Jedním z paradoxů který charakterizuje mucholapku podivnou je skutečnost, že za okny a ve sklenících po celém světě rostě mnohonásobně více exemplářů, než kolik jich přežívá v přírodě. Tento smutný fakt může být na druhou stranu jasným dokladem toho, že se jedná o rostlinu snadno pěstovatelnou a pěstiteli oblíbenou.
Mucholapku lze pěstovat v různých podmínkách. Ve venkovním rašeliništi (byly učiněny i nepříliš přesvědčivé pokusy s celoročním pěstováním venku), nebo „trojpolním“ systémem ve skleníkových latifundiích. Vzhledem ke smyslu této rubriky se však zaměřím na požadavky mucholapek při pěstování v bytě.
Řadu let jsem mucholapky pěstoval na stejném tácu a stejném okně společně se subtropickými nezatahujícími rosnatkami (Rl). Celkové pěstování je tedy analogické tomu, co jsem již napsal ve druhém díle právě o těchto rosnatkách.
Mucholapka vyžaduje bohatou zálivku do misky. V porovnání s rosnatkami jí však vadí, když její kořeny příliš zasahují pod hladinu spodní vody. To znamená situace, kdy je v misce příliš mnoho vody a květináče jsou příliš nízké. Při hledání optimálních podmínek se mi ukázalo, že je nejlepší udržovat hladinu vysokou do jednoho centimetru a dopřát mucholapkám květináč alespoň 8cm vysoký. Ve stejně objemných květináčích při výšce 5cm rostou rostliny výrazně pomaleji. Já používám květináče o výšce 9cm. Na kvalitu vody je mucholapka mnohem méně náročná, než rosnatky. Poměrně dobře snáší i středně tvrdou vodu. Na druhou stranu je citlivější, než např. špirlice (Sarracenia).
Jako substrát je možné používat rašelinu s příměsí písku, který se zdá být velmi významnou složkou. Směs mícháme v poměru 4:1 - 2:1 ve prospěch rašeliny. Poměr je nutné vyzkoušet podle kvality používaného písku. Do substrátu je možné přidávat i hrubozrnný perlit.
V pokojových podmínkách je nutné dopřát mucholapce maximální možné oslunění, tzn. jižní, východní nebo západní expozici. V případě venkovního pěstování přes léto však rostliny mírně stíníme. Problém nastává v zimních měsících, kdy je krátký den a navíc bývá dlouhodobě zataženo. Tento nedostatek světla je pro subtropické rostliny nepřirozený a bohužel mueholapka jej poměrně špatně snáší. Rostliny pak bývají zesláblé a vytváří jen omezené množství špatně vyvinutých listů. Zejména v zimě je tedy dostatek světla nezbytný.
mucholapka podivná (Dionaea muscipula) květní stvol (kresba Z. Žáček)
Díky tomu, že mucholapka nemá žádné slizem obalené tentakule jako rosnatky, neodpařuje ze svých listů tolik vody. Proto je odolnější vůči nižší vzdušné vlhkosti (RVV) a výkyvy RVV snáší mnohem lépe, než rosnatky. Optimální je 50 - 70% RVV. Pěstování v uzavřených vitrínách tedy v žádném případě nedoporučuji. Jednak z důvodu dostatku světla a jednak z důvodu zbytečně vysoké vlhkosti.
Rozmnožování mucholapek není složité, nicméně přináší řadu úskalí. Zejména tehdy, chceme - li získávat rychle velké množství potomstva. Rostliny můžeme množit buď vegetativně, nebo generativně přes semena. Nejsnadnějšími způsoby vegetativního rozmnožování je dělení trsů a „dopiplávání" drobných rostlinek, které vytvářejí některé dospělé rostliny na květních stvolech. V čem jsou ona úskalí? V případě, že se vaše rostlina rozhodne kvést, mohlo by se zdát, že vás čekají žně. Budete mít semena, na květním stvolu se vytvoří mladé rostlinky a dospělá rostlina se vlivem kvetení rozdělí do trsu. Ano, toto vše s sebou kvetení přináší. Jenže... Pokud nám za to konkrétní rostlina stojí, je dobré z několika důvodů kvetení zvážit. Zejména proto, že se kvetením mucholapky vysilují a pokud není rostlina v dostatečné kondici nemusí toto vůbec přežít. V případě slabších rostlin tedy celé květenství odstřihneme hned, jak se objeví. Mladé rostlinky vytvořené v paždí listenů stvolu odlomíme, nebo odřízneme a pokládáme na povrch rašeliny, kde zakoření. Po odkvětu se vysílené rostliny zpravidla rozdělí na trs drobných neduživých rostlinek, které je možné po půl až jednom roce rozdělit a dopěstovat v další květu schopné srostliny. Co se vlastních květů a tvorby semen týče, pak bychom neměli zapomínat na to, že muchalapka podivná je rostlina cizosprašná a ke zdárnému opylování potřebujeme druhou, nepříbuznou rostlinu. Opylování vlastním pylem je v některých případech úspěšné. Zejména u rostlin, které už vznikly křížením jen minimálně příbuzných rostlin. V případě samoopylení je však množství získaných semen nižší a i životaschopnost semenáčků bývá negativně ovlivněna. Lepší je tedy opylovat rostliny nepříbuzné. Semena dozrávají přibližně po 3 - 4 týdnech po odkvětu. Semena zabalíme do vlhké vaty a umístíme je na 4 týdny do ledničky do teploty 0 - 5°C. Po 4 týdnech takovéto chladové stratifikace vykazují semena nejvyšší klíčivost (až 95%). Semena navíc neskladujeme, jelikož velmi rychle ztrácejí klíčivost. Stratifikaci i následný vysev provádíme ihned. Poté, co semena vyndáme z lednice, vyséváme je na povrch substrátu pro dospělé rostliny. Semena klíčí po dalších 3-4 týdnech. Výše popsané metody jsou výsledkem řady pokusů mé matky i mé osobní, které slibují maximální efektivnost rozmnožování.
Vzájemným opylováním zajímavých jedinců můžete v krátké době získat zajímavé rostliny s novými vlastnostmi. Mucholapka je tedy vděčná rostlina, která vám přinese radost v mnoha směrech.
