Při návštěvě překrásného ostrova Madeiry nás uchvátila krása místní flóry. I na těch zanedbaných místech na rumišti za hotelem rostou obrovské fíkovníky a neméně obdivuhodné oleandry. Když jsme navštívili botanické zahrady, tak to byla poslední kapka a začal sběr semínek. Syna tento nový zájem ovládl a vyhranil se v okamžiku, kdy se doma objevila první masožravka - mucholapka. Vzhledem k tomu, že sejí začalo dařit, postupně z parapetů oken nenápadně mizely madeirské endemity a maminčiny sukulenty a jejich místa pozvolna zaujímaly rosnatky, špirlice, láčkovky a láčkovice. Při současném studiu životních podmínek této mimořádně zajímavé oblasti botaniky následovala příprava na zimu - stavba paludária, kam se postupně soustředily ty, které jinak zimní měsíce nepřežijí a tam se chodí konejšit, rosit a obdivovat. Nedílnou součástí našich aktivit je přítomnost digitálního fotoaparátu, a tak se dostávám k otázce proč a jak.

Jak známo, k zálivce „masožravek" se hodí nejlépe měkká voda. Já osobně používám dešťovou, kterou přes léto chytám do sudů na své minizahrádce. V zimě ale nemám možnost vodu takto získávat a někdy se stává, že mi zásoby dojdou už koncem ledna a já musím cekat až do jara než zaprší.

Téměř před půl rokem jsem psala článek „Jak jsem si zařídila malé akvárium“. Pobídkou k napsání tohoto druhého článku bylo to, že jsem si původní článek o zřízení prohlížela znova. „Jak to ty kytky vypadaly, málem bych je nepoznala,“ řekla jsem si. „Musím teď světu ukázat jak vypadá akvárium nyní!“ Chtěla bych vám sdělit, jestli v akváriu funguje vše jak má i po pár měsících.