Utricularia

Utricularia pubescens
Foto: Michal Rubeš, sbírka autoraRodu Utricularia říkáme česky bublinatky.

Tyto rostliny chytají kořist pomocí malých, většinou 1 až 5 mm velkých měchýřků s poměrně komplikovanou funkcí. Ty mají otvor (tzv. ústí) opatřený záklopkou. V okolí ústí mají různě tvarované výrůstky, které jednak brání zanášení ústí, zadržují zde vodu nezbytnou pro funkci měchýřku, ale také vylučováním slizových látek lákají kořist. Dostane-li se kořist, kterou tvoří velmi drobní půdní či vodní živočichové a larvy, do blízkosti ústí měchýřku, dotkne se citlivých chlupů fungujících jako spouštěcí mechanizmus. Otevře se záklopka a měchýřek nasaje svou kořist dovnitř. Na vnitřní straně měchýřku jsou pak žlázy, jimiž je kořist rozložena a strávena. Jedna past může ulovit i několik kusů kořisti.

Bublinatky jsou druhově nejbohatším rodem MR; jsou rozšířeny po celém světě a obsazují prostředí se širokou škálou podmínek, jímž se přizpůsobily svým tvarem a způsobem života. Rozlišujeme tři hlavní skupiny bublinatek: pozemní, epifytní a vodní.

• pozemní bublinatky
• epifytní bublinatky
• vodní bublinatky

Zdroj

MACÁK, Miroslav, NEUBAUER, Jaroslav, KOUBA, Michal. Úvod do pěstování masožravých rostlin. Praha : Darwiniana, o.s., 2010. 46 s.

Historie změn této karty

komentáře

250 ms