O rosnatce Drosera indica

Když se dnes, 27. října, dívám na torzo této obdivuhodné rostliny, je mi trochu smutno. Vždyť ještě uprostřed léta, vždyť ještě na konci léta byla v plné síle a hodná obdivu i náhodného pozorovatele! Nyní však zbývá jen třičtvrtě metru vyso­ký stonek, pokrytý seschlými zbytky listů, na jehož vrcholku přece jen ještě zůstává několik přežívajících lapacích listů se zárodkem posledního květenství. To už zřej­mě nikdy nevykvete. Během doby hlavního růstového rozvoje mi však rostlina v předcházejících sedmi květenstvích dala asi 4 000 semen. Velkou část této úrody jsem poskytl semenné bance, a tedy všem zájemcům o tuto rosnatku je cesta k její­mu získání do sbírky otevřena. Pro všechny, kteří chtějí pěstování této rostliny zkusit, přidávám základní informace a postřehy.

---

Tato rosnatka pochází z oblastí, které zahrnují tropickou západní i východní Af­riku, Přední i Zadní Indii, Čínu, Japonsko, Filipíny, Indonésii a severní Austrálii.

I když v literatuře je udáváno, že je silně vlhkomilná a někdy roste přímo v měl­ké vodě, tak podle mých pozorování není v kultuře nějaké zaplavování vůbec nut­né. Vyšší hladina vody však může být rostlinám prospěšná v období jara a léta. Svojí stavbou tato rosnatka připomíná známou rostlinu z úplně jiného rodu Byblis liniflora. Lodyha D. indica je vzpřímená s úzce čárkovitými tentakulemi hustě posetými listy. Listy mají délku 10 - 15 cm a jejich tentakule jsou nejdelší a nejefektnější na koncích listů. Barva listu je zelená až žlutozelená. Tyto lepivé listy se mohou ohýbat i otáčet kolem kořisti (a to v různých směrech a sklonech) - tím se podstatně liší od většiny dalších rosnatek s dlouhými čárkovitými listy. Při větší výšce má lodyha rostliny sklon k poléhavosti, čemuž zabráníme vhodnou oporou.

Během svého růstu tvoří rostlina několik květenství a to v různých ročních do­bách, kromě zimy. Jedno květenství se skládá z 8 - 16 drobných kvítků, které mo­hou mít různou barvu (od světle fialové až po oranžovou a bílou). Rostlina má schopnost samoopylení, která selže jen výjimečně. Semena, která dozrávají za ně­kolik týdnů po opylení květu, jsou velmi malá, kulatá, tmavohnědé až černé barvy.

Jejich klíčivost je zajímavá. A to tím, že klíčí velmi rozdílně, některá za několik týdnů, ně­která třeba až po roce.

Vrchní části rostlin Drosera indica, © Ondřej Števko

Zdá se, že tento mechanismus, známý i u jiných rosnatek, má zabrá­nit zániku populace při nena­dálých suchých obdobích. Budeme-li s touto vlastností se­men počítat, může to být i pěs­titelsky výhodné. Velmi se mi osvědčilo to, když jsem (bez ohledu na oficiální zařazování druhu D. indica do tzv. letniček) výsev semen provedl v pozdním létě - vlastně skoro na podzim. Z vyklíčených rostlinek v zimě sice některé uhynou, ale ty, co přežijí, mají už začátkem jara výbornou kondici a velký náskok před případným až jarním výsevem. Navíc se stává, že při až jar­ním výsevu nemusí vývoj rost­linek (vzhledem k poměrně pomalu se vyvíjejícímu koře­novému systému) dospět k žá­danému vykvetení a zisku semen, důležitému pro obnovování populace ve sbírce. I rostlina popisovaná v samotném úvodu tohoto mého článku byla vypěstována s přežitím zimy ve formě malého semenáčku. Ještě musím upozornit, že při případ­ném přesazování rostlinek je nutno zachovat velkou opatrnost - kořenový systém je velmi choulostivý a porušení kořenového bálu při přesazování se nevyplácí.

Nejlepším substrátem pro vysev i pěstování tohoto druhu se mi jeví rašelina s pískem v poměru 3:1. Rašelina je lepší vláknitá, ale není to nutnou podmínkou. Lze použít i jiné substráty, velmi se osvědčuje přídavek usušeného cupovaného rašeliníku do substrátu i osázení povrchu substrátu rašeliníkem živým. Květináče po­užívám buď rovnou 6x6 cm, nebo pro výsevy 4 x 4 cm a později opatrně přesazu­ji do velikostí 6 x 6 cm. Zálivka je vhodná pomocí dešťové nebo destilované vody. Květináče s rostlinkami je nutné mít celoročně na velmi světlém místě s plným osluněním. V zimě rostlinám značně vadí krátký den a dospělé rostliny u nás v zi­mě hynou.

Ze způsobů rozmnožování jsem používal pouze generativní způsob. Vegetativní způsoby lze vyzkoušet, dobré výsledky by však pro mne byly neočekávaným překvapením.

Na závěr výsledek jednoho pokusu - zaštípneme-li rostlině růstový vrchol, vytvo­ří si z místa v paždí nejbližšího listu nový, ale vždy jen jeden.

Tak co, zkusíte to?