, hořčík a další prvky. pH je 7-9. Bohužel vermikulit nemá dlouhou životnost a rychle se rozpadá na drobné plátky. Pro dlouhodobější pěstování láčkovek se tedy nehodí.
keramzit (Hydroton)
Keramzit je pórovitý materiál vznikající expandováním jílů při vysoké teplotě. V zahraničí se prodává pod názvem HYDROTON. Používá se často jako drenáž na dně květináčů. Je to velice stabilní materiál, dobře zadržující vodu. Používá se také jako jedna ze složek do anorganických substrátů láčkovek.
Při míchání volíme velikost částic jednotlivých složek substrátu podle mohutnosti kořenů. Pro slabší kořínky volíme menší velikosti, zatímco pro silnější kořeny lze použít větší kusy. Vyvarujeme se používání složek rozdrcených na jemný prášek, neboť nám vytvoří špatně prodyšný, kompaktní substrát. Do čerstvě namíchaného substrátu láčkovky, zásadně nesázíme. Necháme substrát tak týden ve vitrínce se zvýšenou vlhkostí stát ve vodě a pozorujeme, zda nám neplesnivý např. dubová kůra ( což se mi v poslední době velmi často stává s kůrou z lékárny a tak ji vynechávám ). Substrát nám po týdnu nabere tu správnou vlhkost a můžeme začít sázet. Podle zkušeností pěstitelů MR je v podstatě láčkovkám jedno v čem rostou pokud substrát splňuje výše uvedené podmínky. Mnoho pěstitelů, kteří se setkali s láčkovkami v přírodě zjistilo, že se vyskytují tam kde by je vůbec nečekali v poměrně komapktních půdách bohatých na jíl s pískem nebo dokonce zachycených na skalách ve štěrbinách téměř bez obsahu organického substrátu atd.
