Počet v přírodě rostoucích druhů masožravek je odhadován na 500 - 600 objevených a pak ještě existuje spousta druhů zkřížených a vyšlechtěných uměle a spousty dosud neobjevených, skrytých v hlubinách přírody. Všechny masožravky dělíme do sedmnácti rodů - drosera ( rosnatka ), drosophyllum ( rosnolist ), byblis, pinguicula ( tučnice ), triphyolium, ibicella, probosceida, gensilea, polypompholyx ( měchýřnatka ), utricularia ( bublinatka ), aldrovanda ( aldrovandka ), dionaea ( muchlapka ), sarracenia ( špirlice ), heliamphora ( heliamfora ), darlingtonia ( darlingtonie ), cephalotus ( láčkovice ) a nepenthes ( láčkovka), z nichž se v různých rodech nachází různý počet druhů ( drosera - asi 150 přírodních, cephalotus - pouze 1 druh).
Jelikož jsou některé rody rozsáhlé a jejich druhy vyžadují různé ekologické nároky, jsou rozděleny do několika takzvaných ekologických skupin, např. drosera - 6 skupin ( 1. s přezimovacími pupeny, 2. trpasličí rosnatky, 3. australské pralesní rosnatky, 4. ze skupiny drosera petiolaris, 5. hlíznaté rosnatky, 6. nezatahující tropické rosnatky ) nebo tučnice - 4 skupiny ( 1. jihovýchodu USA, tvořící jednotvaré růžice listů, 2. s přezimovacími pupeny, 3. mexické tučnice s dvoutvarými růžicemi a 4. evropské a asijské nezatahující tučnice ) či dokonce i láčkovky ( horské a nížinné) a bublinatky ( vodní, terastrické, epifytické a hlíznaté ).
Kromě tohoto dělení rozdělujeme ještě podle typů pastí 1. lepivé listy - kořist se přilepí na lep a je za pomoci trávících žláz strávena ( drosera, pinguicula, byblis, drosophyllum, triphyolium, ibicella, probosceida ) pak za druhé, typ pastí " propadlo" fungující na principu gravitace ( nepethes, cephalotus, sarracenia, heliamphora, darlingtonia ) a za třetí aktivní způsob - rostliny vlákají kořist do speciálně upravených listů a pak po podráždění zaklapnout svou past ( utricularia, aldrovanda, dionaea, gensilea, polypompholyx ).
Pěstujeme je podle druhu a rodu, který máme, a proto je lepší si předem rozmyslet, na jaký druh mám dostačující podmínky. Pěstební prostory mohou být stará akvária, pařníčky, skleníky, zahradní rašeliniště nebo jiná venkovní kultivace. Způsob kultivace si vybíráme podle ekologických nároků rostliny ( např. teplomilnou d. prolifera ze skupiny australských pralesních rosnatek nemůže nechat přes zimu ve venkovní kultivaci )
Je také jasné, že nejde všechny druhy pěstovat v jednom substrátu, a proto každá rostlina má svůj specifický substrát, ve kterém roste ( většinou rašelina + písek v různém poměru nebo čistá rašelina, živý rašeliník, mechy, kůra stromů, různé směsi ). Avšak často má jedna ekologická skupina nebo rod stejný druh substrátu ( třeba všechny druhy trpasličích rosnatek lze spolehlivě pěstovat v křemičitém písku s trochou rašeliny ).
Nyní k "našim" druhům. V přírodě naší republiky ( a to platí pro většinu středoevropských států ) se vyskytuje celkem 16 více či méně známých druhů z rodů rosnatek ( pouze skupina s přezimovacími pupeny ), tučnic ( také pouze skupina s přezimovacími pupeny ), bublinatky ( vodní ) a aldrovandky. Rosnatek u nás roste 5 druhů - drosera rotundifolia ( rosnatka okrouhlolistá - nejhojnější výskyt, nejznámější ), d. intermedia ( r. prostřední ), d. anglica tzv. longifolia ( r. anglická tzv. dlouholistá ), d. obovata ( hybrid mezi d. rotundifolia a d. anglica ), d. rotundifolia ssp. bohemica ( r. okrouhlolistá česká - je větší poddruh d. rotundifolia, popsána Miroslavem Studničkou ).
Tučnic se zde vyskytuje trochu méně - pinguicula vulgaris ( tučnice obecná ), pinguicula bohemica ( tučnice česká - často zaměňovaná s p. vulgaris, pouze drobné odchylky, o její popsání a zanesení do systému se zasloužil opět Miroslav Studnička ), pinguicula grandiflora ( tučnice bezlistá - uměle vysazena ochranáři přírody ) a p. vulgaris x bohemica ( kříženec těchto dvou druhů ).
Bublinatky jsou naším nejpočetnějším druhem - celkem 6 druhů.
Nyní zbývá jen aldrovandka - rod s pouze jedním zástupcem - aldrovandkou měchýřkatou ( aldrovanda vesiculosa ), která již byla v naší přírodě patrně vyhynulá, ale nyní díky snaze Lubomíra Adamce byla úspěšně reintrodukovaná do několika lokalit v Čechách.
Všechny druhy rostoucí u nás lze bez problémů pěstovat metodou venkovní kultivace v zahradním rašeliništi ( pro vodní bublinatky samozřejmě s tzv. okem - prohlubní v rašelině naplněnou vodou ) spolu s rašeliníkem a dalšími typickými bahenními rostlinami ( ostřice, … ), ale může se bez těchto dalších rostlina obejít.
