Hodně lidí bojuje (a to i oficiálně) proti týrání přírody člověkem, když mnozí jiní téhož druhu vyloženě úmyslně přírodě ubližují!
Já bych chtěl dnes psát takříkajíc obráceně. A to tak, že o týrání člověka - tedy mé osoby přírodou v podobě démona a noční můry jménem Nepenthes.
Asi před dvěma lety jsem obdržel darem malou rostlinku. Je to takový hybrid pro začátečníky (byla tam cedulka allata, ale věřte jim, že?), ale dotyčného stál 200 Kč, měl 10 cm a tři roztomile malé láčky. Láčky zářily zdravím a vitalitou - leč pouze týden. Zhnědly, uschly a tím to všechno začalo...
Protože jsem se doposud zabýval převážně špirlicemi, které se dají pěstovat venku, byla pro mne tropická, hybridní láčkovka španělskou vesnicí. Začal jsem úporně shánět veškeré informace na Internetu. Na jejich základě se stala spousta věcí, které se Vám budu snažit popsat.
Rostlinka rostla do krásy - čili bytelnosti, byla zdravá a vitální - leč netvořila láčky. Ba ani úponka se na konci listové čepele se neprodlužovala. Obecně jsem si vzal za své, že musí mít taková láčkovka "prádelnu". Začal jsem ji proto zavazovat do igelitového sáčku - bez úspěchu. Jal jsem se tedy rostlinku přesadit, což se mi zdálo (tehdy) jako dobrý nápad vzhledem k dodávce živin (dnes již vím, že ono přesazení mělo výrazný efekt při růstu, takže dnes je rostlinka již metrová!). Přesné složení substrátu si nepamatuji, ale vím, že tam byla drcená smrková kůra, rašelina, drcený polystyrén, nastříhaný molitan, rašeliník a (asi) trocha písku. Rostlinka chytila druhý dech! Hurá, jásal jsem posléze, neboť každý z listů se zdvojnásobil, a to jak do délky, tak do šířky i masy. Ale ... láčky nikde! Co teď?!? Přišla rada e-mailem: malinkaté igelitové sáčky a do nich nastříhat rašeliník a zvlhčit ho dešťovkou a "napíchnout" na konec každého z listů a průběžně dovlhčovat rozprašovačem. Takto na pohled ošklivé roští zelo hrůzou v mém obývacím pokoji přes půl roku. Nutno říci, že mezi tím jsem nenásilně zkoušel měnit stanoviště kvůli světlu a střídavě zkoušel rostlinku zavěšovat ke stropu, nebo ji stavět na zem (blíže či dále od topení) i takto "opytlíčkovanou" láčkovku jsem celou balil (střídavě - tedy občas) do velikého "igeliťáku"... Takže měla vlhko, teplo a světla od východu slunce do západu. A co byste řekli?!? Správně! NIC!!!
Ani jediný náznak prodlužujícího se řapíku, natož začínající láčky!
Mé zoufalství nabíralo na síle! Až jednoho dne na začátku jara jsem milou láčkovku vzal a odnesl ji do skleníku k tátovým kaktusům. Protože se má s kytkami mluvit, postavil jsem ji na zem do hluboké podmisky (aby měla dost vody a já k ní minimálně měsíc nemusel) a řekl jí doslova: "Teď ukaž co umíš, potvoro! Přes léto Tě nechci ani vidět a v listopadu Tě hodím na hnůj!" Nutno podotknout, že za celé léto nepoznala přímý paprsek slunce a ve skleníku při zemi je poněkud chladněji - i když v srpnu tam bylo na přímém slunci kolem 40°C . Nechal jsem ji tedy na pospas osudu bez jakéhokoliv "igeliťáku" takže pozbývala jakoukoliv "uměle" vytvořenou vlhkost.
V srpnu letošního roku se má trýzeň a stesk rázem vytratily - má rostlinka nasadila na láčky, a to hned na dvě! Jásal jsem neskrývanou dětinskou radostí! S blížícím se podzimem (kytce jsem se už omluvil a slíbil, že na hnůj nepůjde!) jsem si uvědomil, že pokud ji budu muset přezimovat, tak jedině zase opět u nás v obýváku. Dostal jsem nápad (neboť má rostlinka měla již 0,5 m a dvě malé odnože), že si vyprosím od firmy rozvážející pitnou vodu do sodobarů jednu prasklou prázdnou láhev a v ní, že mi zimu přečká. Volba to byla výborná , rostlince (tedy rostlinkám) se velice daří a láček bude do jara více! Jenže už zakrývá celý prostor 16 1 láhve a proto budu muset již v příštím roce chtě nechtě zbudovat malý skleníček. Pro odnože bude „flaška44 ještě dobrá, ale mateční rostlinu bych musel zmlazovat, a to se ještě bojím. Pokud bude skleníček stát v jiné místnosti než je obývák, tak bude třeba dosvěcovat, takže mne čeká ještě spousta problémů, ale láčky již mám a myslím, že zaslouženě. No posuďte sami.
N. alata foto1
N. alata foto2
