Drosera schizandra byla objevena v roce 1891 na hoře Mount Bartle Frere St.Johnsonem (obr.1, 2). V roce 1892 rostlinu chybně popsal F. Muell (objevitel Drosera adelae) jako Drosera adelae var. latior. Teprve v roce 1906 byla rostlina popsána jako samostatný druh Drosera schizandra a to Friedrichem Ludwigem Emilem Dielsem, německým botanikem.
1
2
Tato rostlina má své stanoviště jen a pouze na mokrém území deštného pralesa hory Mount Bartle Frere (obr. 3, 4), jež je nejvyšší horou Queenslandu dosahující výšky 1680 m.n.m.- jiné zdroje uvádějí 1622 m.n.m., a nachází se jižně od města Cairns jako součást horského pásma Bellenden Ker s řekou Russel River (obr.5, 6). Rostlina dává přednost velmi stinným místům s vlhkou, kyprou, písečnou půdou. V tomto případě se jedná převážně o horské svahy.
3
4
PHOTOGRAPHS COURTESY OF AUSTRALIAN EXPLORER PTY LTD
http://www.australianexplorer.com/
V tomto prostředí vládnou tropické klimatické podmínky. Průměrná roční úhrnná výše dešťových srážek se pohybuje kolem 4400 mm, výjimkou však nejsou ani vyšší hodnoty. V zimním období je však klima sušší. Teploty nikdy neklasají pod 15 °C a také množství dnů slunečního svitu se pohybuje kolem 300 ročně.
5
6
PHOTOGRAPHS COURTESY OF AUSTRALIAN EXPLORER PTY LTD
http://www.australianexplorer.com/
Barva listů se pohybuje od jakoby pobledlé zelené k leskle tmavě zelené. Listy v přirozeném prostředí dosahují velikosti do 10 cm na délku a 5 cm na šířku. Rostlina má pouze krátké, jemné tentakule a tak je (ve srovnání s dalšími rosnatkami - např. Rosnatkou kapskou) málo účinným lovcem hmyzu. Drosera schizandra má však z této tříčlenné skupiny rosnatek nejmenší počet tentakul (obr. 7-10).
7
8
9
10
Drosera schizandra tvoří listovou růžici, listy vyrůstají postupně, jako by v jednotlivých "patrech"/stupních, každé z pater je pootočeno tak, že listy z vyššího patra vyrůstají nad mezerami listů z patra nižšího (obr. 12, 13). Na listech je jasně viditelné žebrování (obr. 11). Rostlina je společně s Drosera adelae a Drosera prolifera řazena k tropickým stínomilným rosnatkám, zvanými také Queenslandské rosnatky a patři do skupiny Prolifera.
11
12
13
Rostlina vytváří přibližně 10-12cm vysoký květní stvol s tmavě červenými kvítky , velice podobnými i zbylým dvěma rosnatkám této skupiny. Kvete většinou začátkem australského léta, tzn.přibližně v listopadu. V kultuře však Drosera schizandra kvete obvykle vzácně. Ovšem rostlina je schopna vytvářet nové mladé rostlinky, odnože na koncích větveného kořenového systému.
Drosera schizandra je považována za nejnáročněji pěstovanou rosnatku z výše zmiňované skupiny pralesních stínomilných rosnatek. Díky tomu je Drosera schizandra neustále relativně vzácně pěstovanou rostlinou v amatérských kultivacích. Dalším důvodem je však spíše nenápadný a nezajímavý vzhled rostliny, s čímž osobně nesouhlasím. V kultuře obvykle rostlina dosahuje maximálně poloviční velikosti dosahované v přírodě. Důležité pro pěstování také je, vyhnout se přímému slunečnímu světlu, obzvláště v letním období, sluneční svit přes zimní období žádné škody nenapáchá. Rostlina má mimo jiné ráda velmi vysokou vzdušnou vlhkost, okolo 80% RVV.
14
15
Většina pěstitelů pěstuje Drosera schizandra v čistém rašeliníků, případně rašeliníku s příměsí rašeliny a písku. Teplota - snažte se udržovat po dobu celého roku teplotu kolem 25 °C. Nikdy nehnojit a také nepřikrmovat rostliny. Pro rozmnožování lze použít listové řízky, protože rostliny v kultuře kvetou jen vzácně. Pokud příliš nespěcháte, můžete počkat na to, až rostliny začnou produkovat nové, mladé rostlinky ze svých kořenů. (podobně jako u Drosera Adelae).
Díky donátorské povaze Michala Rubeše jsem od něj získal na konci léta 2 rostlinky Drosera schizandra a tím si zkompletoval sérii queenslandských stínomilných rosnatek (obr. 16, 17 - původní velikost rostlinek, ještě s větším množstvím rašeliníku).
16
17
Rozhodl jsem se, že stejně jako u zbylých dvou (Drosera adelae a Drosera prolifera) se pokusím nasimulovat alespoň částečně a po svém podmínky "tropického deštného pralesa". Z mého pohledu je však nutno brát toto sdělení s rezervou, protože na vytvoření klasické tropické "prádelny" jsem neměl dostatečné podmínky a vlastně jsem shodných podmínek ani dosáhnout nechtěl. Nicméně se mi zdálo, že pro aklimatizaci rostlinek by to mohlo být prospěšné.
Pro pěstování jsem opětovně použil uzavřené, větratelné umělohmotné krabičky, částečně mléčné, s možností dalšího přistínění přes letní období (obr. 18, 19). Tento u mne již vyzkoušený systém dovoluje jak permanentní zálivku s možností změny vodní hladiny od úplného zaplavení povrchu substrátu po suchou variantu. Umožňuje také systém změny RVV od cca 60% při úplném odkrytí po cca 90%.
18
19
Jako substrát jsem použil opětovně směs rašelina, perlit, křemičitý písek, tentokrát s o něco vyšším poměrem písku a to cca 2:1:1,5. Taktéž jsem použil již osvědčenou preventivní protiplísňovou ochranu, na povrch substrátu jsem umístil malé množství živého rašeliníku. Rašeliník má jedinou nevýhodu a to tu, že ve zmíněných uměle vytvořených podmínkách s vysokou vlhkostí a závlahou roste velice rychle. Daleko rychleji než tyto rosnatky. Proto se mi osvědčilo jednak množství rašeliníku postupně snížit a také cca 1× měsíčně ho z preventivních důvodů zkracuji. Zjistil jsem, že ani Drosra schizandra ani Drosera adelae a Drosera prolifera nemají příliš rády prostorové omezování, protože v té chvíli přizpůsobují svůj vlastní růst těmto prostorovým možnostem.
Drosera schizandra mám umístěnou na východním parapetu a snažím se, aby ze všech tří stínomilných rosnatek měla opravdu nejméně světla. Přes léto se teplota pohybuje kolem 30°C, přes zimní období v rozmezí přibližně 17 °C-20 °C.
Náchylnost k plísním (obr. 20) jsem vysledoval zase spíše v souvislosti se zbytky staré polapené kořisti a tudíž se ji snažím odstraňovat. Na druhou stranu si rostlina plně vystačí i bez přikrmování hmyzem.
20
21
22
Starší listy, ty z nížších pater, postupně přichází o tekutinu na tentakulách, ty také následně polehají, až to vypadá, že jsou tyto listy úplně holé (obr.23, 24).
23
24
Mohu však potvrdit, že je Drosera schizandra nejobtížněji pěstovatelnou rosnatkou z této skupiny, ne snad proto, že by byla natolik citlivá, že by docházelo k jejímu úhynu, ale jakákoliv výraznější změna podmínek, ve kterých je pěstována znamená zastavení růstu na určité období, než se rostlina vzpamatuje. Na rozdíl od Drosera adelaea a Drosera prolifera, které rostou v mé kultivaci výrazně celoročně, i když přes zimu díky snížení teplot dochází ke zpomalení růstu, je Drosera schizandra natolik citlivá na pokles teploty, že v podstatě okamžitě zastavuje růst. Myslím tím pokles teplot na úroveň kolem cca 15 °C-17 °C.
25
26
Bohužel se mi ještě nepodařilo za krátké období, po které rostliny mám, vysledovat veškeré souvislosti a vlivy, které mají přímý dopad na růst a vývoj těchto zajímavých rostlin v domácí kultivaci, nicméně přes tyto uvedené informace si nemyslím, že by Drosera schizandra byla zase až natolik obtížně pěstovatelnou.
Mnou pěstované rostliny dosahují momentálně průměrů růžic okolo 7 cm, délky listů 3,5 cm a šířky přibližně 1,5 cm. Výška rostliny, růžice dosahuje necelých 2 cm (obr. 25, 26).
Zdroje:
http://www.australianexplorer.com/
http://www.fleischfressendepflanzen.de
http://www.aims.gov.au/pages/about/environs/
http://www.barrierreefaustralia.com/wet-tropics/
http://www.coconutbeach.com.au/rainforest-walk/
http://www.magic-mountain.net/peaks/thornton.htm
http://www.wordtravels.com/Travelguide/Provinces/Queensland/Climate/
