Pinguicula esseriana
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyTučnička podobná zejména v zimní formě miniaturnímu netřesku. Velmi vhodný tip pro každého začátečníka, který má zájem o pěstování masožravých rostlin a bydlí v panelákovém bytě. I zde se mu při troše péče odvděčí květy a svými letními drobnými loveckými úspěchy.
| česky | tučnice Esserova |
| anglicky | Esser´s butterwort |
Tučnice Esserova (Pinguicula esseriana B. Kirchn.) se botanicky řadí do čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae), rodu tučnice (Pinguicula), podrodu Pinguicula a sekce Crassifolia.
Počet chromozómů: 2n = 32
Pinguicula esseriana
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyVytrvalá bylina s přízemní sezónně dvojtvarou listovou růžicí, přičemž dospělé lení růžice sestávají z 20-30 listů o průměru 2,5-4 cm, zatímco zimní růžičky tvoří 50-60 drobnějších listů cca polovičního průměru. V substrátu se uchycuje četnými bílými kořínky.
Listy z letní růžice jsou širší, slabší a mají mírně podvinuté okraje,jejich vrcholy jsou zaoblené až okrouhlé, jsou svěle zelené. Listy ze zimní růžice jsou tmavěji zelené, drobnější, silnější (sukulentní vzhled), počet žlázek je nižšší a okraj čepele není podvinutý.
Pinguicula esseriana
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyKvěty vyrůstají na poměrně nevysokých stvolech o výšce 7-10 cm. Koruna je světlounce nafialovělá a směrem do květního ústí má ještě světlejší odstín. Sestává z pěti laloků (cípů). Dva horní jsou stejné velikosti, dolní tři tvoří spodní pysk, střední lalok je větší než oba postranní. Průměr květu je cca 1,5 cm. Korunní trubka je světle zelenkavá o délce pouhých 0,5-0,7 cm. Květní ostruha je také nazelenalé barvy a dlouhá je 1,5 cm. Čelní pohled do ústí květu odhaluje přední lalok blizny tvořící nápadnou tmavou skvrnu, ústí květu je také porostlé kratšími světlými jemnými chloupky.
Doba kvetení: v kultuře se květy objevují již časně na jaře (březen, duben), a to ještě ze zimních listových růžic. Další kvetení je nepravidelné po celou letní sezónu.
Geografické rozšíření:
Domovinou je tento druh z mexického státu San Luis Potosí. Roste zde poblíž proslulého naleziště kaktusů El Huizache.
Cenologie:
V pohoří Sierra Salamanca roste v nadmořské výšce 1 500 m. Porůstá mechem pokryté vlhké skalnaté stěny a vyhovují jí stanoviště s vyšším slunečním osvitem.
náročnost: 2 - střední
Pinguicula esseriana
Foto: Kateřina Braunová, pěstitel Ludo VerdyckNenáročný druh tučnice a masožravé rostliny pro začínající pěstitele.
Substrát: směs rašeliny s perlitem nebo hrubším křemičitým pískem (1:1-2:1). Lze použít i čistě minerální substrát, např. směs - 2 díly perlitu, 2 vermikulitu, 1 díl jemně zrnitého písku (pro akvária), 1 díl jemného bílého písku, 1 díl pouzzolanu (sopečná láva), 1 díl akvalitu (nebo keramzitu). Tento substrát vede k pomalejšímu růstu rostlin, ale k vývoji silnějšího kořenového systému. Obecně je důležité, aby byl substrát vzdušný a propustný. Možné je i pěstování na travertinu.
Zálivka: v letním období pravidelná, květináčky mohou stát ve vodě. Občasné vyschnutí substrátu i v letním období je vhodné. V říjnu se zálivkou končíme, tj. v době, kdy se obvykle objevují první nemasožravé lístky zimních růžic. V zimním období je třeba substrát udržovat vyschlý a jen občas ho mírně zavlhčit. Obnova zálivky souvisí s rašením prvních květních základů, právě tehdy je ji nutné ihned obnovit.
RVV: postačuje 50-70% v růstové sezóně, v zimním období spíše blíže k hodnotě 50%.
Teploty: v létě snáší tento druh bez obtíží naše teploty (optimum 15-18 °C), vhodný je pokles noční teploty. V zimě nedopustit, aby teplota klesala pod bod mrazu. Existují údaje o přežití tučnice Esserovy při krátkodobém poklesu na -4 °C, ale bez rizika je zimní teplotní optimum v rozmezí 5-15 °C.
Osvit: v létě vydatný, jen v příliš parných dnech lehké přistiňování, v zimě snáší i naše světelné podmínky bez újmy.
Vhodné pěstební niky: druh vhodný i do panelákového typu bytu s ústředním vytápěním, volně na světlých parapetech, ve větratelných vitrínách a akvarijních nádržích, letnění bez problému na balkonech, verandách či v zahradách.
Rozmnožování:
a/Vegetativní: oddělenými lístky z nemasožravých zimních růžiček. Nejvhodněji zjara. S listovou růžicí je třeba zacházet opatrně, protože je křehká a hrubou manipulací by se mohla úplně rozpadnout. Množení možné i z lístků letní růžice. Jistě je využitelná i metoda explantátové kultury.
b/Generativní: semeny, ale opylování dvou nepříbuzných jedinců je v kultuře nejisté, protože většina rostlin zřejmě pochází z jednoho klonu.
Botanicky se tučnice Esserova na žádné poddruhy nedělí.
Umělá hybridizace s příbuznými druhy jistě možná, tak např.:
Pinguicula moranensis × (essriana × moranensis)
Pinguicula esseriana × moranensis
Pinguicula esseriana × emarginata
Pinguicula ´Enigma´ (T.H. Wyman) = hybridizace Pinguicula cyclosecta × esseriana
Pozn.1:
Od podobné tučnice Pinguicula ehlersiae se Pinguicula esseriana liší listy letních růžic při dobrém osvitu nečervenajícími, zatímco u prvního druhu listy v létě na slunci červenají. Kromě toho jsou listy Pinguicula ehlersiae spíše v obrysu trojúhlé. Jasný rozdíl je ve stavbě květů: spodní a horní pysk Pinguicula esseriana svírají úhel 70-80 stupňů, kdežto u Pinguicula ehlersiae zůstávají plošně rozestřeny.
Legendre, L.: The Genus Pinguicula (Lentibulariaceae): Overview, Acta Bot. Gallica, 2000, 147 (1), 77-95.
Svítek, M.: Pinguicula esseriana B. Kirchner, Portrét rostliny, str. 3, Trifid, 1/2006.
Spousta, M.: doplňující poznámka, http://www.humboldt.edu/~rrz7001/Pinguicula.htmlweb, 2008.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak. |
|
