Nemasožravá lovkyně motýlů - Araujia sericofera

Araujia sericofera patří ke skutečným botanickým zvláštnostem. Její rozmnožování je totiž závislé na lovu motýlů.

Patří do čeledi klejichovitých (Aslepiadaceae) a původem je z jižní Ameriky. V JZ Evropě však již zdomácněla. Je to liána, jež svými ovíjivými výhony dokáže i při nádobovém způsobu pěstování dosáhnout délky až 3 m, záleží na konstrukci, po které se pne. Jako všechny klejichovité má i tato rostlina mléčné pletivo a při sebemenším poranění "krvácí". Její mléčná šťáva může vyvolat u citlivějších jedinců dokonce i alergické reakce. Listy jsou hladké, dlouze kopinatě protáhlé, tmavě zelené barvy, na rubu stříbřitě bílé. A nyní to nejzajímavější - květy. Jsou to malé, půvabné, smetanově zbarvené zvonečky, které jsou uvnitř kalichu jemně proužkované růžovočervenou kresbou. Jsou voskovité konzistence. Vykvétají ve velkém množství od počátku léta až do podzimu. Svou intenzivní vůní lákají noční motýly. Ti zastrčí při hledání nektaru svůj sosák dovnitř květu, který jej sevře. Právě pro tuto schopnost "zadržovat motýly" získala rostlina své označení. Polapený motýl se snaží vytrhnout a přitom se na něj nalepí zrnka pylu.

U nás lze tuto rostlinu pěstovat pouze v nádobách. K růstu vyžaduje konstrukci, po níž se může ovíjet. Miluje slunné a teplé, před větrem chráněné stanoviště. Na zimu je zapotřebí Arautu hluboce seříznout na výšku kolem 20 cm a přenést do světlé, bezmrazé místnosti s mírně proschlým balem. Teplota by se měla pohybovat kolem 8-12 °C. Kořenový bal nesmí zcela vyschnout.