Trifid 2014/3&4

  • ročník 19
  • ISSN 1214-4134
  • počet stran 64
  • redakční uzávěrka 30. 11. 2014

Jakub Štěpán

Bez ohledu na to, zda máte skleník, nebo pěstujete rostliny venku na zahradě, už jste se s nimi ś největší pravděpodobností setkali. V lepším případě je prozradily díry v listech a slizové cestičky, v tom horším zmizely celé rostliny. Slimáci! Byť na ně existuje spousta triků, jen málokterý funguje opravdu spolehlivě. Jejich výskyt můžete omezit, ale zastavit celou slimáčí armádu? A navíc levně a efektivně? Kuba nám ukáže, že s trochou chytrosti a dávkou soli to lze.

Zdeněk Aksamit

Pouštíte se do svého prvního rašeliniště, anebo jen hledáte inspiraci pro vylepšení již existujícího? Samotné rašeliniště osázené pouze sbírkovými kousky je bez dalších rostlin poměrně ochuzené. Proč si ho tedy nevyšperkovat doprovodnými rostlinami a nevytvořit ucelenou niku? Obzvláště, pokud už někdo před vámi, tak jako Zdeněk, vyzkoušel, které z nich jsou schopny přežít naši zimu, a navíc se rozhodl o své zkušenosti podělit.

Karol Gazdík

Také svět masožravých rostlin se může pochlubit zajímavou a pestrou historií. Byla to rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), která zaujala Charlese Darwina. Na konci výzkumu fyziologie jejích lapacích listů pak bylo přelomové dílo The Insectivorous Plants. Nicméně nejednalo se zdaleka o jediný masožravý druh, který si u slavného vědce vydobyl pozornost. Darwin prováděl experimenty mj. také s tučnicí obecnou (Pinguicula vulgaris). A to jsme teprve na samotném začátku…

Dr. Thomas Gronemeyer, David Marwinski & Marius Micheler (překlad Alena Koňasová)

V srpnu 2011 navštívil Dr. Thomas Gronemeyer s Davidem Marwinskim, Mariem Michelerem a svým studentem Sörenem Grinhagensem ostrov Mindanao, aby tam společně pátrali po nových druzích láčkovek. A vskutku. Na hoře Mount Kiamo v provincii Bukidnon objevili hned dva. Šplhavou láčkovku Nepenthes pulchra, úzce příbuznou s druhem Nepenthes petiolata, nicméně výrazně větší (může vytvořit až 35 cm velké láčky) a malou N. ceciliae, podobnou N. copelandii, a to především vrchními, trychtýřovitými láčkami. Od tohoto druhu se ale druhá jmenovaná odlišuje mnohými vlastnostmi – především je celkově výrazně menší a jemnější.

Jiří Havrda

Znalec australské masožravé flóry Allen Lowrie vydáním souboru knih Carnivorous Plants of Australia Magnum Opus, Volume 1–3 představil nové druhy trpasličích rosnatek a některé stávající přejmenoval. Není proto od věci se společně s Jirkou podívat na aktuální seznam druhů.

Stewart McPherson (překlad Vladimír Rudajev)

Holandský botanik zabývající se květenou Sumatry profesor Willem Meijer objevil v roce 1956 na Mount Tujuh v dnešním Národním parku Mount Kerinci zástupce dosud neznámé láčkovky. Nicméně i přes její neobvyklý vzhled se na tuto láčkovku velmi brzy zapomnělo. Až o 41 let později Dr. Matthew Jebb a Dr. Martin Cheek z Královské botanické zahrady v Kew v Anglii znovu tento exemplář studovali a dospěli k závěru, že se jedná nejen o druh nový, ale současně i o jeden z nejpodivnějších v rámci celého rodu Nepenthes. Oba badatelé pak podle podobnosti láček s květy podražců (Aristolochia) pojmenovali rostlinu Nepenthes aristolochioides a pro vědu tak popsali další nový druh.

Stewart McPherson (překlad Vladimír Rudajev)

Ačkoliv první exemplář láčkovky pocházel z Madagaskaru, dalších 120 druhů, objevených v průběhu následujících 350 let, pochází z oblasti jihovýchodní Asie. Nepenthes jacquelineae a N. izumiae byly objeveny v Indonésii teprve před pár lety a Stew spolu s přáteli Alfindrou Primaldhi a Aprizou Suska se za nimi v březnu roku 2007 vypravili, abych je mohli prozkoumat v jejich původním prostředí.

Stewart McPherson (výňatek z knihy Glistening Carnivores, překlad Zdeněk Aksamit)

Zatímco rosnatky mírných regionů jsou adaptovány na chladné zimní podmínky vytvářením přezimovacích pupenů, v oblastech jižní Afriky jsou některé druhy rosnatek vystaveny odlišné výzvě – přežití období krutého sucha. Malá podskupina alespoň sedmi druhů rosnatek je přizpůsobena těmto měnícím se podmínkám schopností produkovat ztlustlé, masité kořeny, v nichž je pod zemí uskladněna voda a živiny. Jedním z druhů, který jasně naznačuje, jak tato adaptace mohla vzniknout, je Drosera alba.

Jakub Štěpán

Ve středočeském okresu Nymburk se nacházejí celkem čtyři národní přírodní rezervace. Jednou z nich je NPR Čtvrtě, kde si na své přijdou obzvláště obdivovatelé našich orchidejí. Běžnější druhy čeledi vstavačovitých se roztroušeně vyskytují téměř po celém chráněném území. Narazit zde však můžete také na klenoty, které u nás rozhodně za běžné považovat nelze. Jde mj. o kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), který tu má jednu z posledních lokalit u nás.

Jakub Štěpán

V Trifidu 2014/2 a na Kubově webu vyšel článek Tajemství extrémního makra aneb focení s obráceným objektivem, který měl poměrně velký pozitivní ohlas, a řada fotografů se popsanou technikou nechala inspirovat. Kuba se rozhodl na článek volně navázat a seznámit čtenáře a nadšené fotografy s dalšími levnými a efektivními technikami fotografování velmi drobných objektů, kterých se v říši masožravek najde požehnaně.

František Pazdera

Již podesáté uspořádali místní členové společnosti Darwiniana výstavu masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit. Tato výstava, která se v Botanické zahradě Střední zemědělské školy v Rakovníku pod názvem Tajemný svět masožravých rostlin koná pravidelně vždy první víkend v září, se pomalu stala tradiční akcí v rámci oslav rakovnického posvícení. A také jubilejní, desátý ročník, měl milovníkům a pěstitelům co nabídnout.

Jiří Vítek

Třetí část velice zajímavého článku o obyvatelích fytotelmat z rozsáhlé série věnované symbióze mezi masožravými rostlinami a ostatními organismy. Na ty nejmenších rozměrů jsme se již podívali. Mikroinquilini se vyskytují prakticky ve všech fytotelmatech, tedy i v takových, která nejsou volně otevřena přímo do vnějšího prostředí. Oproti tomu makroinquiliny nalezneme většinou jen v těch fytotelmatech, která jsou do vnějšího prostředí přímo otevřena.