Příčiny a prevence uhnívání oddenku jsou podle mých zkušeností velmi košatým tématem, které by mohlo být výhledově zpracováno v Trifidu. Svůj dnešní příspěvek bych však rád věnoval příznakům a zejména pak radám jak postupovat při záchraně napadených rostlin. V tomto směru je Chramst! ideálním prostředkem umožňující bohatou obrazovou dokumentaci.
Vnější příznaky: Zelené části láček nebo i mladé láčky začínají uvadat a sesychat, přičemž zůstávají zelené, přestože je rostlina dobře zalitá. V případě zdravé rostliny usychající listy hnědnou tak jako na podzim listí. U rostliny s uhnilým oddenkem se láčky zcvrknou a promění na zelené seno.
Dvě láčky vlevo jsou typickou ukázkou. Konce láček jsou zaschlé přirozeně (hnědé), ale zelená část je povadlá nezdravě. Díky tomu, že rostlina byla uskladněna v temném a vlhkém sklepě, vylezla plíseň i na povrch v podobě šedého plyšového kožíšku. Tak markantní stádium nebývá běžné.
Pár důležitých informací: Uhnití oddenku způsobuje větší okruh hub resp. plísní, které pronikají přes různá poranění nebo méně chráněná místa do oddenku. Houba prorůstá oddenkem od místa vniknutí a postupně jej likviduje. Růst houby je velmi rychlý. Ve chvíli kdy jsme schopni napadení zjistit zbývá houbě několik málo dnů k úplnému zničení rostliny pokud okamžitě nezasáhneme. Nezřídka bývá už pozdě. Nejčastěji bývá oddenek napadán od konce, od růstového vrcholu nebo z boku. Od konce bývá napadán nejčastěji u oddělků, kde vstupní branou je nedokonale zhojená rána po oddělení. Dalším častým epicentrem šíření plísně je odumřelý květní stvol. Méně často též odumřelá láčka, která nebyla odstraněna a začal se v ní rozkládat hmyz. V těchto případech bývá napaden oddenek z boku. V jarních měsících je často napadán růstový vrchol, zejména při nevhodném pěstování. Při nedostatku světla a přílišné vlhkosti je pokožka na rostoucím vrcholu velmi tenká a houbě tak nečiní problém proniknout k bohatému zdroji živin.
Co je cílem záchranných prací? Zaprvé z rostliny pečlivě odstranit všechny napadené části. Vše napadené je nutné ostrým nožem odřezat. Rány je třeba nechat zaschnout a zajistit jejich dobré větrání. Nadále je potřeba rostlinu udržovat v ideálních podmínkách, zejména dostatek světla, přiměřená teplota (20-30°C) a dobře větraný vzduch je rozhodující.
Naším instruktážním modelem bude kříženec Sarracenia (flava × purpurea) × purpurea, který jsem získal v roce 1994 od ing. Toufara z Horní Břízy u Plzně. Rostlina je zajímavá velmi hustě osrstěnými láčkami. V tuto dobu mám ve sbírce pouze dva exempláře a nemám tedy zájem na tom abych o jeden z nich přišel.
Rostlina má asi 6 cm dlouhý oddenek a při bližším pohledu vidíme, že napadení bude zřejmě od přední části. Asi každý odhadne, že růstový vrchol je zcela zničený. Vstupní branou byl zřejmě odumřelý květní stvol, který na fotografii trčí směrem vzhůru. Lze tedy předpokládat, že jedna strana oddenku bude napadená více.
Při naříznutí oddenku vidíme hnědou hmotu. Tato část je zjevně zasažena hnilobou.
Naproti tomu druhý bok je na řezu světlý. Růžová oblast uprostřed je vlastí růstové centrum, které bývá buď bílé nebo růžové. Při pozorném prohlédnutí snímku však i v jeho okolí uvidíte hnědavé zabarvení - i tato část je houbou mírně zasažena.
Pro snazší a čistší práci jsem rostlinu vyndal z květináče a nyní odříznu napadenou přední část oddenku i s růstovým vrcholem.
Na řezu vidíme, že levá polovina je zdravá (bílá) a pravá je zničena houbou (hnědá). Musíme tedy uříznout větší část.
Směrem do zadu se situace lepší. Napadená část je menší, zdravá část je větší. Musíme však řezat dál. Přibližně jeden centimetr.
Zde už je situace mnohem lepší. Musíme však řezat do té doby, než odstraníme všechny ložiska plísně.
Řez je už skoro čistý. Když si však prohlédnete cévní svazky (žluté kroužky po obvodu), uvidíte, že několik málo vpravo je ještě napadených. Houba se jimi totiž šíří nejrychleji. Šikmým řezem odstraníme i tuto část.
Operace hotova, teď můžeme pacienta zašít.
Ještě pohled co nám z rostliny zbylo.
V tuto chvíli necháme ránu chvíli zaschnout. Můžeme ji ošetřit balzámem na stromy, ale není to nutné. Má to své výhody i nevýhody. Výhodou ošetření je určité uzavření rány a navíc balzám obsahuje podpůrné látky. Nevýhodou však je, že pod vrstvou balzámu rána tolik nedýchá, což by bylo přínosné. V době kdy jsem zákrok prováděl hlásili na příští dny vlhké a deštivé dny, tak jsem ránu balzámem ošetřil. Jinak bych ji asi nechal větrat bez ošetření.
Rána je ošetřena, a rostlina zasazena. Květináč umístíme tak, aby rána byla směrem ke sluníčku a co nejdokonaleji vysychala.
Závěr: Pokud se mi podařilo odstranit všechna ložiska plísně, rostlina obrazí z oddenku a vytvoří několik odnoží. První pupeny by se mohly objevit přibližně za měsíc. Za dva měsíce by již mohly být vyvinuty první nové láčky. V momentě kdy jsou odnože dostatečně silné je vhodné je co nejdříve oddělit, aby "neseděly" na starém oddenku, který se potýkal s houbou a může být zdrojem opakované infekce. Oddělky pěstujeme dále, starý oddenek je vhodný ke kompostování.
V tomto konkrétním případě zbyl rostlině asi 3,5 cm dlouhý kus oddenku, což je poměrně hodně a rostlina tak má velmi dobré vyhlídky na přežití. Vzhledem k tomu, že se jedná o pomalu rostoucí hybrid bude trvat regenerace poněkud déle. Boční pupeny mohou začít rašit už za měsíc, ale odnože budu moci oddělovat nejdříve za rok na jaře.
Za jeden až dva měsíce hodlám přijít s pokračováním a reportáží o tom jak léčba tohoto konkrétního exempláře probíhá.
Další pacienti:
Tříletý semenáč S. (rubra × leucophylla) × rubra ssp. jonesii. Rostlina měla napadená taktéž růstový vrchol. V tomto případě však začala uhnívat nejspíš od samotného vrcholu kvůli tomu, že se probudila ve sklepě příliš brzy a pokoušela se růst ve tmě a ve vlhku. Růstový vrchol byl ostraněn až na zdravou část a ošetřen balzámem.
Týž exemplář po zasazení do substrátu.
Případ S. minor × purpurea ssp. venosa. Jeden z mých dvou sbírkových exemplářů opět v ohrožení. Napaden je opět růstový vrchol a to u hlavní rostliny. V zadní části rostliny však vidíme dvě odnože...
Detail uhnilého vrcholu po jeho naříznutí.
Celá přední část oddenku byla odstraněna až na zdravou část. Odnože zůstaly pravděpodobně nezasaženy a budou po odstranění hlavního vrcholu růst velmi rychle. Předpokládám, že již v létě budou moci být odděleny a pěstovány jako samostatné zravé rostliny.
Případ S. (alata × psittacina) × ((flava × purpurea) × psittacina). Rostlina se dvěma odnožemi. Hlavní rostlina má opět napadený růstový vrchol.
Detail plesnivého vrcholu. Po prozkoumání stavu jsem zjistil značné napadení oddenku. Největší odnož však byla zdravá a měla své vlastní kořeny. Oddělil jsem ji proto rovnou a dále ji pěstuji jako samostatnou rostlinu. Napadený zbytek jsem zahodil.
V příští reportáži o vývoji zdravotního stavu se krátce zmíním o těchto případech.
