Pinguicula moctezumae Zamudio Ruiz et R.Z.Ortega 1994

Pinguicula moctezumae
Foto: Kateřina Braunová, BZ LiberecTučnice moctezumská (Pinguicula moctezumae) je jedním z relativně nedávno popsaných druhů tohoto rodu z Mexika, které tučnicemi opravdu neskrblí, takže nelze vyloučit ani výhledově, že budou objeveny další zajímavé druhy, jež dosud pozornosti unikaly.

Taxonomie, systematika

Tento druh patří do čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae L.), podrodu Pinguicula, sekce Orcheosanthus a podsekce Violiformis.

Botanický popis

Vytrvalá bylina s přízemní listovou růžicí.

Listy: světle zelené až zelenožluté, úzce kopinaté, dlouhé až 17 cm a s dolů ohrnutými okraji.

Pinguicula moctezumae
Foto: Jaroslav RajsnerKvěty: na květním stvolu pouze jediný koncový květ. Květ má průměr až 3 cm. Koruna (C) sestává z pěti cípů. Korunní cípy široké, sytě růžové, ve středovém ústí do květu je bíle lemovaná zelenožlutá skvrna.
Kalich -
Tyčinky -
Semeník -

Plody:

Semena:

Kořenová soustava: jednotlivé, krátké a bílé kořínky.

Doba kvetení: v kultuře během celého roku.

Prostředí

Geografické rozšíření:
Roste v Mexiku v kaňonu Rio Moctezuma na hranicích států Qéretaro a Hidalgo (Studnička, M., 2006).

Cenologie:
Jedná se o petrofyt s preferencí vápencových mokvavých stěn při potocích ve výšce 900-1100 m n.m. (Studnička, M., 2006).

Pěstování

náročnost: 2 - střední

Pěstování popisovaného druhu je poměrně snadné vzhledem k nízkým nárokům na RVV a teplotu.

Substrát: nejvhodnější je směs rašeliny s nadrcenou sádrou. Příprava: smíchá se sádra s rašeliníkem a ponechá se zatvrdnout. Snadno se pak láme a je porézní. Lze využít i staré omítky nebo nadrcený travertin. Možné je rostliny pěstovat i v čisté rašelině nebo v rašelině smíchané s křemičitým pískem nebo s perlitem (cca 2:1). Pěstování je možné v květináčích i volně na travertinu, což působí zvlášť dekorativně.

Zálivka: Jsou-li rostliny pěstovány v květináčích, voda se v podmisckách udržuje celoročně. Vhodné je substrát několikrát za sezónu ponechat vyschnout. Růžice lze občas porosit.

Osvit: v létě mírný polostín, v zimě maximálně možné osvětlení.

Pinguicula moctezumae - listové řízky
Foto: Jakub Štěpán, sbírka autora Teplota: nenáročnost k teplotě vzduchu. V zimě je optimálních 15 °C, ale nejde o podmínku. Vhodné je rovněž střídání nižší teploty v noci a vyšší přes den (toho je možné dosáhnout letněním např. na balkoně).

Rozmnožování:
Vegetativní - odlamováním několika listů z růžice zjara. Odlomené listy se položí na vlhký substrát a po několika týdnech z jejich báze vyraší nové rostlinky.
Generativní - semeny. Výhodou je samosprašnost (auto, kleistogamie).

Škůdci:

Vhodné stanovištní niky: vhodné rostliny i do suchých panelových bytů, protože nejde o druh náročný na vysokou RVV. Velmi se těmto tučnicím daří ve větraném skleníkovém prostředí, ale skvěle okrášlují i okenní či meziokenní parapety. V létě i nejrůznější místa venku, spíše polostinná.

Variety, kultivary, formy, ...

Variabilita v přírodě nevýznamná,bez spontánní hybridizace s pospolitě rostoucími druhy téhož rodu.
V kulturních podmínkách druh ochotný k hybridizaci s příbuznými druhy.

Pinguicula gracilis × moctezumae
Foto: Kateřina Braunová, sbírka autorkyPinguicula gracilis × moctezumae (z tuzemské kuchyně J. Flíska z r. 1998. Odolný kříženec, snadno množitelný, snímek viz karta Pinguicula gracilis).


Pinguicula agnata × moctezumae
Foto: Rosťa Kracík, sbírka autoraPinguicula agnata × moctezumae "Afrodite" (rovněž hybrid J. Flíska z r. 1998).


Pinguicula rotundiflora × moctezumae
Foto: Miloslav Studnička, BZ Liberec
Pinguicula rotundiflora × moctezumae
Foto: Miloslav Studnička, BZ LiberecPinguicula moctezumae × rotundiflora (hybrid RNDr. M. Studničky z r. 1997).


Pinguicula gigantea × moctezumae
Foto: Jakub HrabákPinguicula gigantea × moctezumae


Pinguicula moctezumae × emarginata
Foto: Miloslav Studnička, BZ Liberec
Pinguicula moctezumae × emarginata
Foto: Miloslav Studnička, BZ LiberecPinguicula moctezumae × emarginata

Poznámky

Pozn.1:
Mimo přirozené naleziště tučnice moctezumské (Pinguicula moctezumae) se její největší dílčí populace nachází v liberecké BZ. Je to solidní příležitost k pozorování fenoménu vnitrodruhové variability (Studnička, M., 2006).

Použité zdroje

Základní zpracování této karty: Braunová, K., 2008.
Studnička, M.: Masožravé rostliny, Academia, 2006.
Trifid, 3&4, 1999, str. 18, 19, 22, 24, 25
http://www.carnivorousplants.org/cpn/Species/v29n4p116_122.html^web

Související fotografie

Historie změn této karty

komentáře

Texty a obrázky podléhají licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License, pokud přímo u nich není uvedeno jinak.