Stalo se to jednou, když jsem pěstoval rosnatku Drosera intermedia v bytových podmínkách. Rozhodl jsem se, že rostlině přilepším, a proto jsem přilepil na několik listů pár ovocných mušek. Příští den ráno jsem chtěl shlédnout ten všem pěstitelům MR známý obrázek kořisti obtočené listy. Avšak ouha! Nejen že listy nebyly stočené, ale dokonce mušky beze stopy zmizely. Přece by nemohly všechny uniknout, když byly ze všech stran olepené sekretem?!
S údivem jsem tedy "nakrmil" rostlinu znovu, přičemž jsem vyčkal, až se listy rosnatky kolem kořisti pomalu obtočí. Příští den však byly mušky znovu pryč!
Rozhodnut vyřešit tuto záhadu jsem znovu položil na čtyři listy po jedné mušce. Listy se kolem kořisti ovinuly, ale jinak nic neobvyklého. Když nadcházela noc, umístil jsem do blízkosti rosnatky lampu přikrytou tmavě červeným filtrem, abych imitoval noční osvětlení tak, jak je tomu v některých ZOO. Pečlivě jsem sledoval květináček přibližně každých deset minut. Čas plynul, avšak stále se nic nedělo.

V r. 1994 jsem dostal možnost uspořádat přednášku o MR v Domě dětí a mládeže v Chomutově. Tenkrát mi bylo necelých 14 let. Přednáška měla úspěch, a proto ji každý rok s menšími obměnami opakuji. Pro DDM Chomutov tuto akci dělám zadarmo a vstupné se také nevybírá. Letošní "Povídání o masožravých rostlinách" se konalo 29.5. Zájem projevila i 8.ZŠ v Chomutově. Pro účel přednášky vytisknul DDM samostatný plakát. Ten jsem pak rozšiřoval po okolí a Dům dětí jej zasílal na všechny základní školy v okrese. Upoutávku na přednášku vysílalo regionální rádio Agara a vyšla i v novinách okresu Chomutov.

Protože každý rok návštěvnost mé přednášky stoupá, udělal jsem letos v jeden den přednášky dvě. První pro zájemce z 8.ZŠ (asi 2 třídy) a děti z kroužků DDM. Druhá přednáška pak byla určena pro veřejnost. Té se zúčastnilo přes 40 lidí. Většinou děti starší 10ti let, ale i dospělí. Ti se o přednášce dozvěděli právě z rádia, nebo z letáků.

Když jsem se kdysi poznala s mým manželem Michalem, vlastnil moc hezký exemplář té naprosto nejobyčejnější a přesto neobyčejné rosnatky kapské. A tím to vlastně všechno začalo.
Připomíná se mi Čapkova povídka o vášnivém sběrateli kaktusů (Ukradený kaktus), který závěrem podotkne, že ženy nejsou schopny tvořit sbírky, že pro to nemají smysl, ba někdy ani pochopení. Možná, že to tak někdy vypadá, ale po pravdě řečeno, za mnohými velkými činy mužů stály vlastně ženy... Sbírám kaktusy. Jsou to mí drobečci a již dlouho se snažím se zdokonalovat v jejich pěstění. A jakmile se pro něco nadchnu, tak jsem pak členem různých spolků, chodím na výstavy, čtu literaturu a vůbec se všemožně snažím do problematiky proniknout. Michal měl ke své rosnatce ten nejvroucnější vztah. Byla mezi okny jeho kanceláře a v zimě jsme jí otvírali okno dovnitř, aby jí tam šlo trošku tepla. Byla (a je dosud) jeho mazlíček, a když jsme se po čase nastěhovali do garsonky ve Vršovicích, rozhodli jsme se, že by bylo dobré jí pořídit kamarádky. A tím pro mě začal život s pěstitelem masožravých rostlin. Na garsonku nevzpomínáme nostalgicky jen my dva, ale dozajista i všechny naše kytičky, které ji zažily. Patřila k ní totiž k jihu obrácená velká terasa, kde se nám všem v létě opravdu dařilo.

Se zkratkou Labill. se příznivci MR nejčastěji setkávají za latinskými názvy láčkovice australské (Cephalotus folicullaris Labill.) a rosnatky Drosera binata Labill. V botanické literatuře se zaměřením na MR se dozvíte, že jde o zkratku jména francouzského přírodovědce Labillardiéra. Domníval jsem se, že sehnání podrobných informací o jeho životě nebude problémem, ale už první pokusy naznačily, že jsem si zrovna nejsnadnější úlohu nevybral. Disponuji poměrně rozsáhlou přírodovědnou knihovnou včetně několika encyklopedických příruček. Bohužel, tato informační základna se ukázala jako zcela nedostatečná.

V dňoch 3.-5. mája 2002 som sa ja, Ondřej Števko, Michal Parvanov, Andrej Děvečka a Jiří Sedlář vybrali za európskymi tučnicami. Expedícia nebola príliš bohatá na druhy, zaujímavá však určité bola, čo sa týká variability.

Výstava sice skončila, ale stále se zabývám jejími následky. Ráno ve středu 20. 9. jsme s Janou vedli Toníka do školky. Přišli jsme ke vstupním dveřím a na nich vidíme Tondovo jméno. "Šmarjá, co provedl, že je uveden na dveřích?". Teprve při bližším prozkoumání jsme zjistili, že oznámení není o Tondovi, ale o nás. Jednalo se o poděkování za prohlídku masožravek.