České názvosloví živočichů nekopíruje ani zdaleka názvosloví latinské. Správně má mít každý druh (organismů obecně) rodový a druhový název. V odborném (latinském) názvosloví tomu tak skutečně je. Co se národního (v našem případě českého) názvosloví týče, pak záleží na taxonomické komisi příslušného státu, jaký paralelní název v českém jazyce danému organismu přiřadí (vymyslí), anebo častěji nepřiřadí.
Jedno z pravidel českého názvosloví spočívá v tom, že pokud druh nemá přímo své uznané rodové a druhové jméno, pak jeho rodové můžeme alespoň odvodit z nejbližšího vyššího taxonu, do kterého tento druh patří a který svůj český ekvivalent má.

„ Všude kolem je nádherná džungle. Ne stovky, ale tisíce masožravých láčkovek jsou na každém kroku. "
Petr Jahoda v knihe Nazí a divocí, 2001, str.37.

Kedysi dávno, keď člověk na Zemi nebol v takejto formě ako dnes a na Zemi platili len svaté zákony přírody, mala každá rastlina svoje miesto a každé miesto malo svoju rastlinu. Ale nie vždy rástli tie isté rastliny na tých istých miestach. Rastliny totiž vedia, že o svoje miesto raz prídu a tak sa snažia přesadit' svoje geny na inom mieste. Lenže voľného miesta prakticky niet a tak o každé miesto na slnečnom světle třeba bojovat'. Aby bol boj čo najvyrovnanější, o to hlavně ide, využívá každá rastlina iné zbraně. To je veľmi dóležité, lebo keby dva druhy súperili rovnakým spósobom v tom istom biotope, ich sily by sa dali zmerať a slabší druh by vyhynul. Takto, keď rastliny súperia navzájom úplné inými zbraňami a váčšinou aj stratégia bývá iná, dokáže každá z nich inak využiť konkrétny faktor okolia alebo časový okamih, ktorý nakoniec rozhodne v prospěch jednej z nich, aj keď inde alebo inokedy víťazí tá druhá. Tieto zbraně, alebo inak povedané adaptácie na konkrétné prostredie, tvoří vlastně komplex všetkých vlastností rastliny. Niektoré z adaptácií poznáme, ale vzhľadom na to ako často sa vyskytujú na hraně nášho poznania, dovolím si předpokládat', že mnohé adaptácie sú nám neznáme.

Pěstuji MR a orchideje již několik let a vhodnou vodu pro rostliny jsem už získával a přizpůsoboval všemožně: změkčováním pomocí kyseliny šťavelové, využíváním dešťovky, chlazením vody v lednici, rozpouštěním sněhu, převařováním a různým filtrováním. Tam, kde je ale vody zapotřebí většího množství, jak je tomu v mém případě, tam je boj s vodou marný a stejně je nezbytné sáhnout po vodě kohoutkové. Výsledkem je žalostný pohled na rostliny, které tvrdou vodu prostě odmítají (až do hodnoty 7,4 pH). Proto jsem se rozhodl pro dražší výrobu vody, kterou je právě v titulku avizovaná reverzní osmóza /sestava filtrů/.

S pár měsíčním zpožděním se ke mně dostala novela zákona, kterou se nenápadně upravila citace živností volných.