Zhruba před čtyřmi měsíci se na pultech knihkupectví objevila kniha, která mě na první pohled zaujala obrázkem na titulní straně, kde z láčky špirlice vykukuje malá žabka. Kniha formátu přibližně A5 je vytištěna na křídovém papíře a obsahuje značné množství nádherných fotografií rostlin z nejrůznějších koutů světa. Zde však bohužel končí kladné hodnocení této knihy, neboť kromě krásných fotografií obsahuje také zarážející množství biologických bludů a nesmyslů. Bohužel jsem neměl k dispozici anglický originál této knihy, ale jsem přesvědčen, že naprostá většina chyb padá na vrub překladatelů. Pokud jde o překladatelský tým, jméno Dr. Chocholové je mi neznámé, ale články Dr. Cílka v časopisu Vesmír jsou vždy na vysoké odborné úrovni a četl jsem je vždy se zájmem. Dr. Cílek je však pokud vím odborníkem na geologii kenozoika a není mi zcela jasný důvod, který jej vedl k překladu ryze botanické publikace. Jak vyplyne z následujících citací z knihy, znalosti botaniky obou překladatelů rozhodně nejsou na úrovni, kterou by vyžadoval překlad této knihy. Klíčovým problémem je botanické názvosloví. Autor knihy v úvodu zdůvodňuje použití lidových názvů rostlin větší přístupností knihy veřejnosti. Tento trend však není zdaleka dodržen v celé knize a u některých rostlin jsou uvedeny vědecké názvy české (tořič kyperský, str. 120) a dokonce i latinské (Gloriosa rotschildiana, str. 161). Tento problém je věcí názoru a není nutno o něm zde polemizovat. Ale v žádném případě není možné anglické lidové názvy rostlin překládat přímo do jazyka českého, jelikož se pak například dovídáme, že (str. 84) ... nejzajímavější masožravou rostlinou je bezesporu "Venušina past na létající hmyz"... místo správného názvu mucholapka podivná. Tento botanický paskvil vznikl překladem anglického lidového názvu Venus's Flytrap. Navíc v rejstříku rostlin je i tzv. vědecký název uveden chybně - mucholapka obecná. Na str. 73 je heliamfora nazvána "močálová amfora", aby tatáž rostlina byla na str. 74 pojmenována "močálová špirlice", případně na str. 287 ještě "amfora močálová", kde je navíc zařazena do čeledi rosnatkovitých (?!). Na rozdíl od "močálových špirlic" (heliamfor) jsou opravdové špirlice (Sarracenia) pojmenovány jako "trumpetové špirlice" (str. 76), na téže straně jsou pro pořádek ještě pojmenovány jako "špirlice trubkovité". Na obrázku na str. 75 je S. flava nazvána "špirlice trumpetová", přičemž správný český název této rostliny je špirlice žlutá. Pro dovršení zmatkuje tatáž rostlina u obrázku na protější straně nazvána "láčkovka(!) trumpetová", dále pak jako "špirlice žlutá trumpeta" (str. 77), která je údajně ze všech špirlic největší a dosahuje výšky až dva metry, což je v rozporu se současnými pozorováními (nejvyšší špirlicí je S. leucophylla s velikostí láček kolem 130 cm). Tento omyl však nelze přičítat překladatelům, stejně jako údaj o rychlosti zavření pasti mucholapky na str. 85 ...reakce netrvá déle než 1/3 vteřiny... Tato reakce je poněkud delší, nehledě na skutečnost, že vteřina je míra úhlová a ne časová (správně má být sekunda). Rovněž s popisem vzniku pasti láčkovky na str. 78 ...špička listu se začne prodlužovat..., nelze souhlasit, neboť prodlužovat se začne špička palistu, přeměněným listem je až samotná láčka.
Zaměřil jsem se zde zvlášť na problematiku masožravých rostlin, ale chyby se nevyhýbají ani ostatním částem knihy. Na str. 106 je např. uvedeno, že lišaj má jazyk (bez uvozovek), což není pravda ani v nejmenším, na str. 204 je uvedeno, že mořské okurky (sumýši) jsou mlži, kteří ztratili lasturu, ačkoli sumýši jsou vývojově daleko před mlži a nemají s nimi vůbec nic společného. Pokud se vrátím zpět k rostlinné říší, na str. 223 je saprofytická orchidej hlístník hnízdák chybně nazvána "ptačí hnízdo", což je však anglický název (birďs nést) pro zcela jiný organismus, a to houbu, která je na str. 176 naopak chybně nazvána hlístník hnízdák. V pojmenování orchidejí v této knize vůbec vládne totální anarchie, typickým příkladem je pojmenování určitého druhu střevíčníku (rod Paphiopedillum) jako "orchidej pantoflíček". Botanické jméno střevíčník pantoflíček patří rostlině zcela jiného rodu (Cypripediurri).
Krátce shrnuto tato kniha přináší čtenáři snůšku botanických bludů, které jen podporují už tak velké zmatky v botanickém názvosloví a vydařené fotografie nemohou v žádném případě vyvážit informační chaos, jímž je tato kniha naplněna. Navíc dle mého soukromého názoru by kniha v ceně 590 Kč měla být na patřičné úrovni nejen vzhledově, ale především obsahově. Je zarážející, že se podobné rádoby výpravné knihy s chybami vyskytují čím dál tím častěji (viz např. recenze knihy "Malá encyklopedie přírody" v časopisu Živa 1/96). Musím bohužel s politováním konstatovat, že kniha Davida Attenborougha je jen další v řadě těchto knih a nelze ji v žádném případě doporučit nikomu, kdo má zájem o seriózní a pravdivé informace o přírodě.
