V portrétu Sarracenia oreophila, který vyšel v TRIFIDovi 3+4/2000 jsem se velmi krátce zmínil o tom, že právě zkouším přesadit své rostliny tohoto druhu do zcela nového substrátu. Ten se podstatně liší od toho, ve kterém již léta úspěšně pěstuji všechny ostatní špirlice. Nyní tedy přicházím se zprávou, jak to všechno dopadlo.
Špirlici S. oreophila pěstuji přibližně 8 let. Vždy byly mé rostliny méně vitální, než exempláře jiných druhů. Růst byl pomalejší (což je pro tento druh v podstatě typické, ale u mě to bylo asi příliš), rostliny nevytvářely žádné odnože a vůbec se neměly do květu. Navíc měly velmi slabý kořenový systém, a to i přesto, že byly zasazené ve značně velkých květináčích.
To mě přivedlo jasně na myšlenku, že nebude v pořádku substrát. V literatuře jsem se dočetl, že S. oreophila by měla růst na substrátech s vysokým podílem štěrku a písku. Namíchal jsem tedy rašelinu s větším podílem písku. Mé pomalu rostoucí rostliny začaly poměrně rychle ... jít do háje. Tak jsem je přesadil do původního substrátu rašelina + písek, ale raději s větším podílem rašeliny. Krize byla zažehnána, ale po dvou dalších letech jsem se odhodlal k daleko okázalejší změně substrátu.
Používám přírodní rašelinu, kterou pro fajnovější druhy přesévám, protože je plná dlouhých vláken. Tak právě tahle rašelinná vlákna jsem si začal schovávat. Používám také říční písek, který rovněž zbavuji příliš velkých kaménků. Z těch jsem si hrubším sítem vytřídil oblázky o velikosti 3- mm. Třetí složkou byl agroperlit, který jsem pro jistotu také přesel, abych ho zbavil jemného prachu.
S. oreophila (kresba J. Mazanec)
Substrát jsem tedy namíchal z rašeliny, rašelinných vláken, oblázků aperlitu. Poměr byl asi následující: 2 díly rašeliny, 2 díly rašelinných vláken, 1 díl oblázků (3-7 mm), l díl perlitu(2-5mm). Vzniklá směs působila trochu dojmem, jako kdybych měl v úmyslu sázet nějaký epifyt.
Rostliny na tuto směs zareagovaly v první řadě tím, že začaly růst tak, že přesáhly svojí výškou prostor, který jsem jim ve skleníku vyhradil. Musel jsem je tedy přenést na jiné místo, kde byl vyšší strop. Napjatě jsem přes zimu očekával, jak rostliny v novém substrátu přezimují. Zimu přečkaly ve velmi dobré kondici. Koncem března jsem u své největší rostliny dokonce objevil poupě! Nádhera. Byl to teprve můj druhý květ a první v řádném jarním termínu. (Poprvé mi kvetla někdy v srpnu 1999, takže jsem v podstatě neměl čím opylovat.) Rostlinu jsem přenesl ze sklepa do bytu na okno. Když jsem přijel po týdnu ze školy opět domů, spokojeně jsem mohl konstatovat, že se květ vyvíjí velmi dobře. Po dalším týdnu jsem našel další květ u poměrně velkého oddělku, který však nebyl tak velký, abych u něj kvetení očekával. Nu a než jsem odjel opět do školy, našel jsem ještě třetí květ u první rostliny. Všechny tři květy se vyvinuly nádherně, vytvořily kvalitní pyl, takže jsem mohl vytvořit řadu kříženců S. oreophila. Už od počátku to vypadalo, že semeníky, které jsou opylované pylem S. oreophila budou ty nejplnější, jaké budu na podzim sklízet. Stejně dobře vypadaly semeníky na samotných S. oreophila, zejména pak křížení s varietami S. flava var. ornata a S. flava var. rugelii.
Tento článek dokončuji v období sklizně a už tedy vím, jak semeníky dopadly. Všechny semeníky opylované pylem S. orephila skutečně obsahovaly velmi uspokojivé množství semen. Tři semeníky na samotných S. oreophila obsahovaly 300,450 a 500 semen.
Co víc si přát?
