Do skleníku jsme s Janou, Toníkem a Lucinkou (ano, letos nemáme hlídání) dorazili po desáté hodině. Již na nás čekal Rosťa, který letos funguje s půjčeným teréňákem jako dovozce čehokoliv.
Jana nejdříve zaskočila za panem ředitelem Větvičkou, vyfasovala klíče od všeho co budeme potřebovat, a pak jsme se odebrali do vlastního skleníku. Nějakou dobu jsme se tam ale nemohli dostat, jelikož hlavní dveře byly zajištěny zevnitř a bylo nutné hledat alternativní skulinky vnitřkem skleníkového komplexu.
Uvnitř jsme zjistili, že námi původně navržené rozvržení není možné, jelikož by bylo málo místa pro prodejce. Nejprve to vypadalo špatně, pak nás políbila můza a přeskupením stolů jsme dosáhli ještě lepšího výsledku, než jsme původně zamýšleli.
Pak se Jana s dětmi odebrala k doktorce pro potvrzení, že může Toník chodit do školky. Tahle návštěva se docela hodila, protože si mezi tím Tonda skřípnul prst do dveří, což vypadalo docela ošklivě. Podle závěru paní doktorky byl jen pohmožděný, takže to dobře dopadlo. Zítra jde poprvé do školky (chudák, těší se), budeme tedy mít na dopolende k hlídání jen Lucku.
S Rosťou jsme změřili a spočítali, kolik budeme potřebovat jakého materiálu (naše učitelky matematiky ze základní školy by neměly radost), nasedli do teréňáku a jeli na oběd do Mekáče na Černý most.
V Hornbachu jsme nakoupili stínovku, kterou hodláme omotat stoly, dále igelity na krytí stolů, polystyrenové tabule na plakáty, metr, prodlužovačku k počítači, ... Bylo toho dost.
Další zastávka byla ve speciálce s perlitem, kde jsme hodlali zakoupit 600 litrů agroperlitu. Letos totiž budeme mít kytky zastrkané v mokrém perlitu místo v rašelině. Slibuju si od toho méně špinavé kytky a efektní expozici. No uvidíme.
Paní, která ho prodávala, nám ale řekla, že agroperlitu mají jen 4 pytle, tedy jen 400 litrů. Takže jsme je koupili a k nim vzali ještě dva pytle jemnějšího perlitu. Zaplatil jsem a šli jsme do skladu. Tam nám skladník oznámil, že má jen dva pytle agroperlitu, takže následovala cesta zpět k paní prodavačce a změna objednávky na dva pytle agro a čtyři obyč. Ještě že měli sklad jen přes dvorek.
Tohle nepotřebuje komentář.
Do botanky jsme se s plným autem vrátili asi ve tři hodiny. Cesta byla fajn, protože hned po vyjetí se auto naplnilo bílými kuličkami. Až před skleníkem jsme zjistili, že nám ochotný skladník podstrčil jeden děravý pytel.
Odpoledne se dostavilo několik pomocníků a díky nim jsme měli stoly brzy pokryté igelity proti promáčení. Také jsme rozstřihli stínovku, protože měla na šířku 180 cm. Byla mnohem levnější, než ta úzká.
Zítra pro mne Rosťa přijede kolem půl desáté domů. Naložíme další věci pro výstavu a vyrazíme budovat.
