Z láčkovek pěstuji Nepenthes x coccinea, N.anamensis, N.x mixta, N. x khasiana a nyní také N.madagascariensis. V létě pěstuji tyto rostliny ve fóliových válcích, které stojí v miskách s 1 - 2 cm vody. Na zimní období je připravuji na přelomu září až října. Květináče instaluji tak, aby spočívaly nad hladinou vody v podmiskách. Jednou za týden květináče prolévám vodou, a když jsou slunečné dny, mlžím na list.
Stanovištěm je východní okno a v pokoji se netopí. V zimě teplota klesá na 10-15° C. Rostliny nepřisvětluji, k jejich vytahování nedochází. Zpomalují růst na minimum, přičemž netvoří tak dlouhou lodyhu, pouze jeden list za druhým v krátkých odstupech. Láčky se začínají objevovat koncem února. Do vody rostliny umísťuji až v květnu.
Uvedené láčkovky množím řízkováním v době, kdy přechází do zimního období. Řízek v květináči zasypu stimulátorem AS-1. Odřezky pohroužím do rašeliníku. Ve fóliovém válci umístěném na ústředním topení při teplotě 27-30° C řízky do 1-2 měsíců koření. Potom rostliny udržuji pod červeným světlem. Zjara již pěkně bují a tvoří láčky.
Ze špirlic pěstuji druhy Sarracenia flava, S.purpurea, S.psittacina a S.alata. V období zimy je udržuji v chladných podmínkách. Špirlici S.psittacina jsem v říjnu postavil do nádoby s vodou a dal ji ven za okno. I když je to rostlina poměrně teplomilná, vůbec jí neuškodilo, že voda zamrzla. Jde o metodu, která je kombinací chladové a ponorné metody, jež byly popsány v PelMelu č.1 na str. 48. Koncem května jsem rostlinu opět přemístil nazpět do "sucha". Ve skleníčku jedna rostlina stagnovala v růstu až do února a nyní už vytváří láčky. Druhou jsem udržoval v plné vegetaci za podmínek kombinace přirozeného a umělého osvitu. Tato rostlina je podstatně menší. U všech špirlic je v zimním období nutné omezit silně zálivku. Substrát rostlin prolévám jednou týdně. Důležité je vystihnout dobu, kdy je už možné umístit rostliny do podmisek s vodou. Takhle se mi loni podařilo zlikvidovat S.leucophylla, S.flava a S.minor. Vše se ještě zhoršilo tím, že jsem použil větších květináčů a katastrofa pak na sebe v podobě hniloby nedala dlouho čekat. Hnilobný proces postihl i S.alata, ale tu se mi podařilo zachránit pomocí hypermanganových koupelí (růžový nádech roztoku) a přesazením do menšího květináče. Nyní rostliny pěstuji v substrátu bohatém na písek, který umožňuje, aby přebytek vody odtekl do podmisky.
V zimě i v létě jsem špirlice S.alata, S.flava & S.leucophylla měl v pokoji na východním okně. Stály volně na parapetu a častokrát jsem pozoroval, že v jejich láčkách uvízly drobnější druhy hmyzu (mouchy, ap.).
Láčkovici australskou (Cephalotus follicularis) pěstuji při umělém osvětlení. Při červeném světle tvoří pouze láčky. Přes den na rostlinu dopadá i přirozené sluneční světlo. Dříve jsem přihnojoval Floranem v ředění 1:500. Letos jsem zkusil přikrmování drobnými akvarijními rybkami (přebytky každého úspěšnějšího akvaristy). Nezdálo se, že by to rostlině škodilo.
Tropické pralesní rosnatky z Austrálie - D.adelae, D.prolifera a D.schizandra - po celou zimu vegetují v chladném pokoji 1 m od východního okna, a to bez přisvětlování. Nejsou s nimi vůbec žádné obtíže.
Další rosnatky - D.cuneifolia, D.burmanii a D.intermedia - pěstuji přes zimu při umělém přisvětlování v kombinaci s přirozeným osvitem, při teplotě 20 - 30° C. Za těchto podmínek rostou bez problémů. Jen musím průběžně kontrolovat možný výskyt šedé plísně.
Rosnatka D.capensis roste dobře v chladnu i v teple a nevadí jí kombinace umělého a přirozeného osvitu. V mnoha článcích se píše o problematickém pěstování tohoto druhu pod umělým osvětlením. Zřejmě je určitý příkon přirozeného osvitu k umělému nezbytný.
Tučnice Pinguicula gypsicola mi "odešla", když jsem ji chtěl přivést k tvorbě letní růžice dříve, a proto jsem ji umístil pod umělé osvětlení. I zde je nutné zvýšit zálivku, až když se objeví první "letní" lístky. Do té doby je lepší udržovat rostlinu v suchých a chladnějších podmínkách s občasným pomlžením.
Tučnici P.moranensis je dobré v zimě nedávat na slunné místo. Vyplatilo se mi, když jsem květináč postavil do vysoké misky a udržoval hladinu vody 1 cm pod úrovní horní části květináče. K zálivce jsem používal "starou" akvarijní vodu bohatou na detrit. V květináči se jedna rostlina rozdělila vegetativně ve dvě samostatné růžice. Odměnou mi byly hned čtyři květy, které vyrostly v období února až března.
Závěrem bych chtěl doporučit brožuru APMR č.5, kde jsou popsány základní pěstitelské postupy a pak samozřejmě také knihu Dr. M. Studničky - Masožravé rostliny.
