VAMR
Víte, že mucholapku podivnou s úspěchem pěstoval i americký prezident Thomas Jefferson?

Utricularia delphinioides Thorel et Pellegr. 1920

Terestrický druh s nádhernými květy nejméně třech barevných odstínů, který je ve sbírkách našich pěstitelů dosud velmi málo známý. Vzdor své malé pěstitelské popularitě prozatím alespoň u nás je tento druh bublinatky botanickému světu známý již od roku 1920, kdy byl pojmenován a popsán botaniky Clovisem Thorelem a Francoisem Pellegrinem.

Český název bublinatka delfínkovitá odvozujeme primárně z latinského druhového jména "delphinioides" a pak podle vzhledu květů, které s trochou obrazotvornosti mohou připomínat malé delfínky při výskoku nad mořskou hladinu. Tento dojem může snad ještě zesilovat jejich safírově modrá koruna. Omluva všem, jimž by květy této roztomilé bublinatky mohly vybavovat třeba manty, rajky či bizarní motýly.

Utricularia delphinioides se vyslovuje jako "Utrikulária delfinyjojdés".
českybublinatka delfínkovitá

Taxonomie, systematika

Čeleď bublinatovitých (Lentibulariaceae), sekce Oligocista.

Botanický popis

Vytrvalá (pravděpodobně, viz Taylor, P., 1989), terestrická nebo semiakvatická drobnější až středně velká bylina masožravé povahy.

Rhizoidy početné od báze rostliny, nitkovité, cca 1 cm dlouhé, zužující se koncově, 0,3-0,1 mm silné, z nichž v hojných počtech vyrůstají relativně dlouhé, bradavčité větve.

Stolony (podzemní prýty) četné, vláskovité, až několik cm dlouhé, cca 0,2 mm silné, mezičlánky (internodia) 3-5 mm dlouhé.

Asimilační prýty hojné, rašící z uzlin podzemních prýtů, čepel úzce čárkovitá,krátce řapíkatá, na vrcholu zaoblená, 0,5-1 mm široká, dlouhá až 25 mm, středem probíhá jediný nerv.

Měchýřky, lapací pasti, hojné na nadzemních i podzemních prýtech. Mají zaoblený tvar, 1-2 mm v průměru, jsou kratičce stopkaté a jejich ústí je opatřeno dvěma relativně dlouhými vláskovitými spodem vzad ohnutými postranními výrůstky.

Květenství vzpřímené, 4-60 cm vysoké, nikdy větvené, květní stvol lysý, zužující se, vlastní květenství tvoří vrcholový hrozen a je často až 5 cm dlouhé o hustě stísněných květech v počtu 1-15. Šupinky četné až hojné, podobné listenům. Listeny k bázi přisedlé, široce vejčité, s uťatým nebo zašpičatělým vrcholem, cca 0,5 mm široké. Listénce asi tak stejně dlouhé jako listeny, ale mnohem užší, čárkovité s ostrým vrcholem, cca 0,5 mm široké.

Květy vzácně více než 5 cm dlouhé, květní stopky vzpřímené, nitkovité, úzce křídlaté, 1-8 cm dlouhé.

Kališní cípy téměř stejné, 6-9 mm dlouhé, úzce oválné, při bázi oválné nebo uťaté, okraje dovnitř ohrnuté, horní cíp s vrcholem ostrým nebo zahroceným, spodní cíp trochu kratší s vrcholem nezřetelně a nepatrně dvouklanným.

Koruna tmavě purpurová až namodralá (ale někdy i zcela bílá a zcela růžová), vonná, 1,2-2,5 cm dlouhá. Horní cíp 0,5-1,2 cm široký, přibližně okrouhlý od zúžené čtvercové báze, vrchol celokrajný, zaoblený, spodní pysk přilbicovitý, v obrysu cca okrouhlý s výrazným zduřením při bázi a s vrcholem tupým. Patro s nápadným přizvedlým brvitým lemem. Ostruha šídlovitá s koncem zašpičatělým, nepatrně zakřivená, delší než spodní pysk, s nímž svírá tupý úhel a poněkud delší než spodní kališní cíp. Nitky tyčinek téměř přímé, 2-2,5 mm dlouhé, poutko prašníku výrazné. Semeník vejčitý, předozadně (dorzoventrálně) smáčklý. Čnělka krátká a relativně široká, spodní cíp blizny přibližně polokruhový, její horní cíp kratší, více méně uťatý.

Tobolka oválná, 3-4 mm dlouhá, pukající jedinou ventrální (břišní, spodní), podélnou a okrajově zesílenou štěrbinou.

Utricularia delphinioides
Utricularia delphinioides
Foto: Michal Kouba
Semena široce příčně vejčitá, přímá nebo trochu chobotnatá, podélně více méně rýhovaná.

Doba kvetení: období mezi říjnem a prosincem.

Prostředí

Geografické rozšíření:
Indočína (Laos, Kambodža, Vietnam) a Thajsko (sever, severovýchod a jihovýchod této země).

Cenologie:
Močály, rýžoviště a otevřené vlhčiny pastvin a lučin včetně světlých borů na kyselém substrátu, od úrovně mořské hladiny až do nadmořské výšky 1300 m. V Thajsku je také součástí NP Pha Taem (vyhlášen r. 1991).
Klima je tropické se silným vlivem monzunů, vysokých teplot a RVV. Duben a květen mají maximální teplotní rekordy v roce (cca 30-36 °C). V červnu začíná vát jihozápadní monzun a zahajuje tak období dešťů, které trvá asi do konce září. Od listopadu do února a někdy i déle jsou srážky minimální a teploty mnohem mírnější.

Bublinatka delfínkovitá roste občas pospolitě s jinými druhy bubllinatek (např. Utricularia hirta, Utricularia bifida a Utricularia minutissima), ale i s druhy MR z jiných rodů (např. Nepenthes smilesii, Drosera burmannii nebo Drosera indica).

Pěstování

náročnost: 3 - obtížná

Pěstování bublinatky delfínkovité (Utricularia delphinioides) je zatím ve stádiu nejvyšší obtížnosti, a to především z nedostatku zkušeností v kultivaci.

Při pěstitelských pokusech s tímto druhem je asi nezbytné vycházet ze znalostí jeho podmínek na přirozených stanovištích, kde je v podstatě hojný až plevelný (viz např. výskyt v rýžovištích) a odvozovat kultivační podmínky z nároků příbuzných druhů, které náleží do stejné sekce a v kultuře jsou dobře zvládnuty (viz např. Utricularia prehensilis, Utricularia uliginosa, Utricularia praeterita).

Vypomůže zde technika explantátů? Ani zde není prozatím úspěch jednoznačný.

Zdá se, že semena bublinatky delfínkovité neklíčí příliš ochotně, nelze vyloučit jejich chemickou nebo časovou blokádu. Navíc jsou tato semínka zřejmě vysoce citlivá na napadení houbovými chorobami (např. obecný rod Botrytis).

Ani po vyklíčení semen a udržení rostlinek do stádia semenáčků patrně nezaručuje bezproblémový růst. Nelze vyloučit, že hlavním důvodem dosavadního nezdaru v kultivaci je vzácnost druhu a při jeho tak nízké frekvenci v pěstitelských sbírkách se zatím nepodařilo vyselektovat rostlinky, které by umělé podmínky snášely natolik dobře, aby se jejich klony staly základem pěstitelské radosti. Bublinatka delfínkovitá (Utricularia delphinioides) představuje zatím pro pěstitele tajemno a průkopnickou výzvu.

Variety, kultivary, formy, ...

Bez poddruhů a nižších taxonomických lišení.

Drobnější rostlinky popisované jako Utricularia delphinioides var. minor nepokládá znalec rodu Utricularia P. Taylor za oprávněnou varietu ani po detailním studiu. Tento habitus je podle něj v rozsahu vnitrodruhové variability druhu.

Variabilita barvy květu je u bublinatky delfínkovité nejvýznačnějším projevem. V přírodě lze vzácněji nalézt jedince kvetoucí růžovými květy a nejvzácnější jsou rostliny s květy zcela bílými.
I přes pospolitý růst s jinými druhy bublinatek nemáme žádné informace o spontánních přirozených hybridech.
V kultuře, vzhledem k neprobádanosti druhu v umělých podmínkách, si na hybridizační experimenty budeme muset ještě nějaký čas počkat.

Poznámky

Pozn.1:
P. Taylor uvádí, jak si sběratel Poilane nad schedou bublinatky delfínkovité v pařížském herbáriu posteskl, že je opravdu velká škoda nejde-li ji bezproblémově pěstovat. Její hustá a vonná květenství by byla jistě ozdobou každé sbírky!

Pozn.2:
Thajsko je svým politickým zřízením království. Jeho králem je již od roku 1946 Bhumipol Aduyadej, velký milovník přírody a rostlin zvlášť. A v Thajsku jsou některé rostliny natolik vážené a obdivované, že dostávají i svá zvláštní jména. Současný král tak poctil i bublinatku delfínkovitou, pojmenoval ji Dusita. Zda lze ten výraz interpretovat česky nebo je thajsky tak specifický, že překlad nesnese, co thajského krále k tomuto jménu vedlo, nic z toho se nám zatím zjistit nepodařilo. Popularitu, obdiv a vážnost, kterou si tento druh v Thajsku užívá, dokladuje i jeho portrét na známce z thajské výroční edice poštovních známek z r. 1995, kde je vyobrazen s nemasožravým druhem Eriocaulon odoratum, s nímž roste na stejných stanovištích.

Použité zdroje

Spousta, M.: Utricularia delphinioides - Safírový klenot Východu, str. 2-5, další zdroje ibidem,Trifid 2/2008.
Spousta, M.: osobní komunikace s pěstiteli a odborníky, osobní zkušenosti s klíčením semen Utricularia delphinioides, 2008.
Taylor, P.: The Genus Utricularia - a Taxonomic Monograph, Royal Botanic Gardens, Kew, 1989.


Související fotografie

Utricularia delphinioides
Utricularia delphinioides
Foto: Michal Kouba


Historie změn této karty

komentáře

Darwiniana Všechna práva vyhrazena. Použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem společnosti Darwiniana. Přímé odkazy na obsah jsou povoleny jen s uvedením zdroje. © 1991-2014 Darwiniana Darwiniana
900 ms