Kdy a jak jste se dostal k masožravým rostlinám?
Došlo k tomu pozvolna, plíživě, nenápadně a v několika souvislostech:
1. Už od ZDŠ mě hodně zajímala příroda. První MR, kterou jsem kdy viděl, byla "rosnička" (D. rotundifolia L.), jak se jí na Českomoravské vrchovině (okres Havlíčkův Brod) místně říká. Chodil jsem ji sbírat s dědou jako úplně malý kluk. Děda se v příloze tehdejšího Rudého práva "Haló sobota" dočetl o jejích blahodárných léčivých účincích a brával mě s sebou na jednu lokalitu, kde věděl, že roste. Já byl tehdy malý kluk, ale dodnes vzpomínám na rašeliniště protkané stružkami vody s ohromnými kopci rašeliníku, v němž se červenaly spousty rosnatek. Děda je sbíral, sušil a dělal si "rosničkový" čaj jako prevenci proti kornatění tepen, solidnímu odkašlávání apod. Děda, otec mého otce, byl kameník, ale přírodu měl rád a skvěle ji empiricky znal. Byl její vynikající pozorovatel a mnohé o ní se uměl dozvědět úpně sám a nezávisle na jakýchkoliv vyčtených vědomostech. Podle mého otce údajně masožravou schopnost rosnatky odpozoroval zcela sám a nezávisle na oficiálních ústních či literárních pramenech. Dobře kreslil a brilantně vycpával zvířata, takže mu nimrodi nosili nejrozmanitější živočichy, které si chtěli zachovat jako trofeje. Dodnes vzpomínám na vycpaniny nejrůznějších živočichů pózujících v chalupě dědy a babičky na almarách, ale i na samostatných podstavcích zavěšených na zdech - na sovy, dravé ptáky, lasici hranostaje v zimním odění, ledňáčka atd. Jeho vliv na můj zájem o přírodu je zřejmě nejen přímý, ale zakódovaný i dědičně.
2. Mnohem později, v době studií na zdravotní škole, kdy už jsem měl o přírodu vyhraněný "vědecký" zájem, vyšla v edici nakladatelství Academia "Naší přírodou" kniha RNDr M. Studničky "Masožravé rostliny". V té době jsem se už zdaleka neomezoval na mechanické biflování "všech druhů živočichů a rostlin" tohoto světa z taxonomických a systematických hledisek. Stále více jsem se zajímal o podstatu života jako takového. Co je život? Tyhle otázky mě vedly k intenzivnímu samostudiu genetiky, anatomie, fyziologie, ekologie, biochemie, evoluce, neurobiologie a mnoha jiných oborů jak říše živočišné, tak i rostlinné, biologii člověka v těch aspektech nevyjímaje. Zaměřoval jsem se na základní atributy života - pohyb, dráždivost, dědičnost, rozmnožování atd. Stále více mi nedával spát jeden fenomén: složitost a proměnlivost životních forem a jejich rafinovaná účelovost strukturální a funkční. Stále víc jsem se sám sebe ptal, zda něco tak komplikovaného může vznikat pouze na základě prostých nahodilých zákonitostí, o nichž jsem se dočítal ze studijních materiálů. Pořád víc jsem získával dojem a téměř přesvědčení, že tuto účelovost živých ústrojenců rozhodně nelze uspokojivě vysvětlit pouze na základě počtu pravděpodobnosti, crossing overu, segregace chromosomů, Oparinových koacervátových kapiček, mutací na všech úrovních, selekce, Darwinovy evoluční teorie atp. Náhle jsem se ocitl ve sférách "Boží vůle". Prostě jsem narazil na Boha. Cožpak právě tahle okatá účelovost biologických struktur není jasným důkazem o Jeho existenci? Protože jsem ale spíše vědeckého než religiózního smýšlení, které mi přináší větší uspokojení, vytvořil jsem si ve snaze přijít té věci na kloub jakousi pracovní hypotézu, kterou jsem si nazval "Princip záměrnosti" (dále PZ). Z hypotézy PZ mi vyplyvá několik fundamentálních předpokladů: genetický základ každé buňky každého živého organismu musí mít nějaké cesty, jimiž přímo komunikuje s okolním prostředím (svým vlastním i okolním v širokém slova smyslu). Přijaté informace o vnějším prostředí je schopen zachovávat, konfrontovat a v případě výhodnosti je modifikovat ve svůj prospěch. U mnohobuněčných organismů se předpokládá vzájemná komunikace buněk jednotlivých tkání a ve smyslu dlouhodobé (rodové, druhové) záchovy zvláště s tkání zárodečnou, která dává vznik gametám. Těch předpokladů a jistě v mnohém diskutabilních je mnohem víc, ale zde je podrobně rozvádět nelze. Myslím ale, že postačují k představě, jakým směrem se mé uvažování ubírá. Od okamžiku vytvoření pracovní hypotézy PZ vlastně průběžně a již po několik let shromažďuji alespoň nepřímé indicie, které by ji potvrzovaly či zcela vyvracely. Ve vědě obecně hypotézy obvykle vznikají a ověřují se na modelech, z nichž v té biologické prosluly zejména myši, řasa Acetabularia, baktérie Escherichia coli, virus tabákové mozaiky, huseníček písečný atp. Jev, na který jsem se v přírodě zaměřil já, má nepochybně mnoho podob, z nichž převaha se našemu vnímání jeví zcela skrytě. Některé z nich ale vyčnívají jako emergence, jako mimořádní stromoví velikáni přesahující svými korunami jinak souvislou a jednolitou úroveň korun ostatních stromů deštného pralesa. Vyčnívat značí vynikat, být nápadný, do očí bijící. Jde o výzvy k myšlenkovému uchopení. Pro mne jsou takovými emergencemi často nenápadného projevu živých organizmů ve smyslu záměru, účelu či plánu právě MR. Evoluce jejich rafinovaně a filigránsky propracovaných "loveckých" systémů ve struktuře i funkci se jen těžko a s čistým svědomím interpretuje jako soubor nahodilostí, které se ustavily v průběhu geologických časových rozmezí.
3. A teď zase zpět k publikaci pana doktora M. Studničky. Až do doby, kdy vyšla a já si ji zakoupil, jsem MR registroval ve smyslu svých výše uvedených úvah jako slibný nicméně ryze teoretický potenciální zdroj. Tato kniha byla pro mne mezníkem především v úvaze, zda bych tuto "vyzývavost" nemohl mít stále před očima v živé podobě a pozorovat ji přímo. V té době se sporadicky začaly objevovat nabídky "začátečnických" druhů MR. Mé první MR byly zakoupeny v pražské Holešovické tržnici. Zakusil jsem první nezdary, ale i první úspěchy, které počáteční záměr posilovaly. Byl jsem nucen osvojovat si mnoho praktických pěstitelských dovedností, s nimiž jsem měl dříve jen velmi omezenou zkušenost. Jednalo se o celé nové odvětví, jakýsi samostatný obor. Časem jsem se spojil s jinými pěstiteli MR, jejichž motivace k jejich pěstování byly zcela odlišné od mých, ale to jen škálu našeho společného základu zpestřovalo a obohacovalo. Tak je tomu dodnes.
Která rostlina ve Vaší sbírce pro vás znamená nejvíce a proč?
Vždy ta, o níž vím, že se pěstuje nesnadno, že se její pěstování nedaří každému. Ta, jejíž životní cyklus jsem prozatím pěstitelsky nezvládnul úplně.
Po které rostlině momentálně nejvíce toužíte?
Po epifytní bublinatce Utricularia nelumbifolia.
Jaké bylo vaše nejzajímavější setkání s masožravkami ve volné přírodě?
Cestování není mou doménou. Pohybuji se spíše v teoretických oblastech. Nejvíce zážitků z terénu mám s D. rotundifolia, o nichž jsem se zmínil v odpovědi na Vaši první otázku.
Masožravé rostliny jsou velmi široký obor. Jakým oblastem se věnujete především?
Myslím, že už jsem příslušnou oblast naznačil. Rozhodně nejsem sbírkař, který musí mít vše, co ještě nemá, a pro kterého jsou druhy MR pouhé položky do sérií, aniž by se o ně nějak jinak zvlášť a intimněji zajímal.
Chov masožravých rostlin je náročný a stále ještě neobvyklý koníček. Setkáváte se s podporou a pochopením vašich nejbližších?
To máte pravdu. Nu, setkávám se více méně s mlčenlivou podporou tichého blázna a bez projevů nějakého mimořádného nadšení.
Jste prezidentem společnosti pěstitelů masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit - Darwiniana. Co tato funkce obnáší a jaké máte cíle do budoucna?
Je to velká odpovědnost vůči všem lidem, kteří Vám dají důvěru. Časově velmi náročná. Politika. Diplomacie. Odolnost, vytvalost. Vynalézavost. Podnikavost. Realizace nápadů a mnoho mnoho jiného. Rád bych, aby se DARWINIANA stala dokonalým servisem pro všechny zájemce o tyto i jiné zvláštní rostliny. Chtěl bych, aby se jejím prostřednictvím na co nejkvalitnější úrovni šířily znalosti nejen o MR, ale o přírodě jako takové. Přál bych si, aby dosáhla seriózní přírodovědné úrovně a byla plně respektována i odbornou veřejností doma a v zahraničí. Rád bych, aby v ní mezi odborníky a laiky panoval respekt, aby si zachovávala vyváženou pestrost, která by obě strany uspokojovala, nikoliv pohoršovala. Chtěl bych, aby se do aktivní činnosti v "D" zapojovalo stále více lidí.
Máte ještě, kromě masožravých rostlin, jiné koníčky?
Já tohle hobby za hobby nepovažuji. U mne jde o nedílnou součást zaujetí biologií v širokém slova smyslu, které vnímám bytostně, třebaže se mu nevěnuji za peníze, profesionálně. Zahrnuje v sobě mnoho dalších aspektů jako třeba překladové aktivity z JA, muziku a hru na kytaru, kreslení, zájem o kulturní dění všeobecně a dění vůbec. Zaměstnání považuji za druhořadé. Zaměstnání, které dělám, mou životní podstatu nevystihuje. Dalo by se parafrázovat: "Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím svému zájmu o biologii."
Jaké jsou Vaše osobní plány do budoucna?
Nedávno jsem v TV sledoval rozhovor už ani nevím koho s kým. Vlastně to ani není podstatné. Nesmírně mě z něj oslovila jedna myšlenka, kterou už od nepaměti cítím, ale zde se vyskytla v krystalické podobě, takže jsem ji v ní ihned adoptoval za své krédo: "Život je příležitost k tvůrčímu činu."
Co byste vzkázal našim čtenářům?
Aby nezůstávali jen na úrovni parazitů a pasivních konzumentů. Aby o věcech přemýšleli, aby vynalézali a nikdy nepřestali žasnout.
Děkuji Vám za rozhovor!
