Sarracenia alata Wood (1863)

Sarracenia alata
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecShluk láček tohoto druhu připomíná postavením víček nad otvory hlouček dlouhánů v placatých čepicích s kšiltem rozchechtaných právě nad nějakým drsnějším fórkem. Nebo tak trochu kvákající žáby na chůdách. Kdyby se vycházelo z doslovného latinského překladu názvu tohoto druhu, pak pro vyniklost křídla (ala), jež prochází vpředu zdola k obústí středem těla láčky, by se měl česky jmenovat spíše špirlice křídlatá. Respektujeme ale české pojmenování RNDr. M. Studničky, který vyšel z jiného jejího význačného znaku a spokojujeme se jen s touto poznámkou.

Sarracenia flava L. (1753)

Sarracenia flava var. flava
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecŠpirlice žlutá (Sarracenia flava L.) je ve svém rodu výškovým rekordmanem. Na zimu svou masožravost "vypíná" a přestává ji plochými zelenými listovými útvary (fyllodia), které připomínají vylisované živoucí herbářové položky dutých láček z jarního a letního období.
Relativně jde o druh hojný, ale i jeho lokalit rapidně ubývá především vlivem lidské činnosti. Tak charakterizuje míru vzácnosti špirlice žluté D.E. Schnell ve své knize z roku 1976. Jak asi vypadá aktuální stav jejího výskytu po 32 letech?!

Sarracenia leucophylla Raf. (1718)

Sarracenia leucophylla
Foto: Roman Mišák, BZ LiberecŠtíhlé krásky s vyčesanými kadeřavými parukami odněkud z rokoka či empíru, které si v přestávce před dalším menuetem v hloučku šeptem sdělují nejpikantnější dojmy o partnerech z kousku předešlého.....tak by se třeba při troše poetické fantazie mohly popsat láčky velmi nápadné špirlice bělolisté (Sarracenia leucophylla Raf.).

Sarracenia minor Walt. (1788)

Sarracenia minor
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecŠpirlice přivřená (Sarracenia minor Walt.) jako jediná zasahuje až do poloviny Floridského poloostrova (Podle Ing. J. Flíska se už však s vysokou pravděpodobností jedná o informaci zastaralou, takže slovo "zasahuje" je lépe interpretovat v čase minulém).

Zdá se, že mezi jejími úlovky převládají mravenci.

Sarracenia oreophila (Kearney) E.T. Wherry (1933)

Sarracenia oreophila
Foto: Kateřina BraunováDo roku 1936 se špirlice náhorní (Sarracenia oreophila) považovala za formu špirlice žluté (Sarracenia flava). Teprve pak ji botanik E.T. Wherry odlišil jako samostatný druh.

Sarracenia psittacina Mich. (1803)

Sarracenia psittacina
Foto: Zbyněk Elingr, Výstava Darwiniany 2007, pěstitel Luboš DaněkŠpirlice papouščí (Sarracenia psittacina Mich.) vzhledem svých polehlých láček připomíná ledacos: čibuk, lulku, ale asi nejvíc její mezi špirlicemi bezkonkurenčně uzavřené víčko vybaví papouščí hlavu, což je dáno i tím, že přední část tohoto kulovitě kápovitého víčka tvoří jakýsi zoban umocněný vystouplou žilkou, která se táhne středem temene. Když už spekulujeme o tvaru u této nádherné špirlice, mohli bychom také říci, že víčko je spolu se sloupkem srostlé ve tvaru koule, jejíž přední (obličejová) část je však brutálně deformována smáčknutím dovnitř.

Sarracenia purpurea L. (1753)

Sarracenia purpurea subsp. venosa
Foto: Michal Rubeš, sbírka autoraSpíš než víčko by se u téhle špirlice mělo uvádět límec, protože funkci ani vzhled víčka nemá. Je to druh s největším rozšířením ze všech druhů rodu špirlice (Sarracenia L.), který americký kontinent obsazuje jak daleko na severu, tak i značně na jihu, a to ve dvou poddruzích. Jediný přesahuje hranice dvou států - USA a Kanady.
Při pohledu na baňaté láčky špirlice nachové (Sarracenia purpurea) se člověk jen těžko brání dojmu tlustých ošátkovaných babek při tlachání na návsi.

Sarracenia rubra Walt. (1788)

Sarracenia rubra subsp. gulfensis
Foto: Kateřina Braunová, Výstava Darwiniany 2005, pěstitel Vladimír SedláčekDalší z druhů špirlic, který vytváří štíhlé vzpřímené láčky ve stylu druhů Sarracenia flava, Sarracenia leucophylla, Sarracenia alata a Sarracenia oreophila i Sarracenia minor, které však vykazují natolik výrazné specifické znaky, že se odlišuje jako druh samostatný.