Vzhledem k tomu, že bydlím v panelovém domě, kde pro MR nepanují zrovna ideální podmínky, rozhodl jsem se je pěstovat pod umělým osvětlením. Tento článek vznikl především jako reakce na články dříve již uveřejněné v Amatérském pěstování MR č. 2, v nichž se autoři se čtenáři dělili o své zkušenosti. Protože mé zkušenosti jsou odlišné, sepsal jsem je a dovoluji šije předložit i Vám.
Vitrína, ve které MR pěstuji, má rozměry 90 x 40 x 40 cm. Pro zajištění dostatku světla jsem pro osvětlení použil dvě fialové 20 W zářivky se speciálním označením, že jsou vhodné pro rostliny (OSRAM - L18 V/77 FLUORA, lze je už běžně sehnat ve specializovaných prodejnách) a jednu bílou 40 W zářivku. Ukázalo se, že je to osvětlení dostatečné pro většinu rostlin, i když ještě zdaleka nedosahuje intenzit přirozeného slunečního světla. Protože mám ve vitríně převážně rostliny pocházející z tropů, délka dne je po celý rok nastavena na 12 hodin. Rostliny pěstuji v čisté rašelině; vzhledem k nedostatku místa používám květináče 6x6 cm, i když by určitě bylo lepší používat větší nádoby, v nichž má větší množství substrátu kvalitnější stabilitu chemického složení. Rostliny zalévám vždy spodem, a to běžnou vodovodní odstátou vodou s trochou rašeliny. RVV je obvykle přes 99%. Zimní teploty jsou stálé, pohybují se kolem 22° C, letní pak jsou v rozmezí 24° - 30° C a v noci okolo 22° C. Lepší by byly celoroční teploty s průměrem 20° - 22° C, ale zajistit je v panelovém domě je v podstatě nemožné. Finanční náklady na provoz tohoto zařízení činí 80 Kč měsíčně (po zdražení elektřiny v červnu 1995).
Ve vitríně mi zatím rostou všechny druhy MR s jednou výjimkou. Tou je rosnatka Drosera indica, které se v těchto podmínkách vůbec nedaří a já nejsem schopen říci proč. Běžné druhy rosnatek jako např. D. capillaris, D. capensis nebo D. dielsiana zde rychle rostou a často i kvetou, ale i vzácnějším druhům se daří dobře. Třeba rosnatky D. madagascariensis a D. coccicaulis mi vykvetly již za přibližně 4 měsíce od vyklíčení a D. esmeraldae dokonce za 3 měsíce. Některé rostliny, např. D. binata, v těchto podmínkách sice rostou rychle, ale tvoří velmi tenké a poléhavé listy. Zajímavé je, že D. filiformis, ač by měla mít podobné nároky jako D. binata, roste pod umělým osvětlením mnohem lépe než ve vitríně na slunci. Zcela u okraje vitríny, kde je osvětlení nejméně intenzivní, pěstuji také stínomilné rosnatky. D. adelae má pěknou červenou barvu a roste velmi rychle, D. schizandra roste zhruba stejně, jako když je u okna a přistíněná. Jen D. prolifera zde roste hůře; patrně je pro ni osvětlení příliš intenzivní. Nejnověji tu zkouším D. petiolaris, která, zdá se, poroste bez problémů. Z rostlin jiných rodů pěstuji pod umělým osvětlením mucholapku podivnou (D. muscipula), láčkovici australskou (Cephalotus follicularis), tučnici Pinguicula x Sethos, bublinatku Utricularia sandersonii a nejnověji také Byblis liniflora. Všechny tyto rostliny rostou zatím bez problémů, B. liniflora zde ale roste výrazně pomaleji než na slunci. Nevýhodou tohoto způsobu pěstování je, že rostliny jako D. capensis, D. spatulata nebo mucholapka (Dionaea) nejsou vybarveny tak pěkně, jak je to obvyklé při pěstování na slunci. U jiných rostlin (D. madagascariensis, D. esmeraldae) je zbarvení v podstatě stejné jako při pěstování za plného oslunění; D. adelae pod umělým osvětlením získala dokonce hezčí vybarvení než při pěstování na denním světle. Další nevýhodou tohoto pěstebního způsobu je pomalejší růst některých rostlin, i když se to týká jen omezeného počtu druhů, které vyžadují skutečně velmi intenzivní osvětlení (např. B. liniflora). Zvýšení světelné hladiny (přidáním dalších zářivek nebo zmenšením vzdálenosti zářivek od rostlin) by asi vedlo k odstranění těchto nevýhod.
Domnívám se, že umělé osvětlení je výhodná metoda pro pěstování MR, zejména v místech, kde podmínky pro pěstování na slunci nejsou dobré.
