Ačkoliv kalendářní podzim začíná až 22. 9. ve 23:18, akce dostala název Podzimní rákosení. I když jsem již nějaký pátek ze školy, léto pro mně vždy končí s prázdninami. A po létě je co? Podzim.
V pátek odpoledne jsme dali děti na hlídání a pokračovali dál na Rašelinu, kde byla pro pomocníky připravena rybářská chata. Jarda tam už byl od rána a v přilehlé udírně připravoval maso a buřty na večer.
Rybářská chata na Rašelině.
Večerní idilka i s dráty.
Večer jsme strávili v družné zábavě a těšení na zítřejší výpravu na Kosiště.
V sobotu ráno nás krátce před sedmou hodinou ranní probudil neartikulovaný křik Jany s Jardou. Zřejmě nemohli překousnout, že na rozdíl o nich jsme neměli potíže se spánkem. Následovala krátká snídaně, a pak jsme vyrazili na Kosiště.
Ráno na Kosišti ve čtvrt na devět.
Rosnatky se krásně rosily, bylo však vidět, že se začínají pomalu chystat na zimu.
Ranní rosa se pověsila na pavučiny do kterých sluníčko nakreslilo duhu.
Jana našla políčko klouzků. I přes Jardovo varování, že nejsou moc jedlí, jsme si na nich v pondělí večer pochutnali.
Katčina nožní výbava nebyla zcela vhodná...
..., Janina byla zcela nevhodná. Nestihla si totiž koupit holinky.
Kosit se začalo krátce po osmé hodině. Zbyněk a Jarda vládli křoviňákům a ostatní hrabali a odnášeli trávu s větvema na hromadu, která byla až na začátku louky. Kolem jedenácté hodiny se na nás přijela podívat paní Krpatová z AOPK a hned přiložila ruku k dílu.
K Jardovi a Zbyňkovi se nesměl nikdo přiblížit. Křoviňák je sviňa.
Kupení hromad rákosu bylo nekonečné.
Když se shrabal rákos, bylo třeba také vyčesat starou trávu a uvolnit tak půdu. Bylo to jako česání bavlny. Zabrali jste a z ničeho jste tahali jeden velký chomáč za druhým.
Tučnice už nebyly nejkrásnější, připravovali se na zimování. I tak bylo třeba na ně dávat pozor.
Bublinatka menší se infiltrovala do jezírka, které jsme posledně vykopali. Malé a neduživé rostlinky se z bláta přesouvaly do vody, kde tvořily velké, silné a nažrané chuchvalce.
Idilku přerušila Dina, která se hned vrhla do jezírka, které totálně zakalila. Prase jedno. Divoký.
Parta kolem Zbyňkova křoviňáku čistila otevřenou louku vedle valu. Zatímco Jardova parta hrabala tuny rákosí ve stínu, Zbyňkova sbírala "sem tam větvičku" na sluníčku. Nevím co bylo lepší.
Únava se stupňovala. Ve stínu bylo celkem dobře, ale na sluníčku jsme se pěkně škvařili. Před druhou hodinou odpolední už bylo konečně hotovo. Udělali jsme toho trochu více než jsme zamýšleli, ale co se dá dělat...
Nakládání biohmoty do megatašky.
Některým ke konci podklesávali kolena.
Louka mezi valem a lesem byla opravdu nekonečná...
..., že jsme z jednoho konce nedohlédli na druhý. Pravda, byl tam mírný ohyb, takže tomu bránil hlavně les, ale i tak to byla dálka.
A zase hrabání, nakládání, nošení, ...
Někteří to již nevydrželi a museli si trochu zdřímnout.
Tam kde ještě ráno byla těžko prostupná houština starého a nového rákosu, byla po poledni odhalená zem. Ta teď čeká na nové osídlení.
Ze záběru je vidět, že práce ja na Kosišti ještě opravdu hodně. Bylo nás tam 11, ale bez problému bychom zapřáhli 50 lidí. Co stihnem udělat, uděláme. Příští rok bude s letos ošetřenou půdou mnohem méně práce, takže budeme moci rozšířit svou působnost na další části louky.
Znavení pracanti. Zleva: Mirek Macák a Jarda Neubauer, pod nimi Jirka Vele a Patrik Hudec, dále Rosťa Kracík, Zbyněk Elingr, Katka Králová, pod ní čuba Dina, za nimi se schovává Zdeněk Aksamit, dále Ivana Krpatová, Michal Rubeš a pod ním v podřízeném postavení Jana Rubešová.
Odpolední návštěvu nějaké blízké zajímavé lokality jsme vynechali, prostě jsme už nemohli. Takže sobotní odpoledne a večer jsme věnovali rozjímání a filozofování v rybářské chatě. V neděli ráno pak úklid. Někteří se ještě vydali na Swamp, ostatní jeli domů.
Prostřený stůl na verandě rybářské chaty.
Láhev piva Svijany s nálepkou Plzně s pulitrem Braník. To vám byla legrace, nechte si to někdy od Patrika vyprávět. :c)
Nějakým způsobem se Diny míček dostal na střechu verandy. Byl daleko a pokus o vystrkání větví se nezdařil. Bylo tedy třeba na střechu vyzvednout i Dinu, ať si pro něj dojde.
Letos se jednalo o poslední pracovní akci na Kosišti. Za ten rok se tam udělalo opravdu hodně práce. Ze zanedbané lokality odsouzené k pomalému zániku se začíná stávat nádherné místo pro vzácné rostliny a živočichy, které má budoucnost. Díky vám všem!
Bylo to fajn!
