Chramst!
Víte, že Darwiniana je tu pro vás už od roku 1991?

elektronická verze časopisu Trifid - vydává Darwiniana

Hledání v článcích
Bozi Dar
rubriky slovník autoři download ankety nastavení
<<  Leden  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31    
Redakce
Redakce
Připomínky pište do
diskuze
Tento časopis běží na
phpRS
WebArchiv - archiv českého webu

WebArchiv - archiv českého webu

Rosnatky z australského deštného lesa

21. 07. 2008
Jan Fiebinger
rostliny Zdroj: Trifid 2003/3 (Mirek Zacpal)

Tato skupina rosnatek zahrnuje tři druhy: D. adelae, D. prolifera a D. schizandra. Dalo by se říci, že je tu ještě jedna varieta, a to u D. adelae. Jedna je s bílým květem a druhá s červeným. Tohle ale ostatně většina z vás ví. Cílem mého článku nebude odborný referát. Jde mi spíše o to, podělit se s vámi o mé zkušenosti s pěstováním těchto rostlin.
V jednom ze starších čísel TRIFIDa jsem psal o pěstování D. prolifera. No jo, to byly časy. Tenkrát mi ještě rostly. Dokud jsem je neupekl na odpoledním, červencovém slunci. Samozřejmě, že ne schválně. Myslím, že další průběh není třeba popisovat. Každý z vás si jistě dokáže obrázek udělat sám. Už pouhý fakt, že se člověk půl roku piplá, aby tři rostliny rozmnožil na šedesát jedinců, no a pak stačí hodinka a je po nich. Některé jsem "zachránil". Dočasně. Žily až do konce srpna...



S jistotou mohu konstatovat, že tato skupina MR je, alespoň pro mě, jedna z nejnáladovějších. Jsou časy, kdy krásně rostou a jsou časy, kdy si řeknou, že neporostou a vy s tím nenaděláte vůbec nic. Prostě uhynou. Podle mých zkušeností je asi nejsnadněji pěstovatelnou rostlinou této skupiny D. adelae. Ta si spokojeně roste ve vitríně na plném výsluní a nijak jí to nevadí. Ba právě naopak. Čím více slunce, tím je hezčí a nádherně se vybarví. Listy jsou dlouhé, poměrně široké a hlavně pevné, poseté třpytivými tentakulemi. V zimním období, kdy na ně nedopadne ani jeden sluneční paprsek, jsou pokleslé, zelené jak brčál a slabší až chabé kondice. Z toho lze usoudit, že snášejí spíše slunce, než stín (ale všeho s mírou).

14
D. adelae, schizandra a prolifera (kresba z archivu „T“)

D. schizandra se v podmínkách na pěstování trochu liší. Té nevadí polostín, v němž se krčí za vyššími rostlinami (D. adelae). Pěstuji tyhle rosnatky umístěné ve vitríně společně s D. adelae a láčkovkami. Z toho plyne, že jim dopřávám pravidelné mlžení. Tváří se celkem spokojeně, až tedy na pár jedinců. Těm se u mně prostě nelíbí. Přes zimu mi rostliny „krásně" stagnovaly, tj. téměř zastavily růst. Cca 3 - 4 listy za zimu. Jakmile na ně vykouklo březnové sluníčko, panečku, to bylo změn! Jak ve velikosti a vzhledu, tak i v rychlosti růstu. Je nádherné pozorovat, jak se předhánějí v růstu.

Nyní pár rad pro začátečníky, kteří by si chtěli tyhle „pralesní princezny" vyzkoušet pěstovat. U D. adelae používám květináče o rozměrech 6 x 6 a myslím si, že pokud budou větší, tak se vůbec nic nestane. Jako substrát používám čistou rašelinu s trochou křemičitého písku. Pro lepší estetiku a přírodnější dojem (samozřejmě i kvůli fungicidním účinkům) jsem na povrch přidal živý rašeliník. Rostliny si jím bez problémů prorůstají a celek působí opravdu dobrým dojmem. Pokud to není nutné, tak je vůbec nepřesazuji. Dělám to z toho důvodu, že si přelézají kořeny z jednoho květináče do druhého a přitom velice dobře odnožují. Někdy mi tímhle způsobem během své cesty vytvoří dvě i tři nové rostlinky. Pokud se přece jen pustím do jejich přesazování, pak vždy zatlačuji kořeny dolů a zmíněný efekt není tak velký. Rosnatky druhu D. schizandra pěstuji úplně stejně, ale bez rašeliníku. Taktéž je moc nepřesazuji. I ony mi velice dobře odnožují. Moje základní rostliny připomínají hibernakula nějaké tučnice s jedním zvadlým listem. Ale jejich živé kořeny vytvářejí jednu rostlinku za druhou. Kvůli vzhledu bych je tedy nejraději vyhodil, ale díky jejich produkci ne. Ze dvou rostlin se mi během jednoho roku podařilo namnožit přes 15 nových rostlin. Někdo si možná řekne nic moc, ale zkuste jim otrhat listy nebo kořeny. Někdo s větší zkušeností to takhle určitě provádí. Já jsem se rozhodl pro méně drastický způsob množení. Samozřejmě je tu kultura in vitro, díky které si těchto rostlin můžeme dopřát třeba milión, ale asi málo z nás si bude tímto způsobem doma rozšiřovat sbírku. Na to je potřeba dost znalostí, nějaké to vybavení a hlavně hodně zkušeností. Jeden můj kolega mi způsob této metody vysvětlil. Nejedná se o nic moc složitého, ale může jít o dost puntičkářskou práci.
Přeji vám hodně úspěchů, ale taky neúspěchů, protože na těch se nejvíc naučíte. Velice bych uvítal, a jistě nejen já, nové nápady a inspirace.


komentáře (2) - poslat mailem - vytisknout článek | Zdroj: Trifid 2003/3 (Mirek Zacpal)


Darwiniana Všechna práva vyhrazena. Použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem společnosti Darwiniana. Přímé odkazy na obsah jsou povoleny jen s uvedením zdroje. © 1991-2013 Darwiniana Darwiniana