Sluníčko se předvedlo v plné síle, vně i uvnitř nás panovala skvělá nálada a sváteční klid. Na zpáteční cestě jsme měli dost času a dostali jsme tip podívat se na jednu blízkou lokalitu rosnatek, tak jsme se rozhodli si tam odskočit. Pár krůčků od silnice na podmáčené louce se nám pod podrážky najednou vrhaly malé červené trsíky. Užasle jsme zírali na ty sveřepé odhodlané dravečky, jak vzdorují osudu v kolejích vyježděných těžkými náklaďáky a Michal pohotově vybalil foťák a jal se tvořit. Po chvilce na přímém odpoledním slunci jsem se náhle ocitla v srdci Austrálie a dokonce Míša poskakující od kytičky ke kytičce začínal vypadat jako klokan. Přesto jsme se odhodlali prozkoumat ještě kraj blízkého lesa a podle hesla, že nejhloupější sedlák má největší brambory, nám se zčista jasna zjevila světle zelená "zelíčka" tučnic. Než jsme se dostatečně vynadívali, vedro se již stalo neúnosným,a tak jsme byli nuceni tuto krátkou odbočku ukončit a pokračovat domů. Byli jsme ale o několik fotek a báječný zážitek bohatší, o což se s vámi rádi podělíme.
 |
Příjezdová cesta a celkový pohled na lokalitu. 50 m za námi je rušná okresní silnice. |
 |
 |
 |
Ve vyšší trávě jsme našli i tučnice. |
 |
Tučnice tu rostou spolu s ronatkami a ani si nekonkurují. |
 |
 |
 |
 |
Dravečci vzdorují uprostřed kolejí od těžkých nákladních aut. |
