Rozhovor s Václavem Kubešem, jedním z dlouhodobě aktivních členů společnosti Darwiniana

U příležitosti fotografování láčkovky N. aristolochioides pro časopis Trifid jsme zpovídali našeho člena Václava Kubeše pro čtenáře Chramst!u a co zajímavého jsme se dozvěděli vám předáváme níže.

Jaké byly tvoje pěstitelské začátky a proč sis zvolil právě masožravé rostliny?

Po pravdě řečeno mě upoutala především ta masožravost, což je dosti neobyčejná vlastnost. Ostatní rostlinstvo říká více spíše mé manželce než mě. K masožravkám jsem se poprvé dostal přes inzerát v časopise Zahrádkář a bylo to někdy v roce 1994-5.

Zajímala tě od začátku určitá skupina nebo jsi experimentoval, než jsi se "usadil"?

Asi jako většina začínajících pěstitelů jsem zkusil téměř všechno. Nakoupil jsem si spoustu rostlinek, ale mnoho z nich z různých důvodů neprospívalo dobře. V té době stále nebylo mnoho literatury, opíral jsem se především o tehdy jediné dílo RNDr. M. Studničky, a tak jsem často jen zkoušel, co by mohlo mým kytkám vyhovovat. Časem jsem se začal specializovat hlavně na láčkovky a heliamphory, ale jak vidíš, mám tu i láčkovici a rosnatku. Ale jinak právě rosnatky a tučnice vůbec nesbírám a zatím to ani neplánuji.

Zmínil jsi se o nedostatku literatury v dřívějších dobách. Jak to vidíš dnes?

Ta situace zpočátku opravdu nebyla nijak dobrá. Odborných pojednání byl nedostatek a nebylo se čeho chytat. Zahraniční literatura byla dost nedostupná. Já jsem dlouho odebíral časopis Živa, ale po nějaké době jsem si začal shánět spíše specializovaná díla, a to především o láčkovkách. Tak jsem si například také pořídil dílo Ch. Clarka Nepenthes of Borneo a Nepenthes of Sumatra.

Přestěhoval jsi se z Prahy do domku za Prahou, plánuješ změny i pro své kytičky?

Zatím mám dvě vysoké pokojové vitríny včetně jedné chlazené části, doplněné umělým osvětlením a mlžičem, ale určitě bych jednou rád zkusil vybudovat nějaké skleníky, kde by měly svůj komfort. Ale všechno se musí dělat postupně.

U tebe je k vidění několik druhů heliamphor a mnoho druhů láčkovek, existuje ještě nějaký cíl, který by sis chtěl splnit?

Dnes je daleko více možností a současní začínající pěstitelé mají mnohem snazší začátky, než jak tomu bylo byť jen před pár lety. Dají se sehnat i opravdu hodně vzácné druhy a je dostatek poměrně kvalitní literatury. Mým snem jsou samozřejmě láčkovky, do budoucna bych rád svou sbírku obohatil o zajímavé a ojedinělé druhy jako jsou N. vilosa či N. jacquelineae.

Moc ti děkuji za rozhovor a přeji mnoho pěstitelských úspěchů!