Brocchinia reducta Baker 1882

Brocchinia reducta
Foto: Jakub Štěpán, BZ LiberecTato broméliovitá rostlina je prosazena mezi pravé masožravé druhy v poměrně nedávné době. Její způsob, jakým svůj karnivorní syndrom projevuje, je velmi prostý, řekli bychom, v porovnání s jinými "fytokarnivory", až primitivní. Co je prosté, nemusí být neefektivní. To brokchínie úzká (Brocchinia reducta) potvrzuje hromadami polapených živočichů v nitru báze svých listů uspořádaných ve vzpřímených semknutých trubkovitých růžicích, takže první pohled na její hromadné porosty v přirozeném prostředí působí dojmem lesa bledavě zelenkavých trubek se sukničkami tmavších či světlejších odstínů hnědi tvořených sušinou odumírajících a odumřelých nejstarších listů při jejich bázích.

Taxonomie, systematika

Brokchínie úzká (Brocchinia reducta), jak se zdá, prokazuje karnivorní sklon v čeledi broméliovitých (Bromeliaceae), jinak druhově velmi bohaté a rozmanité, dosti osamoceně (ještě spolu s příbuznými druhy Brocchinia hechtioides, Brocchinia tatei a s druhem příbuzného rodu Catopsis berteroniana).

Čeleď broméliovitých (Bromeliaceae) spadá z hlediska vyššího taxonomického řazení do třídy rostlin jednoděložných (Liliopsida) a právě brokchínie úzká dokládá, že i některé jednoděložné rostliny řeší svou výživu částečnou karnivorií.

Botanický popis

Brocchinia reducta
Kresba: Kateřina BraunováTerestrická robustní vytrvalá bylina ukotvená v substrátu oddenkem a dorůstající výšky 20-50 cm.

Listy jsou světle žlutozelené, štíhle jazykovité, celokrajné, opatřené souběžnou venací (žilnatinou) a kompaktně semknuté v cylindrickou vzpřímenou růžici, kterou jich tvoří 4-8. Starší listy se od růžice odklánějí a při bázi vytvářejí "suknice" odumřelé stařiny. Od báze současně dorůstají nové listy a plynule nahrazují odumírající. Trubicovitě semknuté listy vytváří na bázi neprodyšnou jímku, v níž se shromažďuje voda z častých dešťů a mlh. Naměřené hodnoty pH této tekutiny se pohybují ve výrazně kyselém (acidickém) rozsahu 2,8-3,0. Vrcholy listů jsou zaoblené a ve středu kratičce zašpičatělé a vně ohnuté, nikdy vstup do cylindrického korpusu (těla) ze semknutých listů nezakrývají, ten je vnějším vlivům zcela otevřený a lze tedy předpokládat, že se obsah tekutiny na dně může výrazně ředit neustálými přídavky další vláhy. Vnitřní stěny listů nad jímkou jsou posety volnými voskovitými šupinkami, které znesnadňují potenciální kořisti únik. Vnitřní stěna listu obsahuje také mikroskopické absorpční žlázky, které slouží ke vstřebávání živin z polapené kořisti, která je lákána pachem.

Květenství se vytváří v jarním a letním období, jsou latovitá a dosahují výšky až 60 cm. Stavba květu se nijak výrazně neliší od květní stavby jiných broméliovitých druhů rostlin. Květy brokchínie úzké jsou četné a drobné o velikosti cca 5 mm.

Prostředí

Severozápad Jižní Ameriky, Guayanská vysočina (Gran Sabana), pomezí států Venezuela a Guayana.

Cenologie:
V hustých populacích roste často na otevřených stanovištích savanovitého typu s výrazně nutričně chudým substrátem s převahou zejména kyselých písků a rašeliny. V tomto prostředí ji lze objevit v rozsahu nadmořské výšky 500-2900 m, tzn., že i na vrcholcích okolních stolových hor, kde v rozvolněném terénu s nedostatkem substrátu umí zakořeňovat i ve vlastním detritu na jinak holém skalnatém podkladu. Na živiny chudá prostředí jsou asi hlavním důvodem, proč tento broméliovitý druh roste ve společenství dalších masožravých druhů rostlin, a to rodů Drosera, Utricularia, Genlisea a Heliamphora.

Kromě MR jsou význačnými druhy stanovišť brokchínie úzké také četné jiné nemasožravé druhy rostlin, z nichž dominantní jsou např.: Bonnetia roraimae (Bonnetiaceae), Weinmannia crenata, Weinmannia venezuelensis (Cunoniaceae), Ilex retusa, z jiných broméliovitých (Bromeliaceae)jako příklad uvádíme rody Connellia, Navia a Brocchinia (Brocchinia hechtioides a Brocchinia tatei). Za zmínku stojí také stromovité kapradiny rodů Cyathea a Alsophila.
Prostředí, které brokchínie úzká obývá, se vyznačuje nesmírně vlhkým klimatem (časté bouře a průtrže mračen, husté mlhy) a teplotními výkyvy (v rozsahu 10-30 °C), průměrná teplota na vrcholech stolových hor je 14 °C, v nížinách pak 22 °C.

Pěstování

náročnost: 2 - střední

I tento druh je už zaveden do kultury a ve sbírkách zkušených pěstitelů v ČR se s ním můžeme setkat mnohem častěji než tomu bývalo dříve. Tomuto faktu napomáhá jeho relativně snadné pěstování, pokud mu jsou poskytnuty co nejoptimálnější podmínky. V opačném případě sice rostlina může přežívat, ale živoří a svým vzhledem je v porovnání s divokým typem artefaktem k nepoznání.

Pro pěstování v teplejších sklenících v bytě jsou vhodnější rostliny pocházející z úpatí hor, označované jako Brocchinia reducta "Gran Sabana". Ale i pěstování rostlin z vrcholků hor není vyloučeno.

Teploty: osvědčuje se letní rozsah 18-35 °C a zimní 13-22 °C (Pichl R., os. zkušenost, 2006).

Substrát: vzdušnější, například směs rašeliny s pískem (5:1) nebo směs tvořená rašelinou, pískem a perlitem (7:2:1), také substrát namíchaný z rašeliny, křemenného písku a rašeliníku, zhruba v poměru 1 : 1 : 1, vhodný je i substrát pro láčkovky. Rostlinám též velice prospívá jedenkrát měsíčně přihnojení plným hnojivem o poloviční koncentraci, a to ke kořenům.

Zálivka: může být "podmisková" nebo lze zalévat přímo do trychtýře z listů tak, aby substrát prosákl vodou z jeho méně těsných vyšších pasáží. Jako nejvhodnější se doporučuje voda dešťová.

RVV: ideální je vysoká (80-100%), ale tyto rostliny snáší i podmínky volného pěstování v bytě (cca 60-70%) při častém mlžení na list a při udržování stálého sloupce vody v listové jímce (jímkách, viz o tom více v "Pozn.1" níže).

Osvit: maximálně možný celoročně (pokud se nezajistí, rostliny rozvolňují listové růžice a ztrácí typický cylindrický habitus). V našich podmínkách je ideální umělé přisvětlování (např. 2 zářivky, 36 W, Daylight).

Rozmnožování vegetativní: protože rostlina za dobrých pěstebních podmínek odnožuje, jde o nepohlavní formu, jak rostlinu nejsnáze pomnožujeme. Nelze vyloučit ani množení pomocí oddenkových řízků a v úvahu připadá i forma explantátové kultury.

Rozmnožování generativní: výsevem semen na povrch vhodného a dobře promokřeného substrátu udržovaného ve vysoké RVV a na světle.

Vhodné pěstební niky: rozměrnější vitríny s umělým osvětlením, temperované skleníky, volně v bytě na co možná nejsvětlejším stanovišti (zimní zahrady) a s dobrou a pravidelnou závlahou. Možnost letnění není vyloučena, ale chybí jakékoliv zkušenosti.

Variety, kultivary, formy, ...

Brocchinia reducta tvoří samostatný druh bez nižších taxonomických dělení. Vzhledem k výskytu v nížině i ve vyšších nadmořských výškách nelze vyloučit různé formy.
Spontánní křížení s příbuznými druhy tohoto rodu (Brocchinia hechtioides, Brocchinia tatei), s nimiž popisovaný druh roste na stejných stanovištích, nelze zcela vyloučit, ale v tomto směru zatím žádné informace nemáme.

Poznámky

Přesněji o jímce brokchínie úzké
Ve skutečnosti není tato jímka nikdy zcela ideálně kompaktní tak, aby z listů vytvářela jednolitý zcela pro vodu nepropustný válcovitý korpus. I na přirozených stanovištích se listy mírně rozvolňují, takže se v takové listové růžici vytváří v paždí jednotlivých listů více "lapacích tůněk" (jakási soustava lagunek), jež mohou být vzájemně oddělené či propojené (např. v závislosti na množství srážek). Nelze vyloučit ani fyziologickou oscilaci listů mezi stavem pevně semknutým a lehce rozvolněným, a to v závislosti na okamžitých vlhkostních a světelných poměrech. Semknutí listů by zvyšovalo také absorpční efekt díky těsnější fixaci kořisti na vnitřní stěnu listu a tím k užšímu kontaktu s absorpčními žlázkami (Žáček, Z. 2008).

Pozn.2:

Jak brokchínie úzká zpracovává polapenou kořist
Rostlina sama postrádá na svrchní straně listů tvořících vnitřní stěnu jímky jakékoliv sekreční žlázky, tekutina v úžlabí její listové růžice je vždy jímána formou deště, rosy či mlhy. Lze předpokládat, že obsah se neustále ředí, a proto i pH v jímkách může mít variabilní hodnoty. Tekutina postrádá jakékoliv trávicí enzymy, které by do ní rostlina aktivně dodávala jako je tomu např. u láčkovek (Nepenthes sp. div.), kde je vlastní trávicí tekutina jasně viditelná již u zavíčkovaných základů jejich ascídií. Přesto může tento typ primitivního fytožaludku u brokchínie úzké také solidně trávit. Aby mohla rostlina vstřebat příslušné živiny prostřednictvím absorpčních žlázek, které jsou prokázány, musí být složitější látky nejprve rozloženy na jednodušší a menší vstřebatelné molekulární "porce". To však obstarávají enzymy, které tento druh postrádá. Uvádí se, že rozklad na vstřebatelné živiny zde zprostředkovávají blíže nepopsané baktérie a nižší houby, které jsou v tekutině jímky přítomné. Kromě tohoto nepřímého trávicího mechanismu přes pomocníky má snad rostlina i druhou nepřímou možnost, jak se k živinám dostat a v nutriční bídě svých přirozených stanovišť si polepšit. Tímto druhým mechanismem by mohlo být sebepřihnojování, a to jednak pevnou formou listové stařiny, která se odklání k rostlinné bázi a obohacuje substrát v bezprostředním okolí rostliny a pak tekutou formou odtoku přebytečného výluhu z kořisti přes výše situovaná "děravá" místa či, za zvláště intenzivních lijáků, prostě přes okraje opět k bázi rostliny.

Pozn.3:

Nález rostliny je z roku 1881 z oblasti Kaieteur Savanna, Guayana.
R. 1882 byla popsána britským botanikem Johnem Gilbertem Bakerem (1834-1920) (Baker, J.G., 1882).
Ovšem rodové jméno Brocchinia exitovalo již v roce 1830 a zavedl je botanik J.H. Schultes na počest italského přírodovědce G. Brocchia.

Použité zdroje

Baker, J.G.: Trifid, str. 5, 1/2006, ibidem.
Pichl, R.: Brocchinia reducta Baker, "Portréty rostlin", Trifid, vč. dalších zdrojů, str. 4-5, 1/2006.
Žáček, Z.: hypotetická úvaha, 2008.
MACÁK, Miroslav, NEUBAUER, Jaroslav, KOUBA, Michal. Úvod do pěstování masožravých rostlin. Praha : Darwiniana, o.s., 2010. 46 s.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.