Cephalotus follicularis Labill. 1806

Cephalotus follicularis
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autora Objev láčkovice z r. 1792 se přisuzuje francouzskému botanikovi J.J.H. de Labillardiérovi, který se jako botanik účastnil pátrací a současně vědecké námořní výpravy po zmizelém mořeplavci La Pérousovi. Tvořily ji dvě lodi, La Recherche a l´Espérance pod celkovým velením dalšího významného francouzského námořního kapitána J.-A. B. d´Entrecastauxe. La Billardiére ve vlastních záznamech píše, že při obeplouvání jihozápadního australského pobřeží vystoupil na pevninu pouze v oblasti zátoky Esperance Bay. Láčkovice se ale ve východním směru nevyskytuje dále než po zátoku Two People Bay, která je od zátoky Esperance Bay vzdálená dobrých 320 km (Trifid, 2003). Jak ji tedy mohl objevit? Jisté je, že ji poprvé v r. 1806 popsal pod dodnes platným jménem.

Taxonomie, systematika

Láčkovice australská (Cephalotus follicularis) s nejasnými příbuzenskými vztahy k nejbližším skupinám se pro svou vzhledovou unikátnost v řádu lomikamenotvarých (Saxifragales) vyčleňuje do monotypické čeledi láčkovicovitých (Cephalotaceae), který zastupuje jedním rodem i druhem.

V současnosti se odborníci kloní k možnosti jejího přeřazení do řádu šťavelotvarých (Oxalidales) (Studnička, M., 2006).

Botanický popis

Cephalotus follicularis
Foto: Michal Rubeš, BZ LiberecVytrvalá bylina, tvořící přízemní růžici o dvou typech listů s průměrem cca 10 cm.

Cephalotus follicularis
Foto: Jaroslav Rajsner, sbírka autoraListy: dva typy: a/ Lesklé, tmavě zelené, kopisťovité, ploché, řapíkaté asimilační listy, které se nacházejí blíže středu růžice a vytvářejí se nejčastěji za kratších dní a nižších teplot. Jsou řídce oděné výraznými bělavými chlupy, které jsou dobře vidět zejména na jejich okrajích. b/ Dlouze řapíkaté (úponkaté) listy přeměněné v malé vakovité láčky o výšce 4 cm až 8 cm. Jejich vzhled se někdy připodobňuje k indiánským mokasínům. Soustřeďují se paprsčitě po obvodu růžice a slouží jako pasivní pasti k lapání drobných bezobratlých živočichů. Láčky mají velmi propracovanou stavbu: podél boků a středem přední části těla (corpusu) se k obústí (peristomu) od báze táhnou úzké naváděcí "pěšinky", které po stranách ohraničují vykrajované vystouplé lemy opatřené nápadnými větvenými trichomy. Pokud se potenciální kořist touto cestou vydá a vystoupí až nahoru k obústí, ocitne se sice v ráji sladkých dobrot, které v hojnosti vyměšují četné medníky (nektária) na něm (ale i na naváděcích pěšinkách a víčku), zároveň však i ve smrtelném nebezpečí. Obústí sestává z drápovitě zakřivených výrůstků, které jsou na vrcholu silnější a vně se zašpičaťují. Celek připomíná náramek s hustě navlečenými zakřivenými tesáky či drápy, které se na plném slunci vybarvují rudě až purpurově červeně. Solidně tak tato láčka konkuruje třeba obústí láčkovky háčkaté (Nepenthes hamata), třebaže v podstatně miniaturizovanějším vydání. Vnitřní stěna láčky je sestupně členěna v zóny a na dně je tekutina vylučovaná buňkami stěny (detailněji viz poznámky). Těsně nad vstupním otvorem se klene víčko (operculum), které je okrouhlé, v přední části dělené až k přednímu okraji hlubšími rýhami, jež přední okraj člení v jakési tři hlavní cípy. Celý povrch láček je poset delšími větvenými trichomy pavučinového vzhledu. Základní zbarvení láček je tmavěji zelené a takové přetrvává u rostlin s menším světelným požitkem nebo u takových, které rostou trvale v zástinu. Na výslunných stanovištích dostává celá rostlina nachově purpurový odstín, a zelené zbarvení je tedy patrné jen ve slabých a přerušovaných odstínech. Navíc, rýhy na svrchním povrchu víčka mají páskovité průsvitné fenestrace (areoly, okénka, světlinky).

Cephalotus follicularis
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk Žáček
Cephalotus follicularis
Foto: Robert Žáček, pěstitel Zdeněk ŽáčekKvěty: neobjevují se každoročně, a když, tak na květním stvolu o výšce až 60 cm. Když se objeví první známky tvorby květního stvolu, shluky květních základů jsou hustě kulovitě nahloučeny na jeho vrcholu a zcela je zakrývají semknuté početné a huňaté listeny, až by se zdálo, že jde jen o další základ nové láčky, ale jasným vodítkem je růst vzhůru. Jak se délka květního stvolu prodlužuje, listeny se rozvolňují, zaostávají za cymózním (vrcholičnatým) květenstvím v pravidelných odstupech a přestávají plnit funkci ochranného obalu. Listeny jsou čárkovitě kopinaté, cca 1,1-1,2 cm dlouhé a cca 1,5 mm široké (Žáček, Z.,1995). Květní osa se na vrcholu kratičce větví, ale nadále si květy udržuje ve více méně kulovitém shluku. Jednotlivé větévky květenství rovněž zdola přisedle podpírají huňaté listeny. Květní osa, její postranní větévky, květní stopky, všechny tyto části jsou výrazně poseté chlupy, jež od povrchu lehce odstávají a u listenů směřují k jejich vrcholům. Původní kulovitý shluk květních základů se v dalším vývoji dělí v několik odstupňovaných, přičemž největší shluk zůstává na samém vrcholu. Postranní větévky květní osy mají více méně šrouvicovité uspořádání. Vlastní květy jsou drobné o průměru cca 0,5 cm (Žáček, Z., 1995),(3 mm, Studnička, M., 1986), oboupohlavné a voskovitého vzhledu (zde se lze přesvědčit o jejich správné klasifikaci do řádu lomikamenotvarých (Saxifragales), protože jejich květy podobností s květy některých rostlin především z čeledi lomikamenovitých (Saxifragaceae), např. lomikamenu (Saxifraga) nebo rozchodníku (Sedum), nápadně bijí do očí, i když jsou i názory o přirozenějším zařazení, jak uvedeno výše). Kalich (K) není vyvinutý, okvětí sestává ze 6 vejčitě kopinatých plátků s bílým slabě zelenkavým nádechem, tyčinek (A) je 12, 6 delších a 6 kratších v kruhovém střídavém uspořádání, mají červené nitky a žluté prašníky. Semeníků (G), spodních, je 6. Otevírání květů se neděje v žádném pravidelném pořadí, tu se otevírají květy v nejspodnější etáži, jindy zase ve vrcholové (Žáček, Z., 1995).
Kvetení v přírodě připadá na léto (u protinožců tedy prosinec až leden), v kultuře našich podmínek v červenci až srpnu.

Plody: ochmýřené měchýřky (6 na jeden květ), délka cca 4 mm, které se za zralosti lehce oddělují. Každý měchýřek obsahuje jediné semeno.

Cephalotus follicularis
Foto: Michal KoubaSemena: světle okrově hnědá o délce 1 mm, vřetenitého tvaru.

Kořenový systém: větvený oddenek je slabý a málo výkonný, odtud časté problémy při kultivaci (viz "Pěstování").

Prostředí

mapa rozšíření Cephalotus follicularis
Mapa: Michal Rubeš
Geografické rozšíření:
Malá řetězovitě přetržitá oblast v jihozápadní Austrálii v okolí města Albany.

Cenologie:
Nevysychavé slatiny nikdy dále od mořského pobřeží než 16 km, o velmi mírných zimních teplotách s poklesem pod 0 °C jen ojediněle a krátkodobě s letními přesahy teplot nad 37 °C, které rostlina nesnáší příznivě. Vesměs se vyskytuje na polostinných místech v zástinu mohutnějších bylin a dřevin, např. z čeledi myrtovitých (Myrtaceae)jsou to keře Beaufortia sparsa, Leptospermum firmum nebo traviny z čeledi Restionaceae apod.

Substrát je rašelinný o pH 4 až 5. Pro zvlhčování stanovišť láčkovice a její vodní režim jsou velmi významné a charakteristické husté noční mlhy a retence vody okolních tzv. karri-lesů (dominance vysokého druhu blahovičníku Eucalyptus diversicolor) v relativně suché letní sezoně.

Některé lokality jsou tak blízko moře, že je skrápí mořská tříšť, ale soli ihned ředí a vymývá průsak spodní nahromaděné sladké vody (Studnička, M., 2006).

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Cephalotus follicularis
Foto: Kateřina Braunová, Výstava Darwiniany 2006Střední pěstitelská náročnost plynoucí především ze specifických ekologických nároků, kterých si užívá ve své domovině.

Substrát: hrubě vláknitá rašelina, pH 5-6, může být i kombinace rašeliny s perlitem (cca 2:1), na dně květináče drenážní vrstva (např. keramzit, vermikulit). Přesazování po více letech, po vyčerpání substrátu.

Osvit: v létě polostín, popř. rozptýlené světlo, v zimě, co nejlepší možné osvětlení, např. ve skleníkových podmínkách nebo umělé přisvětlování ve vitrínách.

Teploty: letní teploty udržovat mezi 15-22 °C (krátkodobé vyšší teploty nejsou na závadu), v zimě vyhovuje teplotní rozmezí 5-10 °C.

Zálivka: v létě silné promokření substrátu, v podmisce s květináčem je vrstva vody. V zimě udržovat substrát mokrý s kvalitní drenáží.

RVV: 80-100 %, ale i nižší, 60-80 %, pokud ale rostlina jeví alarmující známky zavadání, je nezbytné RVV zvýšit, protože slabý kořenový systém neposkytuje dostatečnou kompenzaci za evapotranspiraci (odpar vody povrchem rostlinného těla). Pokud se zasáhne včas, rostlina zdánlivě odumřelá vyraší z oddenku znovu.

Rozmnožování:
a/Vegetativní: listovými řízky, dělením narostlých trsů, oddenkové řízky o délce cca 2 cm, které se sází těsně pod povrchovou vrstvu substrátu ve vodorovné poloze, explantáty. Řízkování je nejvhodnější zjara.
b/Generativní: klíčení semen je svízelné a s malým efektem, proto se v pěstitelské praxi příliš nevyužívá.

Vhodné pěstební niky: okenní parapety tam, kde jsou zdvojená okna (východní nebo jižní expozice nejlépe), volně, ale při známkách chřadnutí zvýšit RVV např. plastovým poklopem. Možné je i pěstování ve vitrínách a akvarijních nádržích pod umělým osvitem, možné rovněž opatrné letnění na zahradách a balkonech spíše v polostinných nikách, na plném slunci nutné dbát, aby byl substrát neustále dobře zavlažen.

Variety, kultivary, formy, ...

Hybridní formy neexistují.
Vnitrodruhová variabilita vykazuje menší láčky na otevřených stanovištích a větší v polostinných podmínkách.
Kultivary: v r. 2000 první zaznamenaný, Cephalotus follicularis ´Hummer´s Giant´.

Poznámky

Pozn.1:
Popisované láčky jsou krásným příkladem evoluční konvergence, kdy se u jinak zcela nepříbuzných skupin živých organismů vlivem podobných tlaků přírodního výběru, v odlišných dobách a oblastech zeměkoule, vytváří morfologicky, anatomicky i funkčně podobný orgán či celkový vzhled.

Použité zdroje

Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 1984.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, objekt badatelů, dobrodruhů a snílků, Academia, 2006.
Žáček, Z.: Po stopách životních osudů J.J.H. de Labillardiéra: TRIFID, 2003/1, str. 3-11.
Žáček, Z.: Jak mi kvetl Cephalotus: APMR, 8/1995, str. 35-39.

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.